VZPOMÍNKY NA HAVLA: Haškovi slíbil prezidentování a obelstil StB

Snad každý občan naší malé zemičky má nějakou vzpomínku, spojenou s prvním porevolučním prezidentem. Lidé ho milovali, vážili si ho a teď po něm truchlí. Co o této velké osobnosti řekli lidé, kteří měli tu čest znát ho osobně?

"Těch vzpomínek je strašná spousta. Co na to říct. Já si myslím, že s ním odešel jeden z nejslušnějších lidí na téhle planetě vůbec. Je mi to líto,“ řekla pro Radiožurnál k úmrtí Václava Havla Kamila Moučková, někdejší česká televizní a rozhlasová hlasatelka a moderátorka, která jako první v roce 1968 ohlásila z obrazovky tehdejší Československé televize invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa.

"Václav Havel byl zcela nepřehlédnutelnou postavou. Člověk taktický a strategický, zároveň s obrovskou autoritou, schopností vycítit, kdy je čas na to o věcech debatovat a kdy je naopak nezbytné se rozhodnout, což samozřejmě v těch chvílích takové momenty nastávaly,“ zavzpomínal na spolupráci studentů s Václavem Havlem v revolučním roce 1989 Šimon Pánek ze společnosti Člověk v tísni a někdejší studentský vůdce.

Človíček v džínovém oblečku

Novinář a bývalý politik Petr Uhl se s Havlem dobře znal už z disentu: "To bylo v létě 1976, když byl soudní proces se skupinou Plastic People a on tam přišel v jeansovém oblečku. A když ho tam nechtěli pustit do té soudní síně, my jsme stáli na chodbě, tak ten estébák, který tam dělal soudního sluhu, říkal: ‚No a vy jste kdo?‘ a on říkal: ‚Já jsem jeho bratr.‘ A tímto způsobem prošel do té soudní síně, kde soudili Jirouse, Karáska a další.“

"Znala jsem ho, myslím, docela dobře celá léta, i v době normalizace, a dokonce jsem znala i jeho rodinu. Byl to opravdu Evropan v tom pravém slova smyslu, a myslím si, že my jako národ jsme ho nikdy nedoceňovali. Že jsme takoví trošku ubožáci, kteří si svoje velikány znehodnocují a osočují je a pak po smrti se jim klanějí,“ řekla o Havlovi socioložka Jiřina Šiklová.

Havel byl veselý člověk

"Zpráva o smrti Václava Havla mě zasáhla velice bolestně, protože jsem ho považoval za jednoho ze svých nejlepších přátel, zároveň jsem si ovšem uvědomoval význam jeho osobnosti pro naše novodobé dějiny, ale i pro Evropu a pro svět, takže jsem k tomu přátelství přistupoval s úctou,“ vyjádřil své pohnutí Michael Kocáb.

A dodal: "Spolupracoval jsem s ním od začátku Sametové revoluce až do posledních dnů a poznal jsem ho jako nesmírně laskavého, přívětivého, ale i veselého člověka, se kterým byla opravdu radost být!“

"Mě na něm nejvíce oslovovalo právě to, že za názory, které jsou správné, za lidská práva, má smysl dát nějaké osobní oběti. On byl toho příkladem a já si myslím, že jestli svět ho uznává jako velkého státníka, tak je to pro toto,“ řekla někdejší politička, dnes advokátka Hana Marvanová.

ČTĚTE VÍCE:

ON-LINE: Vladislavským sálem zazněla hymna, lidé pokládají věnce

Vždycky seděl mezi hosty, vzpomíná hostinský

Vzpomínají ale nejen přední politické osobnosti. Také třeba Stanislav "Guma“ Pitaš, signatář Charty 77, který patřil v době totality k neúnavným organizátorům undergroundových akcí ve východních Čechách a s Havlem ho pojilo letité přátelství, jež se zrodilo dlouho před listopadem 1989, zavzpomínal pro Deník: "Měl jsem ve stodole v seně schovaného pionýra, a jak se setmělo, tak jsem na něj sednul a vyrazil směr Hrádeček. Třídil jsem mu tam hudbu – vinyly a kazety. A za to, že jsem mu spořádal muziku, tak jsem si mohl nahrát, co jsem chtěl. Měl jsem na to speciálně upravený magneťák. No a pak jsem zase jel nad ránem zpátky domů, abych to ráno stihl včas do práce. Měl fantastický smysl pro humor. Jezdil jsem mu na Hrádeček dělat takového údržbáře: pomáhat sekat trávu nebo štípat dříví,“ vzpomíná Pitaš na "nepraktického“ Havla.

Anebo Petr Malý, spolumajitel restaurace Mája na Novopacku, kde se Havel mnohokrát zastavil při cestě na Hrádeček u Trutnova: "Při setkání s ním člověk nikdy necítil z jeho strany nadřazenost, namyšlenost. Bral život, tak jak jde. Když přišel k nám na oběd nebo večeři, nikdy nechtěl sedět separé, vždycky stoloval mezi hosty, na nic si nehrál!“

Já vám tu funkci klidně přenechám!

Zábavnou vzpomínku má i hokejista Dominik Hašek: "Byl to Velký člověk. Vzpomínám, jak po Naganu lidé skandovali »Hašek na Hrad« a prezident Havel mi tehdy povídá – Jestli chcete, rád vám tu funkci přenechám. Zasmáli jsme se a samozřejmě jsem s díky odmítl. Lepšího prezidenta jsme mít nemohli.“

O krátkém angažmá Václava Havla v Divadle na Vinohradech řekl Aha! Martin Stropnický: "My jsme ho oslovili před rokem a půl, tak trochu i z recese. Lákali jsme ho k jakési externí spolupráci, on sám pak to místo, na kterém by figuroval, nazval stálý externí konstanc nebo tak nějak. Byla to pozice, za kterou bral deset korun ročně. Jeho spolupráce bohužel trvala krátce, dorazil za tu dobu na tři schůzky, naposledy u nás byl 1. listopadu. Vzhledem k tomu, jaká byl osobnost, vždy jen disciplinovaně poslouchal a občas něco okomentoval. I v tak smutných chvílích ale musím říct, že měl odstup sám od sebe a uměl si ze sebe udělat legraci.“

Ochrance neutíkal, to jsou jen pomluvy

Moc hezky na exprezidenta vzpomíná i člen jeho ochranky, který pracoval pro Havla počátkem devadesátých let: "Mám krásné vzpomínky, samozřejmě. Když jsem nastoupil, byl jsem půl roku přidělen k paní Olze, pak jsem byl celou dobu s panem prezidentem. I když ochránce nevidí úplně do kuchyně chráněné osoby – není na jednáních, zůstává za dveřmi. Není to stoprocentní znalost, jací ti lidé byli. Ale člověk se díky tomu naučil vidět třeba za prezidentem nebo premiérem normálního člověka, který má své potřeby.

Václava Havla jsem poznal jako vzorného partnera. Ochranka vždy měla poslední slovo. Samozřejmě, když projevil přání dát si pivo, skleničku vína, dojít si někam na svíčkovou, tak jsme to zařídili a šlo se. Utéct ochrance by ale znamenalo uvést ji do průšvihu, a to on nechtěl. I když se někdy naoko dělalo, že je někde sám, měli jsme to podchycené. Bylo to jako hra, aby se on necítil svázán a my měli jistotu, že se nic nestane.“

Večer na Hrádečku byl lepší než koncert!

Šéf známého trutnovského festivalu, kterému se přezdívá český Woodstock, Martin Věchet, se také znal s Havlem dlouho: "S Václavem Havlem jsem se seznámil po jeho příchodu z vězení v první polovině osmdesátých let, dřív jsem znal jeho ženu Olgu. Tehdy ještě Václav Havel nebyl "náčelník" trutnovského festivalu, ale neformálním náčelníkem už byl dlouho. Navštěvoval skoro všechny naše akce, které tvořily podhoubí festivalu,“ zavzpomínal ve svém blogu.

"Nezapomenutelný zážitek mám z roku 1984. Tehdy jsme pořádali setkání nezávislé kultury, koncert čtyř kapel v hospodě ve Starých Bukách. Vesnice byla obklíčena esenbáky a estébáky, byli i v hospodě. Václav Havel přijel ve svém volkswagenu a zaparkoval ho mezi policejními škodovkami. Esenbáky tím tak popudil, že začali mlátit obušky do stolů. Koncert se nekonal, ale Havel pozval lidi k němu na Hrádeček, přitom 99 procent z nich vůbec neznal. Lidé se tam plížili po skupinkách přes lesy a ten večer na Hrádečku byl nakonec lepší než jakýkoliv koncert. Většina zúčastněných nám potom děkovala, jak jsme to pěkně s estébáky zařídili. Lituji, že jsem u toho nemohl být, skučeli jsme s několika dalšími v policejních celách jak smrdutí kojoti,“ popsal Věchet nezapomenutelnou Havlovu pohostinnost.

Ženy ho zbožňovaly

Herečka a moderátorka Bára Štěpánová v samých počátcích Havlova prezidentování pracovala na Hradě. Pro iDnes zavzpomínala na ty časy: "Václav Havel byl roztomilý tím, jak působil naivně a plaše, přestože nebyl naivní ani omylem. On se ale v éře prezidentování stal sexuálním symbolem. Ženy ho zbožňovaly a posílaly mu na Hrad stovky dopisů. Kdyby chtěl, mohl by si na kteroukoliv z nich ukázat...

Pamatuji si, jak se jednou na sebe díval do zrcadla v pracovně po Husákovi a polosvlečený se mě ptal: "Báro, co na mě ty hysterky viděj'?" A já se podívala a říkám: "A Venoušku, víš, že já to taky nevím." To se mi vybaví jako jedna ze vzpomínek na tu naprosto výjimečnou dobu. Myslím ale, že ho v poslední době vyčerpávalo i to, že ho opouštěli lidé, které měl rád. Křižan, Dientsbier, Magor... Čekala jsem to každým dnem, ale Vánoce si ještě měl užít!“