Vypálené Lidice - symbol nacistické msty

Zdroj: TN.cz

10. června 1942 byly vypálené Lidice.

Když 4. června 1942 Reinhard Heydrich zemřel na následky atentátu, byla už v plném pochodu nacistická mašinerie pomsty a smrti.

Stroj pomsty se spustil hned po útoku, který 27. května dopoledne spáchali Josef Gabčík a Jan Kubiš, čeští parašutisté vyslaní z Anglie. Hned byl vyhlášen výjimečný stav a v noci proběhla velká razie spojená se zatýkáním.

Kdo zradí za deset milionů?

Za informace vedoucí k dopadení atentátníků byla vypsána odměna v přepočtu 10 milionů korun. Šéf SS Heinrich Himmler nařídil pozatýkat a zabít deset tisíc lidí. Momentální dočasný vládce protektorátu Karl Hermann Frank tomu oponoval. I tak se ale spustila vlna brutálního postupu proti Čechům. Do jednoho měsíce po atentátu bylo k smrti odsouzeno 448 lidí.

Navečer 2. června svolala protektorátní vláda na Staroměstské náměstí shromáždění, které mělo demonstrovat věrnost českého lidu říši a také odsoudit atentát. Starobylé náměstí se zaplnilo šedesáti tisíci lidmi.

3. června se k úředníkům gestapa dostal dopis, který ihned vzbudil jejich podezření. „Co jsem chtěl udělat, to jsem udělal. Na shledanou za týden, pak už se nikdy neuvidíme,“ stálo v něm. List byl adresován dělnici Anně Maruščákové, protože ale byla zrovna nemocná, otevřel ho její nadřízený ve slánské továrně na baterie. Pisatel Václav Říha se tím, že předstíral angažmá v odboji, snažil ukončit milenecký vztah s Maruščákovou.

Náhodný výběr

Dopis měl ale fatální následky pro milenecký pár i pro vesnici, do které dopis nacisty přivedl. Lidice nedaleko Kladna měly osud spočítaný. Gestapo ve svých kartotékách zjistilo, že dva mladí muži z Lidic na začátku války uprchli do zahraničí a zřejmě bojují v Anglii. I když vyšetřovatelé zjistili, že Lidičtí nemají s atentátem nic společného, osud vesnice byl jasně daný. Tím spíš, když Heydrich 4. června ráno podlehl zraněním způsobeným při útoku parašutistů.

V noci z 9. na 10. června Němci Lidice obklíčili a rozpoutali peklo. „Protože se obyvatelé této vesnice svou činností a podporou vrahů SS Obergruppenführera Heydricha co nejhlubším způsobem provinili proti vydaným zákonům, byli dospělí muži zastřeleni, ženy dopraveny do koncentračního tábora a děti dány na náležité vychování. Budovy v obci byly srovnány se zemí a jméno obce bylo vymazáno,“ zněla část oficiálního prohlášení německé správy.

Muže zabijte všechny

Realita byla mnohem tragičtější, než dokázala zachytit suchá úřední řeč. Přímo v Lidicích Němci popravili 173 mužů, několik dalších, kteří zrovna nebyli ve vesnici, bylo popraveno později v Praze. Ženy byly o pár dní později odeslány do Ravensbrücku, na „převýchovu“ putovalo 104 dětí. Domy v obci byly vypáleny, hořely ještě několik dní. Po válce se vrátilo jen sedmnáct dětí, hrůzy koncentráku nepřežilo třiapadesát lidických žen.

Zprávu o vyplenění Lidic vysílaly i pouliční tlampače. V kostele svatých Cyrila a Metoděje (za války přejmenovaného na kostel sv. Karla Boromejského) to hlášení slyšela i sedmice parašutistů, kteří se tam ukrývali. Kromě Gabčíka a Kubiše tam byli ještě členové dalších výsadků Adolf Opálka, Josef Bublík, Jaroslav Švarc, Jan Hrubý a Josef Valčík. Do bezpečného úkrytu se stáhli z několika míst Prahy, kde jim pomáhali čeští odbojáři. A možná by tam i v bezpečí vydrželi, kdyby je nedostihla zrada.

Zrádce Čurda

Zradil Karel Čurda, který do protektorátu seskočil jako člen výsadku Out Distance, jehož velitelem byl Adolf Opálka. Čurda se po atentátu ukrýval u své rodiny na Třeboňsku. Neunesl však strach o sebe a rodinu. Možná i věřil veřejnému nacistickému slibu nabízejícímu beztrestnost těm, kdo podají informace o pachatelích útoku na Heydricha. Čurda 16. června přišel do úřadovny gestapa v Petschkově paláci. Vešel do budovy, v jejíž útrobách byli vyslýcháni a mučeni čeští vlastenci. A mluvil. Němcům udal jména kolegů parašutistů i všech jejich českých pomocníků, které znal.

Němci mohli díky Čurdově zradě roztočit 17. června ráno nový kolotoč prohlídek, zatýkání, výslechů a mučení. V sítích gestapa uvízly desítky odbojářů. Brutální gestapáci si dokázali vymlátit informace, které potřebovali. Velitel zbraní SS v protektorátu Karl von Treuenfeld tak mohl 18. června před čtvrtou hodinou ráno vydat rozkaz k obklíčení kostela Karla Boromejského.

Hrdinná smrt

Parašutisté vzdorovali hrdinně. Početné přesile odolávali mnoho hodin. Přitom zabili nejméně deset Němců, další zranili. Bitva trvala skoro osm hodin. Obklíčená skupina v kostele bojovala do posledního náboje. Padly stovky výstřelů, Němci zkoušeli k vyhnání obránců z krypty kostela použít i slzný plyn a vodu. Kubiš v boji vykrvácel, jeho šest kamarádů si poslední kulku nechalo pro sebe, někteří pro jistotu rozkousli i kapsli s jedem. Ve tři čtvrtě na dvanáct bylo v kostele po všem. Němci slavili vítězství v dílčí bitvě druhé světové války.

Zrada Karla Čurdy měla tragické důsledky. Informace od něj zavedly gestapo i na Pardubicko. Ve vesnici Ležáky tam působila ilegální vysílačka výsadku Silver A. Vesnici čekal podobný osud jako Lidice. Obec byla 24. června vyrabována a vypálena, 34 dospělých mužů i žen nacisté zastřelili, třináct dětí odvlekli, po válce se vrátily jen dvě.

Smrt v koncentračním táboře

Další čeští odbojáři umírali na podzim v koncentračním táboře Mauthausen. 24. října 1942 tam zastřelili 264 Čechů spojených s atentátem. Oběťmi byli příbuzní parašutistů, ti, kteří jim pomáhali, a jejich příbuzní. Ještě předtím, na začátku srpna, odvolala Velká Británie podpis pod Mnichovskou dohodou. Český odboj proti nacistům tak byl oficiálně uznán. Jeden z cílů operace Anthropoid byl splněn.

Posledním mrtvým v tomto příběhu je Karel Čurda. Československé úřady ho dva roky po skončení války, 29. dubna 1947, popravily za vlastizradu.