Britové volí. Preference napovídají, že ochromí parlament

Aktualizováno 12:28, 6. 5. 2010 6. 5. 2010, 00:00

Britové si zvolí na příštích pět let zástupce do Dolní sněmovny parlamentu. Podle analytiků se jedná o nejdramatičtější a nejzajímavější volby od konce druhé světové války.

Šance tří nejsilnějších stran jsou ale velmi vyrovnané. Británii tak hrozí, že by mohla mít menšinovou vládu. Takzvaný "Hung parliament“ neboli ochromený parlament. Poslední menšinovou vládu měla Británie v roce 1974. Tehdy zemi vládli labouristé s podporou několika poslanců malých stran.

PSALI JSME:
Británie volí. Průzkumy předvídají nejtěstnější výsledky od války

Je zřejmé, že systém dvou stran v ostrovním království skončil. Volební průzkumy ukazují, že do hry vstupují Liberální demokraté, jejichž preference výrazně stouply. K vytvoření vlády v Dolní sněmovně se 650 poslanci je zapotřebí dosáhnout nadpoloviční většiny, tedy alespoň 326 poslanců.

Pokud by vítěz voleb sestavil koaliční kabinet, bylo by to poprvé od druhé světové války. Koaliční vlády spravovaly zemi jen ve výjimečných okamžicích britských dějin - za světových válek a hospodářské krize v 30. letech minulého století.

PSALI JSME:
Britský premiér Brown prohrál televizní debatu volebních lídrů

Volební systém

Britové volí ve zhruba 650 okrscích. Na každý z nich připadá jedno křeslo v Dolní sněmovně. Kandidát, který vyhraje volby ve své oblasti nemusí mít většinu, stačí nejvyšší počet hlasů. I kdyby druhý v pořadí měl jen o pár hlasů méně, už se do sněmovny nedostane.

Politologové upozorňují na nespravedlivost systému. I s vysokým procentem preferencí může strana po přepočtu na křesla dopadnout špatně. V případě, že žádná strana nezíská většinu, je na královně, aby udělala politické rozhodnutí a pověřila někoho sestavením vlády.

Nepsaná ústava jí dovoluje tři varianty: nechat Gordona Browna premiérem, i když bude jeho strana až třetí, jako současný premiér by měl právo na pokus o formování koalice.

Druhou možností by bylo pověřit sestavením vlády někoho jiného z Labour party - mluví se hlavně o Davidu Milibandovi, současném ministru zahraničí.

Pokud by to bylo nevyhnutelné, mohla by královna odmítnout rozpustit parlament a dát pokyn k novým volbám.

Hlavní témata předvolební kampaně ve Velké Británii

Ekonomika – Státní dluh dosáhl v právě ukončeném finančním roce 62 procent HDP, což je nejvíc od poloviny 70. let. Rozpočtový deficit se kvůli krizi vyšplhal na asi 11 procent HDP.

Přistěhovalectví – Za 13 let vlády labouristů se počet přistěhovalců ztrojnásobil. Situaci zhoršila krize, která v mnoha Britech vyvolala dojem, že cizinci ubírají pracovní místa a zatěžují sociální systém.

Zločinnost – Počet násilností od roku 1995 klesl o 49 procent, Britové se ale cítí stále méně bezpeční.

Zdravotnictví – Strany si předhazují, že jejich plány zhorší služby veřejného zdravotnictví. Většina voličů si myslí, že služby se za labouristů významně nezlepšily.

LABOURISTICKÁ STRANA

Zdroj: oficiální zdroj

Vznikla počátkem 20. století jako seskupení prosazující socialismus a hájící zájmy dělníků. Později však začala přebírat liberální hodnoty. Jejím prvním ministerským předsedou byl Ramsay Mac Donald, který Spojenému království vládl na přelomu 20. a 30. let. Jeho vláda však byla pokládána za neúspěšnou.

Prvním labouristickým šéfem vlády, jehož Britové měli v oblibě a uctívali, byl Clement Atlee, který v roce 1945 vystřídal v Downing Street č. 10 konzervativce Winstona Churchilla. Atlee vytvořil v Británii zdravotní systém, který s několika změnami v ostrovní zemi funguje dodnes.

Dalším z premiérů-labouristů, který Britům utkvěl v paměti, byl Harold Wilson. Muž, který řídil Británii pevnou rukou v šedesátých letech, mimo jiné povolil umělé přerušení těhotenství a dekriminalizoval homosexualitu.

V roce 1979 odešli labouristé na dlouhou dobu do opozice. Na výsluní je vrátil až Tony Blair, který zbavil stranu vlivu odborů, v roce 1997 triumfoval ve volbách a ve věku 44 let se stal nejmladším šéfem britské vlády od roku 1812. Blair vyhrál také volby v letech 2001 a 2005. Před třemi roky předal premiérství ministrovi financí Gordonu Brownovi, který stranu a vládu vede dodnes.

KONZERVATIVNÍ STRANA

Tato pravicová strana vznikla v polovině 19. století. Je nástupcem strany Toryů a její členové bývají často označováni jako Toryové. Na počátku 20. století - poté, co vytvořila spojenectví s částí Liberální strany, označovanou jako Liberální unionisté, byla známa jako Unionistická strana.

Za nejvýznačnější vůdce strany jsou označováni Winston Churchill a Margaret Thatcherová. Oba vyvolávali ve straně rozbroje, byli neústupní. Dokázali však prosadit své politické cíle. Churchill poprvé řídil zemi za druhé světové války.

Thatcherová se v roce 1979 stala první britskou premiérkou. Privatizovala státní podniky a prosazovala zásadu, že chudí nepotřebují státní podporu, ale práci. Vedla také Brity do vítězné války o Falklandy.

Zatímco meziváleční a pováleční premiéři z řad konzervativců podporovali sociální stát, Thatcherová výrazně omezila jeho štědrost.

V nynějších volbách jsou konzervativci favority. Nový energický vůdce David Cameron nastolil ve straně taková nová témata jako ochrana životního prostředí a trvale udržitelný rozvoj a vyšším důrazem na sociální agendu posunul Torye k pomyslnému politickém středu.

LIBERÁLNÍ DEMOKRATÉ

Tato strana se hlásí k odkazu Liberální strany, hlavního politického seskupení v zemi na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Liberální strana prosazovala volný trh, ale i sociální reformy. Za vlády liberálního ministerského předsedy Herberta Asquitha v letech 1907 až 1916 Británie zavedla státní příspěvky pro chudé. Asquith je pokládán za politika, který položil základy britského sociálního modelu.

Během první světové války se strana rozštěpila - část jejích členů přešla ke konzervativcům, někteří se zařadili do řad labouristů.

Liberálové pozvedli hlavy až v šedesátých letech, kdy jako Liberální demokraté přijali nesocialistický liberální program, který byl alternativou k labouristům i konzervativcům. Ve většinovém volebním systému, kde platí zásada vítěz ve volebním obvodu bere vše, však zůstávali v pozadí

Změnil to až nový výřečný a telegenický vůdce strany Nick Clegg. Letos se Liberální demokraté mohou stát pověstným jazýčkem na vahách a vstoupit do koaliční vlády.

PSALI JSME:
Černý kůň britských voleb Clegg štve rivaly. Vyčítají mu peníze

tn.cz / Mediafax