TEST Honda SW-T400: Business Class

Velké skútry jsou v dnešní přecpané době zajímavou alternativou i pro nemotorkáře. Máte-li to do práce dál a jste zvyklí na přístup "business class", sáhněte po nové Hondě SW-T400.

Čtyřstovka není v nabídce Hondy novinkou, již před třemi lety vyrazil do boje model Silver Wing 400, jehož je SW-T přímým nástupcem. S tím hondím názvoslovím luxusních skútrů je docela sranda: největší šestistovka se jmenuje Silver Wing, její menší čtyřstovková sestra dříve též, ale nový model už je SW-T, nejmenší stopětadvacítka a stopadesátka je S-Wing... Takže to prostě Silver Wing rozhodně není, ale vlastně je...

Prostorová velkorysost

Zatímco starý Silver Wing působil trochu "krabicózně", novince se dvěma do stran protaženými předními světlomety namísto jednoho "stojacího" určitě nelze upřít eleganci, nota bene v testované vínové metalíze. Rozměry jsou majestátní - alespoň máte na všechno dost místa.

Prostorová velkorysost je typickým rysem tohoto čtvrttunového "drobečka". Když jsem se hodně vzepřel, dokázal jsem si dokonce i zcela protáhnout nohy, které jinak můžete mít ležérně natažené dopředu, nebo "záchodově" složené pod sebou. Jedete-li dálku, doporučuji toto často střídat, já dal jednou 180 km na jeden zátah s nohami vpředu a v mírném záklonu, z čehož nevyhnutelně vyplynula šíleně otlačená kostrč. Nízké sedlo s účinnou opěrkou je přitom příjemně tvarované a optimálně tuhé. To platí i pro místo spolujezdce, který si pohodlně hoví na opravdu širokém placu, zpředu i zezadu "vystřeďován" opěrkami, s dobrými madly po stranách a s nohami na elegantních vyklápěcích stupačkách. Komentář fotografa Davida mluví za vše: "Tady mi ani nevadí, že sedím vzadu."

Jako v autě

Při nasedání se jako u všech podobných strojů musíte popasovat s nezanedbatelným středovým tunelem, který skrývá i plnicí hrdlo 16litrové (!) nádrže, ale pak už je vše pohoda s hondí ergonomií. Na řídítkách s klasickými motorkovými ovladači trochu překvapí, že brzdové páčky nejsou nastavitelné (neměl jsem ale potřebu) a zamrzí, že chybí spínač varovných blikačů (ten jsem postrádal často, hlavně v kolonách).

Plexi je pěkně vysoké, mně odklánělo vítr až na horní část helmy, a přístrojová deska také koresponduje se zařazením skútru mezi luxusní: chromované rámečky, maximální přehlednost, tachometr i otáčkoměr, palivoměr, teploměr, nahoře displej, který umí i průměrnou spotřebu, mezi kontrolkami také světýlko na funkci parkovací brzdy... Rozvržení je podobné jako v autech, což má být asi další výzvou, abyste nechali své čtyřkolové povozy v garáži a do práce raději jezdili na tomhle.

Příště se podíváme na motor a podvozek

Převzato z Českých motocyklových novin - ČMN 18/09 (autor: Jan Rameš, foto: David M. Bodlák)