Domácí horký čaj zažene nachlazení i nemoci

K podzimním plískanicím a zimnímu chladu patří grog anebo teplý čaj. Bohužel také nastává čas nachlazení a chřipek.

Pokud jsme se o zahradu celý rok dobře starali, dala nám mnoho svých plodů. Na zimu bychom tak mohli být dobře zásobeni a za dlouhých večerů nás při krbu nebo televizi může vedle horkého čaje nebo grogu hřát i pocit z dobře vykonané práce. Horký čaj z plodů naší zahrady či bylinek však nemusí jen hřát, může být i zdraví prospěšný.

Už naše prapraprababičky věděly, že čaj z lipového květu zažene „horkost“. Jak si jej můžeme připravit? Je to jednoduché, na jeden šálek čaje připadne lžička lipového květu. Ten zalijeme horkou vodou a necháme 15 minut louhovat. Čaj si přisladíme medem, a když si jej budeme dávat třikrát až pětkrát denně, nachlazení nemá šanci.

Možná to zní zvláštně, ale i z cibule se dá udělat zdravý čaj. A příprava opět není žádná věda. Do 200 ml vroucí vody dáme na 5 minut vařit dvě nadrobno nakrájené cibule. Pak vodu odstavíme a necháme cibuli ještě asi 10 minut vylouhovat. Pak ji scedíme a čaj osladíme medem. Opět je dobré pít jej několikrát denně, abychom se zbavili nachlazení nebo mu naopak předešli.

Výborný je také zázvorový čaj. Zázvor sice na zahrádce neroste, ale můžete si jej koupit nebo vypěstovat v květináči. Stačí si obstarat čerstvý, neseschlý oddenek zázvoru s pupeny a v kvalitní rašelinové zemině při dostatku vláhy a tepla se mu bude dařit dobře. Na čaj budeme potřebovat 10 g strouhaného zázvoru, který pak vaříme 5 minut v litru vody. Vodu pak scedíme a zázvor přes cedník vymačkáme. Do vzniklého čaje přidáme šťávu z jednoho citronu či pomeranče a osladíme. Pít se má horký.

Tradiční surovinou pro čaj jsou i šípky. Asi hrst celých sušených šípků namočíme večer do dvou litrů studené vody. Druhý den pak vodu zahříváme až do bodu varu a pak odstavíme. Šípky scedíme a je hotovo. Zbylé šípky můžeme takto ještě dvakrát použít. Vývary už sice nejsou tak silné, jako první, ale svůj účinek mají.

Šípky však můžeme použít i drcené. Dva až tři gramy dobře usušených šípků rozdrtíme na jemno, spaříme je horkou vodou a necháme asi 10 minut louhovat. Vzniklý čaj scedíme přes plátěný či papírový filtr, protože chloupky z rozdrcených šípků v krku dráždí, tedy obyčejné sítko nestačí. A máme hotovo.

Pokud jsme už od jara průběžně sbírali bylinky a dobře si je usušili, můžeme mít po celou zimu různé čaje, a to i ze směsí. Jeden takový recept z více bylin se již po generace osvědčil. Říká se mu „čaj dvanácti“. Připravíme si stejným dílem meduňku, mátu, jitrocel, listy jahodníku, malinovníku a také sedmikrásku, heřmánek, řebříček, třezalku a mateřídoušku. K poměru k nim přidáme jen třetinové množství šalvěje, lipového květu a kopřivy.

Hrst této směsi vložíme do keramického džbánu a zalijeme vroucí vodou. Pak vše necháme asi 15 minut vyluhovat a po té vše scedíme do konvice přes husté sítko či plátno. Přidáme šťávu z celého citrónu a osladíme buď medem, nebo sirupem ze smrkových vršků. Takový sirup si však musíme připravit do zásoby už na jaře, kdy na smrcích raší mladé, světle zelené výhonky.

Ty natrháme a dáme do velké sklenice po vrstvách, přičemž je prosypáváme krystalovým cukrem. Celé to hodně stlačíme, druhý a třetí den po zavadnutí pak přidáme další vrstvy. Posléze do sklenice přidáme asi půl litru převařené vody, sklenici se směsí uzavřeme a dáme na teplé místo. Další tři dny ji pak dvakrát denně obracíme dnem vzhůru a nazpět, aby se vše promísilo. Asi po týdnu vzniklý sirup přecedíme přes gázu, dáme do skleniček a uchováváme v chladnu.