PŘÍBĚH: Hluchoslepý miluje šachy. Žije v ústavu

Ani hendicap, jakým je současné postižení zraku a sluchu, nemusí znamenat, že se lidé nemohou bavit.

Jiří Šnajdr z Plzně, který se může s okolním světem dorozumívat pouze doteky, si na olympiádu stejně postižených přijel zahrát šachy.
 

Kvůli postižení, jenž je pro zdravého člověka naprosto nepředstavitelné, se pan Šnajdr neobejde bez celodenní pomoci. Žije v ústavu v Plzni, ale možnost vyrazit na Lormolympiádu – jak se soutěžní klání hluchoslepých nazývá – přivítal.
 

"Moc se mi tu líbí všechny disciplíny,“ prozradil prostřednictvím ošetřovatelky, se kterou se dorozumívá speciální znakovou řečí, při níž se píše prstem na dlaň.
 

Nejoblíbenější disciplínou Jiřího Šnajdra jsou přitom překvapivě šachy. "Kvůli těm sem přijel,“ řekla sociální pracovnice Naďa Tomsová, která měla ve Žďáře Jiřího Šnajdra na starosti.
 

A jak se takové šachy v podání lidí, kteří nevidí na figurky a ani nemohou se svým protivníkem komunikovat hlasem hrají? "Šachovnice má jednu barvu polí výš a černé figurky jsou opatřeny hřebíčkem,“ vysvětluje Jana Kašparová ze sdružení LORM, které se péčí o hluchoslepé zabývá.
 

Hráč se po každém tahu dotkne soupeře, který si hmatem zkontroluje rozestavění figur. "Hráči si to užívají a někdy jsou to pěkné boje,“ dodává Kašparová.
 

Kromě šachů se ale soutěžilo i v dalších disciplínách. "Skok do dálky, běh s trasérem, sedy – lehy, kliky,“ vyjmenovala jedna z organizátorek Petra Zimermanová. Podobné akce jsou prý pro takto postižené velmi důležité. "Udržují tak sociální vazby a zároveň se pobaví,“ vysvětluje Zimermanová.