Zpravodajství

NEOBJASNĚNÉ PŘÍPADY: Otýlii Vranskou zabil a rozřezal FANTOM, který nebyl nikdy dopaden

NEOBJASNĚNÉ PŘÍPADY: Otýlii Vranskou zabil a rozřezal FANTOM, který nebyl nikdy dopaden
Zdroj: oficiální zdroj

Případ Otýlie Vranské snad ani nelze považovat za kriminalistický „pomníček“, ale rovnou za pomník. Záhada dodnes vzrušuje veřejnost, přestože se jméno vraha už téměř jistě nepodaří nikdy odhalit. Byl jím záhadný blondýn přezdívaný Fantom ulice?

Ten kufr dodnes můžete vidět v Muzeu Policie v Praze. Leží tam rozevřený za vitrinou a vystlaný dobovými novinami. Přesně těmi, které do nich vlastníma rukama musel rozložit neznámý vrah. Chybí jen jediné – hrůzné ostatky Otýlie Vranské, vrahovy oběti.
 

Letos od případu uplyne přesně osmdesát let. Byl druhý zářijový den roku 1933, přesněji čtvrt na deset dopoledne, když se na policii v Bratislavě rozezvonil telefon a odstartoval tak největší záhadu české kriminalistiky.
 

V telefonu se ohlásil šokovaný adjunkt drah a policistům oznámil děsivý nález. Vlakem k nim přicestoval kufr, ve kterém ležely ostatky mladé ženy - její uříznuté nohy a hlava, úhledně složené tak, aby se kufr dal zavřít.
 

Související obsah

Podobný objev čekal na železničáře v Košicích. Tam tentýž den našli podobný kufr, který ukrýval ženský trup a ruce. V obou případech si dal vrah na balení záležet. Údy i trup zabalil do prostěradla a kufr navíc ještě vystlal novinami.
 

Kdo je mrtvá mladá žena?
 

I když to bylo takřka jasné, v Bratislavě i Košicích nejprve musely proběhnout pitvy, aby se oficiálně prokázalo, že ostatky patří k sobě. Teprve pak je slovenští kolegové odeslali do Prahy, protože bylo nasnadě, že kufry s hrůzným obsahem odeslal kdosi z Prahy. Oba vlaky vyjížděly 1. září 1933 z Prahy. Zjistilo se, že vrah první kufr odeslal z Masarykova nádraží a s druhým došel o kus dál na Wilsonovo (Hlavní) nádraží.
 


 

Proto se vyšetřování případu ujala pražská mordparta v čele s radou Josefem Vaňáskem (ten se mimochodem stal předobrazem proslulého filmového rady Vacátka). Jen pro zajímavost, mordparta tehdy sídlila v neméně proslulé "policejní“ Bartolomějské ulici číslo 4. Dodnes tam vpravo za vstupními vraty vede schodiště do někdejší "Vacátkovy“ kanceláře. Právě tam si pan rada a jeho detektivové lámali hlavu nad tím, kdo spáchal tak hrůzný čin. Kdo nejen, že dokázal zabít mladou ženu, ale ještě ji pečlivě rozčtvrtit, chladnokrevně zabalit do dvou kufrů, odnést je na nádraží a odložit ve dvou vlacích.
 

Související obsah

Zprvu to ale měla mordparta těžké. Policisté totiž neznali ani jméno oběti. Využili proto obrovského, byť trochu morbidního zájmu veřejnosti o vzrušující případ. Vzali hlavu mladé ženy, upravili ji a vyfotografovali. Tyto fotografie pak společně s nalezenými věcmi, tedy s oběma kufry a novinami, které vrah použil jako vystýlku kufru, vystavili na policejním ředitelství.
 

Stalo se, co policisté očekávali. K vystaveným exponátům, které hlídali dva detektivové, zamířila snad celá Praha. A zdálo se, že hned slaví úspěch. Před vystaveným kufrem a hlavně před fotografií se skácela paní Lovarová, která v mrtvé poznala svou sestru Marii Kozlovou. Šlo ale o omyl, který záhy odhalilo celostátní pátrání. Marii Kozlovou totiž četníci našli živou a zdravou v Hradci Králové. Podle dobových zpráv prý své "zmrtvýchvstání“ hned řádně oslavila v místním hostinci.
 

Mrtvá má jméno: Otýlie Vranská

Jenže slavit nemohli detektivové. Byli opět na začátku. Nakonec to trvalo dlouhých osm dní než Otýlii poznaly její zhrozené sestry. Ukázalo se, že neznámou obětí je dvaadvacetiletá Otýlie Vranská, narozená v roce 1911 v Brezne nad Hronom.
 

Definitivně její totožnost potvrdilo srovnání otisků prstů – ukázalo se, že policisté je už v evidenci mají, protože se jim do hledáčku Otýlie už kdysi dostala. Jako nedospělá utekla z domova a pak se živila všelijak. Za krádeže a potulku si pobyla několik let v polepšovně.
 

Šlo tedy o Slovenku, ale se Slovenskem její vražda neměla zřejmě nic společného. Otýlie do Prahy přijela už v březnu 1933, necelého půl roku před svou vraždou. Plánovala si v hlavním městě najít práci, ale velmi záhy sklouzla k nejstaršímu řemeslu, jako se to přihodilo tisícovkám žen v Praze před i po ní. Otýlie Vranská se v Praze živila prostitucí.
 

Byl vrahem "kunčaft"?
 

To případ ještě více zkomplikovalo. Vrahem mohl být (a dost možná byl) kdokoliv z jejích náhodných zákazníků. Jednu výhodu ale policisté na své straně měli – obrovský zájem veřejnosti o záhadnou a děsivou vraždu. Dokládá to i archiv Muzea Policie ČR. Právě tam skončil prastarý policejní spis Otýlie Vranské. A jak vedoucí správy sbírek muzea Radek Galaš potvrzuje, "ten spis má tisíce stran“.
 

Související obsah

Mezi ohromnou spoustou hlušiny, jak už to bývá, se objevily i důležité informace, podle nichž policisté rekonstruovali pohyb Otýlie v den vraždy. Bohužel, co dělala poslední dvě hodiny se dodnes nepodařilo zjistit. Je takřka nepochybné, že právě tehdy se setkala a pobývala se svým vrahem.
 

Záhadný blonďák alias Fantóm ulice
 

Policisté se dokonce dostali tak daleko, že podle popisu svědka sestavili i přibližný portrét domnělého vraha. Byl jím neznámý blonďák, kterého tehdy novináři přejmenovali na "Fantoma ulice“.
 

Vážně podezřelých byly ve skutečnosti desítky. A s těmi ostatními se dali dohromady počítat na stovky. Policistům se totiž ozývali i jasnovidci, duševně nemocní lidé nebo ti, kteří si chtěli vyřídit účty s někým ze svého okolí, a tak ho udali. "Poslední udání na vraha chodila ještě v roce 1966,“ dokládá neutuchající zájem veřejnosti o případ Radek Galaš z policejního muzea.
 

Jak on sám říká, pro něj je nejpravděpodobnějším vrahem práve Fantom ulice. "Já v té osobě vidím paralelu s americkým sériovým vrahem Zodiacem. To byl vzdělaný a inteligentní muž a s policií si také dopisoval,“ říká Radek Galaš a odhaluje tak jednu z největších záhad případu. Údajný vrah Otýlie Vranské si totiž s pražskou mordpartou a především s radou Vaňáskem dopisoval!
 

Budu vraždit dál, varoval v dopisech Fantom
 

"V těch dopisech uváděl věci, které se nemohl v novinách dočíst a správně by je měl vědět jen vrah. Psal, že bude vraždit dál, ale potíž je, že také občas uváděl věci, které nebyly pravda,“ dodává Radek Galaš. Jenže dopisy nebyly jedinou indicií, která ukazovala k neznámému blonďákovi. V posledních hodinách života ho s Otýlií Vranskou viděli i svědci.
 

Související obsah

"Viděli je spolu na Václaváku i v hospodě U politické mrtvoly. Podle popisu to byl muž se světlými vlasy sčesanými dozadu, asi 172 centimetrů vysoký a slušně oblečený. A byl to on, kdo Vranské koupil její poslední jídlo, jablko, které se pak při pitvě našlo v žaludku. Navíc to byl podle svědků právě tenhle blonďák, který později donesl jeden z těch kufrů na nádraží. To je ale všechno, co policie zjistila. Nikdy se ho nepodařilo vypátrat,“ popsal závěr případu Radek Galaš.
 

Otázka, kdo zabil Otýlii Vranskou, zůstane navždy nerozluštěna. A česká kriminalistika tak má svůj největší a nejslavnější pomníček, který se směle vyrovná například britské záhadě, kdo byl vlastně Jack Rozparovač…

tn.cz / David Garkisch
Voyo

Sledujte Televizní noviny ve full HD a bez reklam na Voyo.cz

Co byste neměli přehlédnout

TOP 10 ČLÁNKY A VIDEA

Důležité Události

Píše se na Deník.cz