Bohdalová napsala do parlamentu. V reakci na nahé fotky

Zdroj: oficiální zdroj

Po nedávném zveřejnění nahých fotek chce herečka zlepšit právní ochranu osobnosti.

Herečka Jiřina Bohdalová uveřejnila dopis adresovaný Parlamentu České republiky. Herečka se v něm ptá, zda by noviny v Česku neměly mít hranici, kterou nebudou smět přesáhnout.

Herečka tak reaguje na své nahé fotografie zveřejněné bulvárním deníkem ve čtvrtek 12. června. Po zveřejnění fotografií se herečka nervově zhroutila a musela být pražskou záchrannou službou převezena do centra krizové intervence Riaps. Po ošetření ji lékaři propustili do domácího léčení.

"Žádné další vyjádření není potřeba vydávat, v mém dopise je vše podstatné řečeno. Ať si jej každý přečte. Budu ráda, pokud se k němu členové komise vyjádří a řešení tohoto problému se někam posune," uvedla Jiřina Bohdalová.

Jiřina Bohdalová svůj otevřený dopis poslala mediální komisi Poslanecké sněmovny a mediální komisi Senátu České republiky.

Celé znění dopisu Jiřiny Bohdalové:

Vážené paní poslankyně,
Vážení páni poslanci,

jako herečka jsem dávno uvykla tomu, že v našem povolání se za popularitu platí ztrátou soukromí. Zejména pro tisk, jemuž říkáme bulvár, se soukromí známých lidí stalo hlavním zdrojem zisku. A pro čtenáře, kteří nás tak milují, jsou naše choroby, rozvody a jiné tragédie každodenní pochoutkou.

Jako mnozí mí kolegové jsem byla smířena s tím, že proti tomuto stavu, není ve svobodné společnosti žádná účinná obrana. Že je naším údělem nechat se vláčet i urážet. Po nedávné více než trpké zkušenosti s takovými novinami, jsem si však položila otázku: Opravdu nemá být hranice, za kterou pokleslí novináři a fotografové nesmějí? Kdo jiný mi na ni může odpovědět než Vy, kteří máte věci veřejné na starosti.

Nerozumím několika věcem:
Proč takzvaná elektronická média sleduje Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, a nemravné chování těchto médií může být postihováno, zatímco média tištěná na papíře mohou dělat cokoli?

Proč naše právní ochrana před jejich útoky je tak marná? Vždyť soud v takovém případě žádá, aby oběť vyčíslila škodu a dokázala, že jí škoda skutečně vznikla. Ale copak lze vyčíslit ponížení, vystavení na pranýři a hanbu?

Proč není možno trestat nestoudné noviny prostě za poškození lidské důstojnosti, za poškození jiného člověka za účelem zisku?

Proč je důležitá ochrana osobních dat, a není důležitá ochrana osobnosti? Jestliže existuje právní úprava ochrany osobnosti, není děravá? A neměly by se díry vyspravit? A zase: kdo jiný než Vy by to mohl udělat?

Abyste mi rozuměli: Nemám nic proti tomu, když noviny zveřejní, že se někdo z vás poslanců v parlamentě opil. Nebyl přece zvolen do veřejné funkce, aby se tam namazal. Ale trestala bych, kdyby ho vyfotografovali doma nahého, protože do toho jim nic není a nesmí být.

Cítíte-li také tento rozdíl, udělejte s tím něco. Už kvůli tomu, aby se česká společnost stala kulturnější.

Jsem přesvědčena, že nejsem sama, kdo se těmito otázkami trápí.

Byla bych ráda, kdyby tento můj dopis podepsali nejen ti, kteří jsou jako já v ohrožení, ale i ti, kterým jen mluvím z duše.

Jiřina Bohdalová