TEST Honda CR-V: stále na to má

Historie Hondy CR-V sahá až do roku 1995. Postupně pak procházela generačními změnami, úpravami a facelifty.

Nám se do ruky dostala poslední verze s faceliftem, který by měl autu ubrat nějaký ten rok. Vždyť tato verze je na silnicích už od roku 2006. Nějaká ta vráska tam už tedy byla a změna přišla v pravý čas.

Klasická elegance

Honda má sice trochu extravagantnější modely, ale v těch stěžejních si nedovolí riskovat. CR-V tak vypadá jako zcela klasické SUV – velké, příjemné, decentní. Změny se dotkly především nosu auta. Maska chladiče výrazně vystoupla ven a změnila zcela tvar. Také nárazník je nový a i další detaily bychom tu našli. Přestaňme se dloubat v nose a podívejme se spolu raději do interiéru. Tentokrát začneme odzadu.

Zobrazit všechny fotky (7)

Zavazadelník je sice vysoko a musí se k němu dvojitě rozevíracími dveřmi, ale zase má šikovnou podlážku, kterou můžete umístit třeba doprostřed a hned máte dvě police.
Prostor na všech sedadlech je fantastický. V této třídě nenajdete prostornější vůz. Sedáky i opěradla jsou pohodlná a přístrojová deska má kvalitní zpracování. Škoda ostrých hran na vystupujícím ostrůvku s řadicí pákou, které tlačí do kolene.

Diesel pro kliďasy

Auto mělo vždy vynikající podvozek. Už minulá generace měla fantasticky kvalitní jízdní vlastnosti na silnici a ani v terénu se neztratila. A dnes? Dobrá, Hondu už dohnali konkurenti, ale i tak je to famózní. Na silnici má prakticky standardní jízdní vlastnosti jako klasický osobák. V terénu pak předvede pár poskočení, přeskoků drnů, místy se zhoupne na větší díře, ale... No, teréňák to není.

Pod kapotou mělo auto turbodiesel o objemu 2,2 l. Jeho 110 kW ideálně spolupracuje s autem. Krásně ho táhne vpřed a nemá žádné pochyby v jediném okamžiku. Nenajdeme tu zaváhání v nízkých ani vysokých otáčkách, nemá nijak extrémní spotřebu a netouží po velkých výkonech. Je to kliďas a na silnici s ním nečekejte, že byste si zasportovali. Pojedete klidně, solidně a i na dálnici nebudete za brzdu.

Nás na autě zajímala ještě jedna věc – automatická převodovka. Té dáváme jedničku s hvězdičkou. Takhle plynule a přesně by měla fungovat každá. Můžeme jí srovnat s mnohem sofistikovanějšími a přetechnizovanými automaty z mercedesů. Ani jednou nám během týdenního testu neudělala nějaký podraz, jak to mnohé automaty umí. I prudké sešlápnutí plynu (tzv. kickdown) je rychlý a přesný a nenašli jsme zde žádnou zbytečnou prodlevu.

Cena je to hlavní

A kolik za tuhle legrácku Honda chce? Přesně 809 000 korun. Je to dost, ale ne moc. Auto je plně vybavené, s velkým turbodieselem, filtrem pevných částic, automatem... Dejte tohle dohromady i u osobáků a dojdete k podobě vysokému číslu. Honda tak příjemně překvapuje i cenou.

Typický řidič auta:
Rodinný vůz ve vyšších sférách potěší všechny příznivce SUV. S automatem se spřátelí především manželka, která s autem jistě bude jezdit víc, než muž.

Klady a zápory:
Zásadní výhodou auta je nízká spotřeba, kvalitní jízdní vlastnosti, perfektní pohodlí, automat, prostornost, síla motoru. Nevýhody? Prakticky žádné.