KONEC RAKETOPLÁNŮ! Atlantis bezpečně přistál na Floridě!

Atlantis ve čtvrtek bezpečně přistál na ranveji Kennedyho vesmírného centra na floridském mysu Canaveral, informuje NASA. Uzavřela se tím třicetiletá éra flotily amerických raketoplánů.

Atlantis se čtyřmi astronauty se tři minuty před polednem SELČ (v 5.57 východoamerického času) vrátil z rutinního letu na stanici ISS. Přivezl tam náhradní díly, zásoby na celý rok a odvezl odpad.

PODÍVEJTE SE NA PŘISTÁNÍ:

ČTĚTE TAKÉ:

Video streaming by Ustream

Atlantis přistával za tmy, jen několik minut před úsvitem. Dosedl na Zemi v den, ve kterém uplynulo 42 let od chvíle, kdy do měsíčního písku otiskl stopu astronaut Neil Armstrong, první člověk na cizím vesmírném tělese.

Posádku raketoplánu tvořili kapitán Chris Ferguson, pilot Doug Hurley a specialisté Rex Walheim a Sandy Magnusová.

Přistání bylo rozvrženo na vteřiny, aby Atlantis mohl dodržet přesnou křivku letu. Loď má minimální prostor pro manévry, přistává téměř bez paliva - jako kluzák. Musí se proto z oběžné dráhy trefit na ranvej napoprvé.

Astronauti měli ve čtvrtek, v poslední den letu, budíček u půl čtvrté ráno SELČ. NASA je budila vlasteneckou písní God Bless America od Irvinga Berlina. V sedm ráno SELČ začala posádka připravovat loď k návratu. Hodinu poté uzavřeli astronauti nákladový prostor a převlékli se do skafandrů.

Příkaz k sestupu vydal ředitel letu Barry Willmore v 10.09 SELČ. Čtyřicet minut poté zažehl kapitán Atlantisu brzdící motory a zahájil sestup.

NASA na svém webu píše, že ve chvíli, kdy se kola Atlantisu dotkla Země, měl za sebou raketoplán 201 milionů kilometrů letu a 4 484 obletů planety.

Astronauti ještě zůstávají v Atlantisu. Vypínají řídící systémy a loď ochlazují.

Raketoplány - vesmírní kentauři

Startujete v raketě (z rampy kolmo k zemskému povrchu) a přistáváte v bezmotorovém kluzáku na ranveji. Tak vypadá let americkým raketoplánem - křížencem letadla s raketou, vesmírným kentaurem.

Éra flotily těchto vesmírných korábů se uzavřela.

Ve čtvrtek v Kennedyho vesmírném centru na mysu Canaveral přistál Atlantis, který ukončil tři desetiletí trvající odyseu raketoplánů.

Raketoplány americké vesmírné agentury NASA skončí v muzeích. Zatím nebudou mít následovníky. Pouze jejich menší bezpilotní verzi bude ke špionáži používat Pentagon.

Pro vesmírná plavidla, která jako první umožňovala opakované použití, je to ústup ze slávy. Když raketoplány před třemi desítkami let začínaly létat do vesmíru, konstruktéři tvrdili, že to je začátek nové epochy.

Raketoplány však nesplnily všechna očekávání. Uvízly v polovině cesty. Konstruktéři jim nedokázali sestrojit vlastní raketové motory, které by je vynesly za hranici zemské přitažlivosti. Proto musí startovat "po staru", kolmo k Zemi a s přídavnými nádržemi.

Raketoplány jsou při startu připevněny k vnější palivové nádrži naplněné třaskavou směsí kapalného kyslíku a vodíku. Je to, jako byste seděli na sudu střelného prachu.

Také to je důvod, proč flotila raketoplánů nemá novou generaci.

Raketoplánu Columbia se v roce 2003 během startu z vnější nádrže odtrhl kus hmoty a udělal díru do ochranného pláště křídla. Při sestupu do atmosféry se do tohoto místa dostal horký vzduch, který narušil jeho soudržnost a způsobil rozpad raketoplánu.

V případě klasické rakety s vesmírným modulem by se to nestalo. Modul je při startu upevněn před raketou.

Právě zkáza Columbie byla hlavním důvodem, proč NASA ustoupila od koncepce, která pochází z počátku 70 let dvacátého století. Vesmírná agentura sice přídavné nádrže i plášť raketoplánu vylepšila, riziko však zůstává.

Co víc, nesplnil se ani předpoklad úspornosti těchto lodí. Ekonomové NASA předpovídali, že raketoplány zlevní cesty do vesmíru, protože budou použity několikanásobně. To se však nepotvrdilo. University of Colorado spočítala, že do konce roku 2010 spolykaly lety těchto lodí 193 miliardy dolarů.

To jsou základní údaje o raketoplánech:

• Raketoplány NASA jsou první vesmírné lodi umožňující opakované použití - kromě externí palivové nádrže, která je po startu odhozena a shoří v atmosféře.

• Plán vyvinout raketoplány pro cesty do vesmíru vyhlásil 5. ledna 1972 prezident Richard Nixon. Vývoj byl zahájen v dubnu příštího roku. První raketoplán - Columbia - vyletěl na oběžnou dráhu 12. dubna 1981.

• Firma Rockwell International pro NASA postavila celkem šest raketoplánů: zkušební Enterprise (který létal pouze v atmosféře), Columbii, Challenger, Discovery, Atlantis a Endeavour.

• Challenger a Columbia - ztroskotaly v letech 1998 a 2003. Challenger vybuchl při startu, Columbia se rozpadla při návratu na Zemi. Při každé z těchto havárií přišlo o život všech sedm astronautů na palubě.

• Sestava raketoplánu má tři částí: 1) vlastní raketoplán, 2) dva pomocné startovací stupně, které zajišťují 80 procent tahu při startu, 3) vnější nádrž, která při startu poskytuje palivo hlavním motorům raketoplánu a kterou raketoplán po startu odhodí. Sestava raketoplánu má délku 56 metrů, raketoplán 36. Vzletová hmotnost sestavy je 2 050 tun.

• Raketoplán startuje jako raketa. Ve vesmíru manévruje pomocnými motory, které používá také při sestupu, avšak jen v omezené míře. Raketoplán využívá během sestupu k brzdění především tření o atmosféru. To klade vysoké nároky na tepelnou izolaci lodě. Nakonec raketoplán klesá na ranvej jako kluzák.

• Program amerických raketoplánů nebyl jediný svého druhu. Rusové vyvinuli raketoplán Buran. Jeho první a poslední orbitální let se uskutečnil 15. listopadu 1988. Byl nepilotovaný, ale skončil úspěchem. Rusové však počátkem 90. let program Buran odpískali. Pokládali ho za příliš drahý. Také Evropská vesmírná agentura ESA plánovala raketoplán. Její letoun Hermes však skončil jen na rýsovacích prknech konstruktérů.

• Raketoplány NASA startovaly na oběžnou dráhu 135krát.