Brzy může nastat malá doba ledová. Slunce se mění

Zdroj: Oficiální zdroj

Z naší mateřské hvězdy pozvolna mizí sluneční skrvny. Podle vědců to znamená jediné - v roce 2016 může klima na Zemi odpovídat takzvané malé době ledové.

Zatím poslední období, kdy astronomové nezaznamenali žádné sluneční skvrny, nastala v 17. a 18. století. A Země následně prošla malými dobami ledovými. Podobná situace má nastat v roce 2016, kdy se na Zemi nejbližší hvězdě nemá nacházet ani jediná sluneční skvrna.

"O slunečním desetiletém cyklu (přesně 10,83 až 11,52 roku) a počtu slunečních skvrn v souvislosti s ochlazováním klimatu se hovoří přibližně posledních 15 let. Pro potřeby dnešních metod máme bohužel k dispozici pouze data od 17. století, ale před tím jistě také souvislosti mezi poklesem sluneční aktivity a ochlazením existovaly," uvedla meteoroložka Dagmar Honsová.

V historických záznamech se v souvislosti s poklesem sluneční aktivity ve střední Evropě hovoří zejména v letech 1600 až 1620 jako o malé době ledové, která přinesla dlouhé a na sníh bohaté zimy a chladná a deštivá léta.

"Nyní prožíváme už XXIV. sluneční cyklus od ledna 2008, který je ale pro mnohé záhadou, protože sluneční aktivita je stále na svém minimu (předpoklad byl 1/3 až ½ maxima) a zatím moc velké změny klimatu v globálu nepociťujeme. Jisté je, že Slunce je významným faktorem, který globální klima mění. V hypotetické malé době ledové by v ČR byla zima studená a suchá, léto deštivé," dodala Honsová.

Zdroj: Oficiální zdroj

Sluneční skvrna je oblast na povrchu Slunce (ve fotosféře), které magnetické pole zabraňuje v proudění, a tak se vytvářejí oblasti s menší povrchovou teplotou než má okolí. Podobné jevy vyskytující se na ostatních hvězdách se nazývají hvězdné skvrny.

Životnost skvrn se pohybuje od několika hodin (u těch menších), přes několik dní, až po několik měsíců (u těch největších) – ty tedy vydrží několik otoček Slunce, a my tak máme možnost detailně sledovat jejich vývoj. Nejmenší skvrny se nazývají póry (v dalekohledu vypadají jako malé, šedé tečky).

Jsou to buď zanikající skvrny, nebo se mohou rozrůst ve větší skvrnu, nebo neméně pravděpodobně do pár hodin vymizí. Mají průměr jen několik set km (kolem „jedné České republiky“). Největší viditelné skvrny mají průměr až 20 000 km (kolem „čtyřiceti Českých republik“). Ty se ale výhradně vyskytují ve skupinách, složitých komplexech o několika desítek skvrnách, uvádí server wikipedia.cz.

Zdroj: Oficiální zdroj

Podle meteoroložky Dagmar Honsové je současné období zajímavé nejen specifickým slunečním cyklem, ale také výskytem silných hurikánů.

"V Atlantiku se aktuálně vyskytují dva velmi silné hurikány (dosahující úrovně 4 stupně z pětistupňové škály), Igor a Julia. Jde o velmi neobvyklý jev," uvedla Honsová.

V historii totiž mnoho současných silných hurikánů nenajdeme. "Za posledních 60 let se to stalo jen třikrát, v roce 1950 se současně vyskytly hurikány Dog a Easy, v roce 1958 Helena a Ilsa a v roce 1999 Floyd a Gert," doplnila meteoroložka.

Igor a Julia jsou však aktuálně ještě silnější než uvedené dvojice. "Abychom našli nějakou podobnou situaci, museli bychom jít ještě dál do historie, konkrétně do roku 1926, kdy se rovněž vyskytly současně dva hurikány 4. kategorie. V té době však ještě nedostávaly jména jako dnes, proto jeden z hurikánů nese označení hurikán číslo 4 a druhý je známý jako Velký Miamský hurikán," uvedla Honsová.

Julia pak sama o sobě vyniká i tím, že jde dosud nejspíše o nejsilnější hurikán, který vznikl na východ od 35° západní délky, tedy ve východním Atlantiku.