Ještě jsme se v novém bytě nestačili ani pořádně rozkoukat a žena přišla s tím, že potřebujeme novou sedačku.
Při pohledu na naši letitou kamarádku, která pamatovala již naše studentská léta, asi tucet domácích mazlíčků, jsem jí tentokrát musel dát vskutku za pravdu.
“Skvělý, miláčku,” zaplesala moje drahá a začala listovat v katalogu SCONTA. Asi tři vteřiny poté, co jsem jí to odkýval, jsem se začal proklínat.
“A vezmeme červenou, když máme všechno ostatní dočervena?” Marně jsem pátral v mysli, co, krom polštářů, máme v bytě červeného. “Jistě, lásko, červená je perfektní,” odpověděl jsem trochu váhavě poté, co jsem se v duchu ujistil, že červená je snad jediná barva, kterou fakt nemusím.
V sobotu, časně ráno jsme vyrazili na výlet do Sconta. Moje milá totiž trpí utkvělou představou, že když nedorazíme do Sconta hned po otevření, nebude z čeho vybírat. No nic, nebral jsem jí to a mlčky si nařídil budíka.
Zpočátku se to vyvíjelo velmi slibně, na vzdory záplavě zboží jsme se nečekaně brzy shodli na jedné sedačce, u pokladny se to však ve vteřině zvrtlo.
“Budou nám ji škrabat kočky” zněl jasný protiargument z úst mé chotě a já se snažil vzpomenout, kolik máme vlastně koček. Vrátili jsme se tedy vybírat znovu. A začali opravdu krušné okamžiky.
Zkrátím to. Naše snažení vyšlo vniveč. Neshodli jsme se a vrátili se domů s prázdnou. Večer jsem si ale vzpomněl, že Sconto má přeci e-shop, kde jsme dříve oba nezávisle na sobě koupili stejnou postel. Schválně jsem zabrousil na jejich nabídku a v hlavě se mi začal rodit ďábelský plán.
V neděli ráno jsem si přivstal, abych udělal snídani. Přinesl jsem ji s úsměvem na tváři do postele a oba dva jsme si užívali společnou ranní chvilku.
“Co že se dneska tak usmíváš?”
“Ale, včera jsem brouzdal po internetu a mám pro tebe překvapení!”
“Vážně, a co je to?” odpověděla s jiskrami v očích.
“Neřeknu, ale není to ani kožené, ani hnědé, ani čalouněné a kočky to určitě škrábat nebudou!”
P.S.: Za týden to má přijít, držte mi palce.
Sledujte Televizní noviny bez reklam na Oneplay.cz