Sládek si splnil dávný sen. Vaří pivo od začátku až do konce

Jaroslav Rottenborn už je, jak sám říká, nějaký ten pátek v důchodu. Zahrada nebo rybaření ho však nelákají. Na stará kolena si splnil dávný sen, dostal příležitost vařit svoje pivo a to úplně sám.

Běžně to tak bývá, že ve velkých pivovarech je několik odborníků, vždycky jeden, na danou fázi výroby piva. "Tohle všechno si teď dělám úplně sám,“ pochvaluje si Rottenborn. "Splnil se mi sen. Už na učení jsem snil o tom, mít vlastní pivovar a vařit tam to nejlepší pivo. Teď zatím vaříme na Rychtě v Ústí nad Labem dva druhy piv, dvanáctku Mazla a ještě jednu dvanáctku, tak je taková jantarová. Vzpomínám si, že když jsem byl v Plzni na učení, vařili tam výborné osmistupňové pivo, takové lehoučké. Tenkrát bylo mým ústům velmi lahodné a chtěl bych se pokusit tady takové uvařit, podle paměti, tak jak si ho můj jazyk ještě z učení pamatuje,“ vzpomíná sládek. "Bude to obědové pivo pro ty, kteří potřebují za dvě hodiny sednout do auta a odjet,“ vysvětluje.

Tekuté štěstí

I přesto, že je pivovar s restaurací otevřen jen pár dní, zvykli si na Mazla lidé chodit. "Je to ta nejlepší vizitka dobrého sládka. Dal sem tuhle příležitost Jaroslavu Rottenbornovi. Jednak se dobře známe a pak si myslím, že je ve svém oboru ten nejlepší,“ pochvaluje si majitel pivovaru Martin Prachař. A proč se pivo jmenuje Mazel? "Tohle jméno se líbilo zákazníkům a hlavně – hebrejsky znamená štěstí. Čepujeme tu tekuté štěstí a tomu se nedá odolat,“ směje se Prachař.

Degustace a piva s příchutí

Pivovar připravuje spoustu akcí pro své zákazníky. "Chystáme se vařit i vícestupňové pivo, nebo pivo s příchutěmi. Budeme pořádat i degustace, prostě uvaříme jakékoliv pivo, co hrdlo ráčí,“ plánuje sládek Rottenborn.

 Pivo jako celoživotní láska

Místo zahrádky má varnu. "Je to tak, nemám ani baráček, nemohl bych se mu věnovat. Celý život jsem obětoval zlatavému moku. Manželka už si na to zvykla, alespoň ví, že mě má uklizeného a že jí domů nebudu jako ostatní důchodci chodit nachmelený a načichlý hospodou,“ směje se sládek. A jestli už si vychovává nástupce? "Samozřejmě, řemeslo zůstalo tak říkajíc v rodině, syn je také sládkem, vaří Mutějovice. Pověsit řemeslo ale zatím na hřebík rozhodně nehodlám,“ dodává Jaroslav Rottenborn