Z blázince do politiky. Bezdomovec si založil novou stranu

Miloslav Jandík říká, že ho bůh požádal, aby změnil svět. Kvůli tomu strávil pár let v psychiatrické léčebně. Teď založil polické hnutí.

Poprvé jsme se setkali předloni o Vánocích v Arcibiskupském paláci. Šestašedesátiletý Miloslav Jandík tam spolu dalšími bezdomovci přišel na sváteční oběd.

Pamatuji si ho. Byl slušný a upravený – stejný jako o rok později. Seděl u stolu, na kterém voněla pečená kachna se zelím.

Usmíval se a pak mi pošeptal: “Začal jsem dělat do politiky.“ Do Nového roku si nepřál střechu nad hlavou, Jandík chtěl světový mír. Měl chladné hrubé ruce a pevný stisk.

V čase, kdy právě za 75 korun na hodinu etiketoval v jedné ruzyňské firmě různé krabice, sehnal Jandík potřebných tisíc podpisů a u ministerstva vnitra zaregistroval novou politickou stranu – Mírové hnutí 2007.

Nutnou byrokracií se Jandík prokousal za dva roky. Spojence pro propagaci svých myšlenek hledal hlavně mezi bezdomovci na Hlavním nádraží. "Dávali mi podpisy za chleba s máslem," přiznává.

Tvrdí, že má pět maturit, sedm dětí a sedm mobilních telefonů. "Jakého máte operátora?“ zjišťuje před naší první schůzkou, aby se sladil se sítí, kterou využívám a zbytečně neutrácel.

Nejstarší Jandíkově dceři je 41, nejmladší deset. “Když jsem mé přítelkyni pomáhal rodit v jedné malé místnosti, cítil jsem se skvěle. Porod není nic těžkého,“ mávl rukou. Ženatý byl pětkrát a ani jednou nenarazil na tu pravou. “Možná taky proto jsem začal filosofovat, ale že by mi holky zničily život, to se říct nedá,“ usmívá se Jandík, popíjí vídeňskou kávu a rozhlíží se jestli na “hlaváku“ neuvidí nějakého známého.

Teď přebývá v levné hostivařské ubytovně, ale přitom si dokáže měsíčně vydělat i dvacet tisíc. V lednu chce svolat ustavující schůzi. “Až se strana rozjede, budu kandidovat na prezidenta,“ říká sebevědomě Miloslav Jandík.