Jsme národ kutilů? Na začátku pandemie Češi neváhali přidat ruku k dílu. Vytáhli šicí stroje a začali vyrábět chybějící roušky. Lidé zavření ve svých domovech se učili péct chléb nebo vyrobit si věci svépomocí. I když kutění provází život lidí v Česku a Československu desítky let, problematika kutilství je u nás doposud velmi málo zmapovaná. To se rozhodli změnit vědci Akademie věd ČR (AV ČR).
Češi byli kutilové odjakživa. Mnozí si mysleli, že v současnosti se tomu už tolik nevěnují, ale pandemie ukázala opak. Navíc domácímu kutění přejí i sociální sítě. Kutilské výrobky nejsou jen předměty, které usnadňují každodenní život, ale představují i určitý cíl a formují osobnosti těch, kteří je vyrábějí a užívají.
"Lidé mají pořád tendenci něco dělat, vyrábět či tvořit a trávit tak volný čas smysluplně," říká Petr Gibas ze Sociologického ústavu AV ČR. Výsledky tříleté studie přináší nový náhled na české kutění. "Kutilství se proměňuje, jinak vypadá na vesnici a jinak třeba na Vinohradech v Praze," popisuje Gibas.
Podle vědců Čechy ke kutilství před rokem 1989 vedla nedostupnost zboží a služeb, či nespokojenost s jeho kvalitou nebo cenou. Vedlo to v podstatě ke kutilství z nutnosti. Momentálně je motivací spíše nespokojenost s kvalitou nabízeného zboží a služeb, s jeho cenou, ale i s ekologickou stopou.
"Většina lidí chce něco dělat a má radost z tvorby. Často nevidí smysl ve svém zaměstnání, tak se realizují mimo něj," definuje další motivaci pro kutění Gibas. Pro řadu lidí včetně mladých rodin je zároveň i dnes kvůli finanční situaci svépomoc často jedinou možností, jak si danou věc pořídit.
Související obsah
"Někteří lidé si sami staví dům, protože nemají peníze, někteří proto, že je to ekologické. Většinou se to ale prolíná," vysvětluje vědec. "Když chci například levnější a kvalitnější nábytek, trh nesplňuje moje představy, tak si to vyrobím sám a možná i lépe," dodává.
Kutilské zkušenosti se Čechům hodily i během pandemie. Dokazují to především ručně vyráběné roušky. Nedostatek ochranných pomůcek a zdravotnického materiálu zejména v počátcích pandemie vyvolal okamžitou reakci i výzkumného sektoru, kdy se objevily návody na svépomocnou výrobu.
Související obsah
Třeba Alexandra Jelínková během pandemie šila roušky a pláště do nemocnic. "Těch roušek bylo asi 150 až 200, ale věnovala jsem se spíš plášťům," popisuje matka tří dětí. Oblečení začala šít kvůli dětem. "Chtěla jsem na ně mít kousky podle sebe. A také se mi líbí, když mi něco vzniká pod rukama," dodává. Podle ní se to nevyplatí ekonomicky, ale kvalitou a radostí z toho.
Kutilství se stalo viditelnějším i díky sociálním sítím. Nejčastějším příspěvkem na nich je pochlubení se vlastním výrobkem nebo žádost o radu a sdílení různých návodů. V komentářích jsou pak uživatelé až překvapivě pozitivní a nevulgární v porovnání s diskusemi pod novinovými články nebo v jiných skupinách.
Kutilství jako volnočasovou aktivitu sociologové našli i v prostředí extrémní chudoby. Velmi často umožňuje zkrátit si dlouhou chvíli a potěšit v jinak bezútěšné situaci, které lidé na ulici každodenně čelí.
"Mezi bezdomovci se člověk setká s amatérskými rybáři, kteří si vytváří své náčiní, se staviteli, kteří postaví svůj přístřešek ve skulině mostní konstrukce, či s designéry, kteří si navrhnou a vyrobí provizorní postel a nábytek do svého příbytku," dodává Gibas.
Sledujte Televizní noviny bez reklam na Oneplay.cz