TEST Mitsubishi Outlander: podle nosa poznáš kosa

I Mitsubishi Outlander má své odježděno. Proto potřeboval pořádný facelift a technické inovace, aby o něj měli zákazníci stále zájem.

Není si třeba nalhávat, že karoserie trojčat Peugeotu 4007, Citroënu C-Crosser a především Mitsubishi Outlanderu se rychle okoukala. Zvlášť Japonec měl velmi „obyčejné“ tvary. Inovace mu tak mohla jen prospět. A když se naroubovala maska z lanceru, tak je výsledek o tisíc procent lepší.

Sportovně elegantní

Mitsubishi Lancer by vypadal divoce, i když by stál na plecháčích, měl plastové kliky a zrcátka a pod kapotou mu ryčel tříválec. Za to může ohromná maska chladiče, která se Japoncům vážně povedla. A právě jí naroubovali i na outlander a výsledek je stejně skvělý.

Tohle SUV najednou vypadá sportovně a dravě a přitom nic neztratilo ze svého puncu elegance. Nainstalování nových částí protáhlo auto o zanedbatelných 2,5 centimetru, takže se o tom ani není třeba zmiňovat.

Beze změn

Podívejme se do interiéru. Tady to je stále při starém. Jen navigace s velkým dotykovým displejem (v nejvyšší výbavě) ukazuje, že se drobné změny přece jen dají najít.

Zobrazit všechny fotky (7)

Auto je sedmimístné. Na první pohled je jich jen pět, ale to jen proto, že zadní sedadla jsou schována pod podlahou zavazadelníku. Škoda jen, že vyklápění je proti konkurenci příliš složité. Jinde lze sedáky vytáhnout jediným pohybem, tady se neustále musí tahat za úchytky a vynaložit značný um, než se další dva lidé posadí.

Dvě spojky!

Mitsubishi bylo jako první, které oznámilo, že po koncernu VW bude mít dvouspojkovou převodovku. Nejdřív byla v lanceru a postupně se dostává i dál. Tady je ovládaná dost dlouhou pákou s nepochopitelně umístěným pojistným kroužkem.

Jinak funguje převodovka dobře. Při rozjezdech a změnách z jízdy dopředu na zpátečku sice lehce váhá, ale jednotlivé stupně tam padají neslyšně, bez cukání, velmi rychle a i manuální volba pákou či pádly pod volantem je příjemná.

Ve spojení s nejvýkonnějším naftovým motorem 2.2 DI-D se 115 kW je to sice drahá sranda (naše testované auto v nejvyšší výbavě přelezlo už hranici jednoho milionu korun), ale zato ideální. Motor je příjemně tichý, s převodovkou spolupracuje na jedničku a nemá žádné výraznější nedostatky.

Velmi pozitivně hodnotíme i pohon všech čtyř kol. Voličem se dá připojit nebo dokonce zablokovat s přenesením točivého momentu 50:50. Jenže co je to platné, když má outlander tak malou světlou výšku (175 mm) a dlouhé převisy. Na miniaturní hrboly, jako jsou na videu, si auto troufne jako nic. Jenže větší zhoupnutí okamžitě znamená dotyk předního „jazyka“ se zemí. Takže s autem je lepší jezdit po silnicích nebo po polní cestě na chalupu.

Typický řidič auta:
Každý, kdo chce sedět výš, mít kolem sebe víc plechů, prostoru, jistoty pohonu všech kol, zvýšeného podvozku a kvalitní techniky.

Klady a zápory:
Změna masky auto sedla. Drsný vzhled doplňuje i příjemná technika dvouspojkové převodovky. Za nedostatek lze považovat složitější vysouvání třetí řady sedadel a nižší světlou výšku vozu. A ještě něco – ta řadicí páka je vážně ošklivá.