Bitva o Narvik: boj bez happyendu

28.května 1940 zvítězili spojenci poprvé společně v pozemních bojích nad Němci. Dějištěm vítězství byl norský přístav Narvik. Přesto nelze mluvit o šťastném konci.

Je to zážitek, na který se nezapomíná. Hluboko na švédském severu, zhruba 300 kilometrů nad severním polárním kruhem, leží vyoko položený národní park Abisko. Když usednete na sedlo kola, čeká vás směrem na západ neuvěřitelný sjezd, při kterém se jen modlíte, aby fungovaly brzdy. Stojí to za to. Zhruba po 40 kilometrech - prakticky bez jediného šlápnutí - dojedete do Norska až na úroveň moře. Na jeho břehu stojí malebné přístavní město Narvik. Sotva by vás při pohledu na poklidné uličky a kotvící jachty napadlo, že právě tady se před 69 lety odehrály zuřivé boje.

Bitva o Narvik v dobových dokumentech:

Ruda do německých pecí

Ta dlouhá silnice je pro nás zajímavá i z jiného důvodu: vede kolem železnice, která na začátku 2.světové války udělala z Narviku strategické místo.

Zdroj: Oficiální zdroj

V roce 1939 byl německý válečný průmysl zčásti závislý i na železné rudě ze švédské Kiruny, města ležícího ve vnitrozemí. Během letních měsíců to byla pohoda. Cennou surovinu naložily lodě v přístavu Luleå a přes Botnický záliv Baltského moře ji dopravily do nenasytných německých hutí. Problém nastal až v zimě. Botnický záliv pokryl led, jedinou možností, jak rudu dostat k moři, které díky teplému Golfskému proudu nikdy nezamrzne, byla železnice opačným směrem, k Narviku. Je to jediná trať, kterou Narvik měl a vlastně dodnes má. Železniční spojení na jih Norska nikdy neexistovalo, a to znamená jediné: ruda dopravená vlakem z Kiruny musí v Narviku na loď. Věděli to Němci, uvědomovali si to i západní spojenci. Psal se rok 1940 a obě strany potřebovaly před nadcházející zimou držet kontrolu nad přístavem i okolním zálivem.

Zálusk ze všech stran

Winston Churchill věděl, že má dvě možnosti: buď rozmístit v norských výsostných vodách okolo Narviku minová pole anebo okupovat město po zemi. Obě varianty by však znamenaly narušit norskou suverenitu a neutralitu. Tu chtěl narušit i Hitler. Pro Německo by bylo víc než výhodné, kdyby svůj vliv v severní Evropě posílilo .

Zdroj: Oficiální zdroj

První námořní bitva

Britové se nakonec rozhodli pro první možnost Na 8.dubna 1940 spustila britská admiralita operaci Wilfred s cílem zaminovat úžiny v zálivu. Shodou okolností Němci naplánovali invazi do Norska na následující den. Na 9.dubna v 5:15 ráno.

Němcům se zpočátku všechno dařilo. Flotila o síle 10 moderních torpédoborců vezla na palubě 2500 vojáků. Cílem akce bylo vojáky vylodit a vrátit se zpět. Kromě silné sněhové bouře představovaly jedinou překážku dvě staré norské obrněné lodě, odhodlané Narvik bránit. Tři německá torpéda však tuto odhodlanost poslaly rychle ke dnu. Během krátké chvíle Němci pod vedením generála Dieta Narvik ovládli a zhruba 2000 norských vojáků složilo zbraně.

Zdroj: Oficiální zdroj

Německé velení vědělo, že někde v okolních vodách operuje silné britské loďstvo a ještě 9.dubna večer rozhodlo, že německou flotilu rozdělí. Pět torpédoborců se ukrylo ve vedlejších zálivech, čtyři zůstaly v Narviku, desátý měl hlídkovat při vstupu do zálivu. Špatně však pochopil rozkaz a za úsvitu se stáhl zpět.

Fifty fifty

Zdánlivé maličkosti a nedorozumění rozhodují o průběhu bitev. Nehlídaným prostorem se do zálivu vřítilo pět britských torpédoborců, pro které nehybné německé lodě představovaly snadný cíl. Během chvíle Britové potopili dva torpédoborce, třetího poškodili. Trvalo to jen chvíli, sotva hodinu a půl. Jenže v tom okamžiku vyrazilo z úkrytu zbylých pět německých lodí a všechno bylo jinak. Za husté mlhy napadly britskou flotilu. Výsledek? Jeden britský torpédoborec najel na břeh, jeden klesl na dno, třetí byl poškozen.

Druhá námořní bitva

Další dva dny využily obě strany k tomu, aby přeskupily síly a připravily se na další boj. Zejména Britové vyslali směrem k Narviku další posily. 13.dubna, krátce po poledni, vplula do zálivu britská bitevní loď Warspite, doprovázená devíti torpédoborci. Proti takové přesile neměli Němci šanci a výsledek tomu odpovídal. Během obou námořních bitev ztratili všech 10 torpédoborců a přes 300 členů jejich posádek. Ti, co přežili, se připojili k pozemním jednotkám rozmístěným v Narviku.

Zdroj: Oficiální zdroj

Britské váhání

Kdyby v tomto okamžiku Britové využili převahu, nejspíš by Němce velmi rychle rozdrtili. Avšak spory mezi velitelstvím pozemních vojsk a admiralitou, zda zvolit postupné pozemní obléhání anebo rychlý frontální útok přímo z moře, tuto výhodu vymazal.

Posily, kam se podíváš

Další týdny se nesly ve znamení posilování a přeskupování sil. K britským a norským jednotkám se postupně připojili Francouzi a dokonce i čtyři polské prapory. Dohromady měli spojenci v této oblasti asi 25 tisíc mužů. Posilovali i Němci. Nicméně počet pět tisíc vojáků, kteří na severu země nakonec operovali, jim nedával příliš nadějné vyhlídky. Drobné i tužší boje mezi oběma stranami směřovaly k závěrečnému útoku spojenců na Němci obsazený Narvik.

Zdroj: Oficiální zdroj

Závěrečný úder

K tomu došlo v noci ze 27. na 28.května 1940. Pozemní vojsko podporované palbou z moře nasadilo všechny síly, aby přístav padl. Po urputných bojích, v 17 hodin odpoledne, do přístavu vstoupily vojáci 6.norské divize. Německé jednotky ustoupily do hor. Narvik mohl slavit spojenecké vítězství. Jenže…

Místo happyendu

Zde by mohl happyend skončit. Bohužel neskončil. O osudu Narviku a vlastně celého severního Norska bylo rozhodnuto už o několik dní dřív. V Evropě v té době začala německá ofenziva proti Francii. Udržovat a hlavně zásobovat pětadvacetitisícovou armádu někde na severu spojence zatěžovalo. Závěrečný úder neměl Narvik osvobodit. Pouze zničit přístav a železnici. Během několika dnů po osvobození města se tisíce mužů nalodily a vydaly na pomoc válčící Evropě. Sever Norska byl vydán na pospas poraženým. 10.června, tedy zhruba dva týdny po spojeneckém vítězství, převzal nadvládu nad Narvikem opět německý generál Dietl.

Přesto zůstane 28.květen 1940 navždy zapsán do historie. Šlo o první společné pozemní vítězství spojenců během druhé světové války.

Provoz přístavu Němci obnovili po sedmi měsících.

Zdroj: Oficiální zdroj