Vyšetření plic s navigací není sci-fi!

V ČR je k dispozici navigační přístroj, který umožní cílený odběr vzorku plicní tkáně!

Jako první ho mohou vyzkoušet pacienti na Klinice tuberkulózy a respiračních nemocí plzeňské fakultní nemocnice.

Některá ložiska jako nádor nebo tuberkulóza jsou uložená hluboko v periferii plicní tkáně a lékaři se k nim nemohou dostat ani s použitím nejmodernější flexibilní bronchoskopie či videobronchoskopie.

„Velký problém nastává, když k němu nelze proniknout bronchoskopem a vyšetření tenkojehlovou biopsií přes hrudní stěnu je v tu chvíli riskantní. Takových pacientů je přitom celá řada,“ popisuje přednosta kliniky, prof. MUDr. Miloš Pešek, CSc.

Novinky pomáhají

Na Klinice TRN tak začal koncem minulého roku významně pomáhat systém, který je v praxi znám teprve krátce a který umožňuje lékařům dostat se i k těm lézím, jež byly prakticky dosud nedostupné.

„Obdobně jako existuje navigační systém v dopravě, byl v Izraeli pro lékařské účely vyvinut systém, nazývaný Superdimension, jehož principem je elektromagnetická navigace. Pacient leží na desce, která vyzařuje elektromagnetické vlnění.

Do jeho bronchiálního stromu je zaváděn mikrosenzor, jenž přijímá elektromagnetické vlny. Komputerová interfáze pak umožňuje zobrazit, kde se onen senzor pohybuje v pacientových plicích. Pozice je zobrazena na monitoru,“ přibližuje Miloš Pešek.

Virtuální kouzlení

Před samotným vyšetřením je však nezbytné vytvořit z cca 500 snímků virtuální trojrozměrnou mapu pacientových plic.

Je však možné ho použít také léčebně. Na dané místo lze totiž jeho prostřednictvím aplikovat lokálně lék nebo do některých nádorů zavést radioaktivní zářič.

Odměnou je vysoká úspěšnost

Vyšetření prováděné tímto způsobem vyžaduje týmovou práci. Dva až tři lékaři se zabývají samotnou bronchologií. Zdravotní sestry mají na starosti pacienta a odběry vzorků. Klíčová je zejména spolupráce s anesteziology, kteří upravují pacientovo dýchání tak, aby vznikly co nejmenší nepřesnosti při promítnutí CT obrazu do pacientovy anatomie.

Úspěšnost je velmi vysoká, podle některých studií dosahuje téměř 75 procent. „To je velmi dobré, protože se vždy jedná o malá ložiska v periferii plic, ke kterým jinak nelze bez rizika poškození pacienta bezpečně proniknout,“ uzavírá Miloš Pešek.