Kde skončily sochy komunistických papalášů?

Několik desítek plastik je uchováno v depozitáři Vojenského historického muzea v Lešanech.

Zelená podlouhlá budova dřív sloužila jako kasárna, po profesionalizaci armády ale vojáky vystřídali chladní diktátoři. Jejich kamenné busty, postavy a reliéfy tam teď v předepsané teplotě okupují svou tíhou vysoké regály - jeden vedle druhého, zády nebo čelem, v policích nebo jen tak na zemi.
 

Letitá minulost v chladu několika málo místností
 

Kromě plastik muzeum vlastní také obrazy a malby, které sloužily jako předlohy plakátů. "Sochy a obrazy umísťujeme podle autorů, ne podle toho, koho ztvárňují,“ vysvětluje kurátorka Ilona Krcová. A tak se třeba rudý diktátor Josif Vissarionovič Stalin dostal jen několik centimetrů od stařičkého mocnáře Franze Josefa.
 

Češi se s pozůstatky období nadvlády komunismu, alespoň těmi uměleckými, vypořádali celkem snadno. Třeba monstrózní Stalinův pomník strhli v roce 1962. Krátce po sametové revoluci pak z ulic mizeli další a další "velikáni“ té doby. Z různých sousoší pak rudé hvězdy, srpy a kladiva.
 

Například socha Jana Švermy postávala poblíž spojnice mezi starým a novým městem padesát let. Čistokrevný komunista z kamene tam trčel až do roku 1997. Most pak dostal jméno Štefánikův a Šverma se skromně přesunul na Olšanské hřbitovy. Svou kamennou paží tam teď ze sektoru "válečné oběti" ukazuje přes zeď směrem k Žižkovu."Zemřel za války a nikdo neví, jestli by se třeba názorově nezměnil,“ krčí rameny historička umění Petra Hoftichová z Galerie hlavního města Prahy. „Několik dalších soch z komunistické éry je uloženo v Lapiádiu národního muzea. Je tam třeba Lenin a spousta dalších.“
 

Pětitunová socha Stalina byla ještě před třemi lety v prostorách bývalé konírny na zámku Nové Hrady. "Nejspíš měla stát někdě ve Velkém Meziříčí," domnívá se majitel zámku Petr Kučera. "Ale kdo ví. Před třemi lety si Stalina odvezli sochaři, aby z něj udělali sochu někoho jiného," upřesňuje. "Já jsem rád."
 

Ve státech bývalého Sovětského svazu zůstává vzpomínka na tehdejší diktátory stále živá.
 

Různých výjevů Stalina a je třeba v Gruzii, odkud pochází, pořád dost. "Já bych řekla, že Stalin je dočasný hrdina. Jako každý politický vůdce vyjadřoval vlastní politickou epochu a jakmile jeho čas odejde a taky generace, které ho pamatují, pak asi odejde i Stalin. Dokud na něj myslíme a vzpomínáme, tak žije,“ říká gruzínská novinářka a spisovatelka Jelena Bočorišviliová. "Velká Leninova socha stojí v Gori, jinak ale nevím. Mám přátele, kteří si na Lenina i Stalina potrpí. Mají doma jejich obrazy. Je to socialistický realismus, což je, marná sláva, umělecký směr.“

Smysl našli až po smrti

Naprostá většina soch komunistických hrdinů však skončila ještě mnohem smutněji. Po listopadové revoluci byly rozdrcené a jejich zbytky se použily na výstavbu silnic. Většina z nich má tedy dnes mnohem větší smysl než v době, kdy hrdě postávaly po náměstích.