Český student plul na lodi z PET lahví po moři. Ztroskotal na Korsice!

Dobrodružnou plavbu z Itálie na Korsiku absolvoval student z Opavska na lodi sestrojené z PET lahví. Původně chtěl doplout do Španělska, ale ztroskotal.

Na nápad pokusit se vyplout na moře na lodi postavené z umělohmotných lahví přišel Albert Fikáček (22) ze Služovic na Opavsku před více než dvěma lety. S kamarády proto už tehdy postavil vor ze čtyř stovek PET lahví a s dřevěnou palubou, daleko se však na něm nedostali. “Loď plula dobře, ale koupili jsme starý ruský motor Vichr se špatnou převodovkou, takže to dopadlo špatně, protože nám motor rozsekal loď. Od té doby se všechny lodě jmenují, a budou jmenovat Vichr,“ usmívá se Albert Fikáček, jehož ale první nezdar od stavby lodí z plastových flašek neodradil. Letos v lednu začal spolu s kamarády sbírat další PET lahve na stavbu lodě Vichr II. “Sběr trval asi půl roku, a jakmile jsme měli asi dvanáct set lahví, dali jsme se do stavby. Nechali jsme si svařit hliníkovou konstrukci, sami si ušili plachtu, koupili motor, nacpali tisíc flašek do dvou velkých igelitových pytlů, stáhli to pletivem, a mohli jsme vyrazit,“ popisuje Albert stavbu lodi a tím, že katamarán měl rozměry tři a půl metru na šířku a čtyři metry na délku.

“Jakmile byla konstrukce i válce s lahvemi hotové, vyrazili jsme s kamarády do Itálie, k městečku Piombino. V Itálii ale nastaly komplikace, když nám plavbu zatrhli policisté a pobřežní stráž s tím, že nemám na loď papíry a že loď nemá žádnou certifikaci. Tak jsme loď naložili, odjeli pár kilometrů dál, tam ji za soumraku zase spustili na moře, a vyplul jsem,“ vypráví Albert Fikáček, jemuž první dny dělali doprovod kamarádi studenti z brněnské Newton College, kterou druhým rokem studuje. “Pluli na vedlejší lodi, a to mě trochu uklidňovalo. Pak už jsem ale plul sám,“ říká Albert, který se vydal zdolat po moři trasu z Itálie do Španělska, aniž by měl bůhvíjaké námořnické zkušenosti.

“Zkušenosti s jachtingem jsem měl, ale ne nijak velké. Mám kapitánské zkoušky, ale jsem opravdu začátečník, a teprve se do toho dostávám,“ přiznává Albert. “Co se navigace týče, sehnal jsem si navigaci z Polska za sto zlotých, a podle toho jsem plul. Bezpečnost byla zaručena zařízením SPOT, které monitoruje pohyb člověka a dá se skrze něho přes satelit kdykoli přivolat pomoc, je v rámci toho i pojištění na záchrannou akci helikoptérou, takže z toho, že by se mi pomoci nedostalo, jsem velký strach neměl,“ pokračuje Albert. Během několika dnů přeplul na lodi z lahví dvě stě kilometrů kolem ostrova Elba až na Korsiku.

“Počasí mi přálo, plavba probíhala v pohodě. Několik nocí jsem strávil na moři, ale bylo to strašně únavné, protože jsem musel stále udržovat kurs, a být ve střehu, takže jsem raději spal v přístavech. Což bylo zajímavé, protože jakmile jsem přistál, hned se ke mně seběhli nějací turisté a místní lidé, a vyptávali se, a pak mi začali nosit jídlo a peníze, takže jsem pak měl přebytek jídla. Z těch peněz jsem pak platil naftu, a poplatky v přístavech,“ usmívá se Albert, který však nakonec do svého cíle ve Španělsku nedoplul.

“Když jsem doplul na Korsiku, začal trochu zlobit motor, chtěl jsem ho nechat opravit, ale mechanik neměl čas, tak jsem to opravil sám. Pak jsem vyplul směrem na Sicílii, ale po dnu a půl plavby motor přestal fungovat úplně, a tak jsem se vracel na Korsiku. Jenže poblíž pobřeží začal foukat silný vítr, a jelikož mi nefungoval motor, vehnal mě příboj přímo na skály, a ztroskotal jsem. Já jsem z lodi seskočil dříve, než narazila, takže se mi nic nestalo, ale loď dopadla špatně. Příboj ji rozmlátil, zachránil jsem z ní jen plachty a motor, který se ale poškodil. Nejvíc mě ale naštvalo, že mi pak část věcí v nestřeženém okamžiku ukradli Korsičané,“ kroutí hlavou Albert, jehož pak vysvobodila posádka polské jachty. “Vzali mě na palubu i s mými devadesáti kilogramy nákladu, odvezli mě do Itálie, a pak autem až před barák do Služovic, byli absolutně skvělí,“ vypráví Albert, který chce příští rok plabvu dokončit.

“Příští rok chci postavit zase loď z PET lahví, měla by být poháněna čistě alternativním pohonem – buď slunečním zářením, nebo vodíkem. Ale protože nejsem odborník na tyto věci, tak momentálně sháním spolupracovníky, kteří by do toho šli, a byli ochotni se mnou spolupracovat. Plout by se měla stejná trasa, ale z bodu, kde jsem skončil, takže z Korsiky do Španělska,“ říká Albert Fikáček, pro něhož je cestování životním koníčkem. Za peníze, které si vydělává tvorbou webových stránek, už stopem procestoval Afriku, projel přes Saharu, prostopoval Súdán, Mali, Maroko, Západní Saharu, Senegal, Mauretánii, zavítal i do Turecka, Iráku a mnoha dalších států.