Dopisové bomby: jak zabíjí a kdo je používá

Poštovní schránka. Ilustrační foto. | Zdroj: Jindřich Kodíček

Přestože se zdá, že jde o vynález až z poslední doby, ve skutečnosti dopisové bomby zabíjí už přes 200 let.

Jsou nenápadné, malé a děsivě nebezpečné. Dopisové bomby hrozí politikům, ale také obyčejným lidem. Používají je teroristé, šílenci i političtí extremisté. Obálky se nacpávají výbušnými materiály, jedy nebo třeba antraxem.

První zmínku o dopisových bombách máme už z 18. století – jsou tedy stejně staré jako samy pošty. Vůbec první zmínka o dopisových bombách pochází z Dánska. Byla to však tehdy spíše bomba balíčková. Ve svém deníku si 19. ledna 1764 dánský historik Bolle Wikkum Luxdorf udělal tuto poznámku: “Plukovník Poulen žijící v Borglumu dostal poštou krabičku. Když ji otevřel, spustil tím mechanismus, který odpálil nataženou křesadlovou pistoli. Výsledkem bylo těžké zranění.“ Jen o pár let později se podobné útoky opakovaly v Itálii.

Většina prvních útoků dopisními bombami pochází ze severu Evropy. Švédsko, Dánsko a také Velká Británie se dají pokládat za rodiště tohoto zákeřného způsobu zabíjení. Jednu z těchto pum dostal například i zakladatel Muzea voskových figurín Madame Tussaud – její syn John Theodore Tussaud. Poslal mu ji zaměstnanec, který byl propuštěn za nedbalou pracovní morálku…

Nejvíc však dopisní bomby proslavili dva muži: Theodore Kaczyncki přezdívaný Unabomber a Rakušan Franz Fuchs, který získal přezdívku Mailbomber.

Unabomber - anarchistický génius

Ted Kaczynski útočil výbušnými obálkami po dobu 17 let – od roku 1978 do roku 1995. Vzdělaný vědec a špičkový matematik, který vystudoval na univerzitě v Michiganu, jimi zabil tři lidi a dalších 23 těžce zranil. Jeden z nejtalentovanějších studentů své generace a vítěz řady matematických soutěží se v 26 letech odstěhoval z civilizace do lesů a odtamtud začal válku proti Nepříteli. Jeho cílem byly především velké korporace, univerzity a aerolinky. Obviňoval je z omezování lidské svobody a porušování práv. Proto se je snažil potrestat. První dopisní bomby odeslal na adresy univerzit, pak zaútočil na letadla. FBI mu proto dala přezdívku UNABOMBER - UNiversity and AirlineBOMber.

Anarchistický atentátník útočil zcela nahodila, někdy si dal pauzu na řadu let, jen aby pak zaútočil několikrát za sebou během jednoho měsíce. Navíc na každou výbušninu umísťoval falešné stopy: zpočátku na ně ryl nic neznamenající iniciály FC, později na obálky lepil stejné známky. Kromě bomb posílal Unabomber svým obětem také manifesty, v nichž vysvětloval, za co a proti čemu bojuje. V eseji o 35 tisíci slovech objasňoval, že současná technologicko-průmyslová společnost je zcela prohnilá a že je jedinou cestou k její nápravě je její zničení.

FBI Kaczynského chytila vlastně jen náhodou, když se jí do rukou dostala jeho studentská práce. Jeden z analytiků ve studentově poznal podobnost s tím, jak píše Unabomber a pak už šli agenti najisto. Theodore Kaczynski byl odsouzen k doživotnímu žaláři.

Dopisový vrah z Rakouska

Rakouský Mailbomber Franz Fuchs zabíjel z úplně jiných důvodů. Extrémní xenofob odeslal v průběhu pěti let 25 dopisních bomb. Ty zabily čtyři osoby a dalších 15 zranily. Fuchs nejprve zaútočil na kněze Augusta Janiche a novinářku Meixnerovou. Teprve třetím útokem se však proslavil: vybral si za cíl vídeňského starostu Helmuta Zilka. Exploze silné výbušniny ukryté v obálce ho připravila o velkou část pravé ruky.

Fuchs se přiznal k odpovědnosti za útoky v dopise, která odeslal slovinskému ministrovi zahraničí. Předstíral v něm však, že je zástupce větší organizace s velikými cíly. Pak Mailbomber rozjel nové kolo teroru. Tentokrát zaútočil na Romy. Improvizovaná výbušnina s nápisem: “Romové zpět do Indie“ zabila 5. února 1995 čtyři Romy. V další vlně si vybral celebrity: žádná z nich (známá televizní moderátorka ani místostarosta Lubecku) však naštěstí obálku neotevřela.

Fuchs byl v posledním měsících své vraždící kariéry extrémně paranoidní. Bál se, že ho sleduje policie, myslel si, že po něm jdou agenti Mossadu i CIA. 1. října 1997 sledoval ve svém rodném městě Gralla dvě ženy, které mu připadaly podezřelé. Policie podezřelého muže chtěla vyslechnout, ale Fuchs náhle přímo v rukou odpálil improvizovanou výbušninu. Pokus o sebevraždu mu nevyšel – přišel o obě ruce a těžce zranil jednoho z policistů, ale přežil. Byl odsouzen k trestu doživotního vězení, ale nakonec mu unikl: oběsil se na kabelu od holícího stroje ve vězení Graz-Karlau.