Test Fordu Grand C-Max: konečně spokojeni

Rodinná MPV nabízejí většinou dostatek prostoru, kouzla se sedačkami a tak trochu vyšší cenu, než čekáte. Co na to nový Ford Grand C-Max?

Bohužel rodinná MPV se postupem času zhoršují. Každý výrobce chce vymyslet co největší kravinu, jen aby zaujal zákazníky. Jenže podle nás není důležité, jestli loketní opěrka u řidiče jde vyjmout, jestli je v kufru baterka nebo jestli máme nad hlavou skleněnou kopuli. My chceme v téhle kategorii auto, které bude dobře jezdit, nebude žrát, bude prostorné a funkční. Ford nabízí na našem trhu modely C-Max a větší Grand C-Max, který jsme testovali. Po zkušenosti s Opelem Merivou jsme byli nedůvěřiví, co si pod pojmem rodinné auto u fordu představují.

Lahůdkový design

Jenže už design auta se nám líbí. Moc. To, co v posledních letech předvádí Ford je takové dvojsečné – karoserie mají moc pěkné, dynamické, ale uvnitř auta vypadají jak telefony pro náctileté. Jenže Grand C-Max je pro rodinu. Ten musí vypadat víc konzervativně. A chvála bohu za to. S tímhle vzhledem jsme spřízněni a máme z něj radost. Žádné výstřelky, jen funkčnost, kvalitní materiály a perfektní zpracování.

Na karoserii nás taky potěšil osvědčený systém otevírání zadních dveří – klasicky posuvně. Otvor zadních dveří tak je obrovský. A ani člověk nemusí bojovat s protisměrnými dveřmi, jako ve zmíněné merivě.

Velkou pochvalu zaslouží prostor auta. Místa je tu všude dost – dokonce i v oblasti loktů a ramen. A to je místo, kde spousta konstruktérů nevidí problém, jenže my v tom vidíme největší nedostatek. Nad hlavou můžete mít místa jako ve svatopeterské katedrále, ale pokud se ramenem neustále opíráte o středový sloupek, pak se pohodlně nebudete cítit i vy.

Ford prostě umí

Technicky se ford vyšvihnul na špici už před lety. Už předchozí generace Fordu Focus byla fantastická a na ní postavené všechny deriváty a další a modernější modely v tom jen pokračují. I naše testované auto. Podvozek je prvotřídní. Vysoká karoserie není vůbec cítit a ani náklony tu nejsou nijak velké. Zatáčky si vysekne s naprostou samozřejmostí a jen nástup brzdy bychom očekávali o maličký kousíček rychlejší.

Pod přední kapotou jsme měli turbodieselovoý agregát 1.6 TDCi s výkonem 85 kW. Motor má nejmodernější techniku včetně piezoelektrických vstřikovačů. To se odráží v perfektním chodu a tichu. Právě ticho si ceníme nejvíc. Takhle dobře utlumený agregát jsme už dlouho neměli.

Ale i zátah nás překvapil a potěšil. Plynulý nástup síly od 1500 ot./min netrhá sice vnitřnosti, ale necuká, nemá díry, výrazné špičky i poklesy a zastaví se až u omezovače. Jenže pohodové zpřevodování a příjemně nastavený točivý moment nechává řidiče v klidu, takže není třeba nechávat motor točit. Nízké otáčky se tak rovnají nízké spotřebě. Po týdenním testu jsme měli kombinovanou spotřebu 6,7 l na 100 km. A to jsme jezdili v doznívající zimě a jen po Praze.