Věděli jste, že i na toaletu se mohl císař František Josef I. nechat odnést? U dvora měl nosítka i s příslušným doprovodem.
V knihovničce v milovníků dopravních prostředků, které se používaly mezi léty 1830 - 1916, rozhodně nemůže chybět kniha "Jak císař pán nechodil pěšky". Publikace jejich vznik a vývoj podrobně mapuje. Její autoři nicméně nechtěli vytvořit katalog všech vozidel a pohybovadel této doby.
Spíš chtěli popsat vojenská mobilní vozítka a jejich personál. Narážejí přitom nejen na primitivní techniku, když říkají: "Zdá se být dnes těžko pochopitelné, že se vojáci s veškerým vybavením většinou vždy dostali tam, kam vojevůdci chtěli.
Přidávají i encyklopedické popisy notoricky známých termínů, které definovali profesoři 19. století. Že "prostředek k pohybování hmot tažením, jehož nejpodstatnější částí jsou dvě a čytři kola," je vůz, odvodí každý. Ale víte také, že vozy "přiměřeně pohodlné" se nazývají kočáry?
Autoři se nevyhýbají ani logickým úvahám z pera fyziků předminulého století. Například se dočteme, že táhnutí koně není táhnutí v pravém slova smyslu, ale "přesně řečeno tím, že je zapřažen v postroji, tak se do něj vtlačuje a tedy břemen netáhne, nýbrž tlačí, zrovna tak jako při couvání, když těžiště přenáší na zadek."
Ovšem nezůstaneme jen u logických šmodrchanců. Čtenář se dozví, jak byl oblečen doprovod císaře, kdo a za jakých okolností mohl využít dopravních prostředků i to, jaké společenské okolnosti leckdy bránily nasazování nových vozidel do služeb vojska a obyčejných lidí.
Knihu "Jak císař pán nechodil pěšky" vydalo nakladatelství Naše Vojsko.
Sledujte Televizní noviny bez reklam na Oneplay.cz