HOKEJOVÁ TRAGÉDIE! V letadle zahynul legendární Jaroslav Jiřík (71)!

Jedenasedmdesátiletým pilotem, který zahynul v pondělí po poledni po pádu jednomístného sportovního letadla do pole v Brně-Medlánkách, byl podle zdroje Mediafaxu legendární hokejista a první Čech hrající v zámořské NHL Jaroslav Jiřík.

V Brně-Medlánkách se v pondělí po poledni zřítilo jednomístné sportovní letadlo. Dvaasedmdesátiletý pilot pád do pole nepřežil, řekl agentuře Mediafax mluvčí jihomoravských hasičů Jaroslav Haid.

"Příčinu pádu stroje neznáme," řekl Haid. Na místo neštěstí nedaleko Turistické ulice přijely tři jednotky záchranářů, které požár letounu uhasily.

Pilot ultralehkého letadla se dostal do potíží hned po startu z medláneckého letiště a havaroval. "Letoun se chvíli po pádu do řepkového pole vzňal a pilot v něm uhořel," řekl agentuře Mediafax policejní mluvčí Bohumil Malášek.

Policisté i letečtí specialisté nyní zjišťují, jak se nehoda odehrála a co bylo její příčinou. "Úplně nový stroj v hodnotě přes milion korun je zcela zničený," dodal Malášek.

Muž, který v letadle zahynul, byl podle zdroje Mediafaxu bývalý hokejový reprezentant Jaroslav Jiřík.

Jaroslav Jiřík, první Čech v zámořské NHL a pamětník bitev se Sověty

Jaroslav Jiřík byl jednou z největších osobností československého hokeje v šedesátých a sedmdesátých letech, dal v Grenoblu v roce 1968 památný gól Sovětskému svazu a byl také prvním hráčem východního bloku v NHL. V pondělí ale jeho život skončil po pádu jeho ultralightu u brněnského letiště.
Přestože byl Jiřík rodákem z Vysočiny (10. prosince 1939), s hokejem začínal v Kladně, kde po válce vyrůstal. V kladenském dresu také dostal Jiřík svou přezdívku „Brambor“. "Od mládí jsem hodně lezl před branku, to byl můj styl, i když mi bylo sedmnáct. V té době byl kapitánem Kladna Standa Bacílek, velká osobnost. Ten jednou řekl, že se motám u branky jak brambor v hrnci, a už to bylo. Už jsem byl Brambor,“ vzpomínal loni v rozhovoru pro stránky Komety Brno Jaroslav Jiřík.



Právě za dnešní Kometu Brno poté Jiřík dlouhé roky hrál. Po prvním mistrovském titulu s Kladnem (1959), získal dalších pět titulů v řadě se ZKL Brno (1962-1966). Byl rovněž členem reprezentace. Třikrát se Jiřík s reprezentací zúčastnil olympijských her - 1960 ve Squaw Valley, 1964 v Innsbrucku (bronz) a 1968 v Grenoble (stříbro). Připsal si start i na šestici světových šampionátů v letech 1959 (bronz), 1963 (bronz), 1965 (stříbro, člen All Star týmu a nejlepší střelec), 1966 (stříbro), 1967 a 1969 (bronz). V dresu národního týmu nastřílel 83 branek ve 134 utkáních.

Když v srpnu roku 1968 přišla okupace Československa „spřátelenými armádami“ Varšavské smlouvy, prožívali lidé zápasy hokejové reprezentace proti Sovětskému svazu mimořádně prestižně. Dvě památné bitvy se Sovětským svazem na MS ve Stockholmu v roce 1969 patří k mimořádným vzpomínkám Jaroslava Jiříka, který nastoupil do zápasu v dresu s přelepenou hvězdou ve státním znaku. „Ano, já byl i organizátor celé této akce. V té době jsme byli silní. Řekli jsme si, že když jsme chodili do školy, měli jsme tam místo hvězdy korunku, tak jsme hvězdy přelepili. Moc nás tehdy nebylo, čtyři nebo pět hráčů, to až po revoluci všichni prohlašovali, že v tom byli také. Ale opravdu jsme byli jen asi čtyři,“ vzpomínal. „Když jsme po letech viděli, co se tehdy dělo, tak nám to připomínalo návrat hokejistů z Nagana. Neuvěřitelné. V té době jsme o tom ale neměli ani ponětí, samozřejmě,“ poznamenal.

K tehdejší náladě pak Jiřík poznamenal. „On tehdy těsně po srpnu ještě národ držel pohromadě, i na svazu byli lidi, kteří s námi souhlasili, například nám nezakazovali ani to přelepení dresů. Dokonce jsme tehdy Rusům ani nepodali ruce, ale prošlo to. V té době ještě represe nebyly. Když si to člověk po letech promítl a uvědomil si, že se zavíralo za daleko menší provinění, tak to asi mohlo dopadnout hůř. Tehdy nám to ale nedocházelo,“ uznal.

Po třicítce se dočkal jako první z východního bloku startu v NHL. Za St. Louis Blues odehrál Jiřík tři zápasy. „Nás si vyhlédli spolu s Horešovským z Prahy. Za Kanaďany hrál Carl Brewer, dřívější profesionál, a ten působil v roli jakéhosi skauta, i když tehdy ten systém fungoval samozřejmě jinak. Ten si nás vyhlédl, ale Horešáka nepustili, byl totiž příliš mladý. Tehdy se smělo ven až po třiceti, já měl štěstí, že mě pustili o půl roku dřív, třicet mi bylo až v prosinci. Horešák neměl šanci vůbec. Ono tehdy nebylo moc jednoduché se do NHL dostat, týmů bylo snad jen osm, navíc platilo to pravidlo o třiceti letech a to už má hokejista to nejlepší za sebou. Dnes kdo je trochu šikovný, tak si tam zahraje, ale tehdy to moc nešlo.“

ČTĚTE TAKÉ:
Zemřel Václav TROŠKA ze SLUNCE, SENO... Otec režiséra Zdeňka Trošky

Za St. Louis ve třech zápasech vstřelil Jiřík svým pověstným stylem jeden gól, ale ten nebyl uznán. „Hráli jsme v Los Angeles. Povedlo se mi dát takový můj typický gól, kdy jsem puk zatlačil do branky takřka i s gólmanovým betonem. Všichni samozřejmě měli ruce nad hlavou, ale brankový sudí ten puk neviděl a poradil hlavnímu gól neuznat. Tak jsem se do statistik nezapsal,“ zalitoval Jiřík.

Jiřík v zámoří dlouho nevydržel, táhlo ho to domů. „Měl jsem tam zůstat, ale byl jsem novomanžel, narodilo se nám dítě, takže mne to táhlo domů. Už mi bylo třicet pryč, rozhodl jsem se pro návrat. Já tehdy moc nevěděl, o co vlastně jde, co je Stanley Cup a podobně. Možná bych se dnes rozhodl jinak, ale tehdy jsem chtěl domů. Pořád jsem chodil za trenérem Bowmanem a vymýšlel si, co všechno musím zařídit. Když jsme hráli v Pittsburghu, zkusil jsem to opět. Vidím to jako dnes – on mávl rukou, řekl: „Já vím, ty máš „homesick“, tak jeď.“

Kromě hokeje měl Jaroslav Jiřík ještě jednu velkou vášeň – létání - a to se mu nakonec stala osudným. Dokonce prý občas zasedl do kokpitu stroje, kterým cestovala hokejová reprezentace. „To je pravda, k tomu jsem se dostal přes paní, měl jsem hodně známých okolo. Občas jsem si zařídil. Stále ještě létám s ultralightem, v poslední době se navíc učím na vrtulníku,“ říkal v rozhovoru pro internetové stránky brněnské Komety před necelými dvěma roky.