Sir Winton za války zachránil životy 669 dětí – teď navštívil Prahu

Sir Nicholas Winton je jedním z největších žijících hrdinů naší doby. Ve čtvrtek 13. ledna bude v Praze.

Britský makléř Nicholas Winton žil ve 30. letech 20. století v Londýně. Ještě v roce 1938 nic nenaznačovalo, že právě z něj se stane hrdina, kterého bude obdivovat celý svět.

ČTĚTE TAKÉ:

"Dítě" zachráněné sirem Wintonem vzpomíná...

Sir Nicholas Winton slaví 101. narozeniny. Jeho "děti" vzpomínají

Všechno se změnilo v prosinci 1938. Tehdy Wintona poprosil Martin Blake, jeden z pracovníků BCRC, aby mu pomohl. Wintona se zrovna chystal na dovolenou do švýcarských Alp, ale po krátkém přemlouvání svého přítele poslechl. Místo na sjezdovku odjel do Prahy. Tam se po hlavě vrhl do pomoci pražské kanceláři BCRC a začal organizovat dětské transporty. Židé žijící v České republice se totiž cítili ohroženi německou agresivitou a snažili se před nacismem a antisemitismem zachránit alespoň své děti. Řada židovských rodin, která o přesun dětí usilovala, se do Československa dostala, pocházela z Německa nebo Rakouska. Tam na vlastní kůži zažili, co nacisté dokáží nacisté Židům provést.

Dospělí se chtěli za svými dětmi dostat později, až získají více financí – dospělí totiž museli platit kauci 200 liber, děti “jen“ 50 liber..Pro všechny děti ve věku do 17 let tedy bylo nutné získat náhradní rodinu v Británii a současně kauci ve výši asi 50 liber – což byla v té době částka odpovídající měsíčnímu platu. Pak už nebyl problém získat pro ně správné vízum a povolení k pobytu.

Winton se stal hlavou Dětská sekce BCRC. Řídil ji z Londýna a při náročném úkolu mu pomáhalo jen několik dobrovolníků, například jeho matka. Při tom všem normálně pracoval na burze – zachraňování dětských životů se věnoval až po pracovní době, od čtyř hodin odpoledne do pozdních nočních hodin. Dokonale tak vyvracel řeči o bezcitných bankéřích, které byly ve 30. letech stejně oblíbené jako dnes. WInton oslovil i několik dalších států s prosbou, zda by s přijetím dětí také nepomohly. Všechny, včetně Spojených států amerických, to odmítly… V Praze mu pomáhal s organizací Trevor Chadwick, ten shromažďoval všechny podklady, které britské úřady vyžadovaly po imigrantech. Současně musel vyřizovat pod dohledem Gestapa povolení pro odjezd dětí.

Podívejte se na osudy některých zachráněných dětí:

První transport odjel z Prahy 14. března 1939 – vezl sice jen 20 dětí, ale pro zoufalé rodiče znamenal novou naději. Rodiče netušili, že se se svými dětmi už nikdy nesetkají. Plánovali, že později se za nimi vypraví. V červnu následovaly další vlny transportů, tentokrát už početnější. V každé bylo mezi 100 a 200 dětí různého věku, od čtyřletých po sedmnáctileté. Poslední dětský transport z Prahy odjel 2. srpna 1939, kdy celkový počet zachráněných dětí dosáhl 669.

Za své nejsmutnější zážitky z té doby Winton považuje dojmy z utečeneckých táborů, kde byli lidé z obsazeného pohraničí, a ještě horší prý byla chvíle, když se dozvěděl, že poslední transport 1. září, který měl být nejpočetnější, už nevyjede. Z dětí, které jím měly odjet, většina holocaust nepřežila...

Nicholas Winton o svém činu nikdy nikomu neřekl. Nevěděla o tom dokonce ani jeho manželka. Ta až roku 1988 při úklidu náhodou objevila seznam zachráněných dětí, včetně jejich fotografií a deníku, který si její muž vedl. Postupně se na veřejnost dostal příběh, který ukazuje, jak moc může změnit jediný člověk. Roku 2002 vznikl o Wintonovi dokument Síla lidskosti.