Český reprezentační fotbalista Adam Hložek letos v Hoffenheimu začíná svou třetí sezónu. V rozhovoru pro Nova Sport promluvil o předchozím ročníku plném zranění, o tom, jak mu jde němčina, nebo také zmínil, v čem si přestupem z Leverkusenu pomohl.
Z Čechů v Hoffenheimu jste v Německu nejdéle, máte také nejlepší němčinu?
Z nás Čechů v Hoffenheimu jsem určitě jazykem nejdál. Rozumím skoro všemu, ale pořád je to takové, že mi ta němčina nejde přes jazyk. Nějaké věci si vyřídím, ale je pro mě komfortnější mluvit anglicky.
Jak intenzivně se věnujete němčině?
Mám stejného učitele z Leverkusenu, ke kterému jsme chodili s Matějem Kovářem. Teď to děláme on-line tak třikrát týdně. V době zranění jsem na to neměl tolik náladu, ale s novou sezónou jsem zase začal a docela mě to baví.
Na náš štáb v Hoffenheimu zapůsobilo zázemí klubu. Vystihuje to podle vás klubové ambice?
Určitě. Když jsem přicházel, tak uprostřed ničeho je tu obrovské tréninkové centrum a moc se mi tu líbí. Když bych to měl srovnat s Leverkusenem, tak Hoffenheim je v tomhle dál.
Co pro vás byla největší změna po přestupu z Leverkusenu?
Odcházel jsem v době, kdy ten mančaft byl úplně top, dá se říct světového formátu. V Hoffenheimu se hrála Evropská liga, ale ten tým nebyl tak kvalitní. V tu chvíli jsme na tom s Hoffenheimem nebyli moc dobře, takže asi v té kvalitě. Plusy jsem hledal v tom, že jsem hrál hromadu zápasů, měl jsem jinou pozici a to mi sedělo víc.
Jak zpětně hodnotíte přestup do Hoffenheimu?
Určitě pozitivně. Pro někoho to může znít, že jsem šel o krok dolů, což tak bylo, ale nevím, jak by to vypadalo v Leverkusenu teď, když bych tam byl poté, co odešli trenér Alonso a nějaké opory. Já odcházel v době, kdy ten tým byl nabitý hvězdami, byl jsem na místě s Wirtzem, byl tam Boniface a Schick, takže toho času bych nedostal tolik jako tady. Vypadá to, že to byl krok zpátky, ale třeba do budoucna udělám dva kroky dopředu. Ta druhá sezóna byla noční můra, ale doufám, že teď už všechno drží a vše bude v pohodě.
Hoffenheim vás kupoval jako velkou hvězdu, stal jste se jednou z nejdražších posil v historii klubu. Cítíte, že na zádech nosíte tu cenovku 18 milionů eur?
Teď už asi ne. Vnímám to, když si to někde přečtu, ale že bych měl být pod tlakem na hřišti, to vůbec ne. Hoffenheim mě kupoval jako hvězdu, i když si tak nepřipadám, ale asi jsem něco musel umět a doufám, že jednou se jim ty peníze zhodnotí a třeba mě prodají za dvojnásobek. I pro ně to může být dobrá investice, když budu podávat dobré výkony a budu zdravý.
Po roce plném zranění máte pocit, že u Hoffenheimu začínáte podruhé od nuly?
K tomu prokletému roku – bylo mi 23 let, nosil jsem číslo 23 na zádech a myslel jsem si, že to pro mě bude zlomový rok, a bylo to nakonec naopak, že z toho byla moje noční můra, takže jsem musel změnit číslo a doufám, že teď navážu na tu první sezónu. Může být ještě lepší, mám kolem sebe kvalitnější tým. Dá se říct, že začínám od nuly, ale trenér i vedení jsou stejné a vědí, co ode mě můžou očekávat, když jsem ve formě, takže doufám, že jim to budu splácet.
Cítíte, že vás ta sezóna plná zranění nějak změnila? Ať už z hlediska přístupu, nebo přemýšlení o kariéře.
Určitě mě to změnilo. Dá se říct, že si víc vážím toho, že jsem zdravý, můžu být na hřišti a můžu trénovat bez bolesti.
Co od vás vyžaduje trenér Ilzer?
Po každém tréninku se bavíme, co můžeme změnit, co mi vyhovuje, jak můžu pomoct týmu, a vyžaduje ode mě, abych si sbíhal pro ty míče. Ví, že se s míčem umím otočit, přečíst obranu a takhle zakládám akce. Očekává ode mě góly a asistence a doufám, že to budu splňovat.
Už ve Spartě se hodně řešilo, kde je vlastně váš post. Řekl vám Christian Ilzer, že vás vidí právě na „desítce“?
Tohle téma se vede donekonečna po celou dobu mé kariéry, ale myslím si, že tady už hraju nějakou dobu na desítce. To je moje pozice. Může se stát, že někdy budu hrát na hrotu nebo třeba v reprezentaci levé křídlo, ale tady v Hoffenheimu jsem primárně desítka.
Hoffenheim ve druhém kole ztratil dvoubrankové vedení proti Dortmundu:
Sledujte Nova Sport na Oneplay.cz