Ústavní soud (ÚS) opět řešil problematiku spojenou s Benešovými dekrety. U soudů se očištění jména své rodiny domáhala Němka, která jako dítě s rodiči po válce skončila v internačním táboře na Hodonínsku.
Na Ústavní soud se obrátila Němka, která po druhé světové válce měla být s rodiči vysídlena, jak nařizovaly Benešovy dekrety. Jelikož ale byli rodiče nemocní, tak je úřady internovaly. V táboře na Hodonínsku byla ještě po roce 1948.
Žena tvrdí, že byli s rodiči internováni přesto, že se nedopustili žádné trestné činnosti. Jejím případem se napřed zabývaly obecné soudy.
"Obecné soudy, jež stěžovatelce účast na soudní rehabilitaci nepřiznaly, dovodily mimo jiné, že internace rodiny stěžovatelky nebyla zbavením osobní svobody ve smyslu zákona o soudní rehabilitaci, že byla podložena mezinárodními dokumenty i československou legislativou a že za daných okolností byla "aktem milosrdenství", objasnil Ústavní soud.
Související obsah
Podle obecných soudů lze zákon o soudní rehabilitaci použít pouze na křivdy spáchané v období od 25. února 1948 do konce roku 1989.
Ústavní soud, který se stížností zabýval, ji ale zamítl. "Ústavní soud dospěl k závěru, že napadená usnesení Okresního soudu v Hodoníně a Krajského soudu v Brně se neocitla v rozporu s ústavním pořádkem," objasnil soud.
Související obsah
Ústavní senát nicméně poznamenal, že internace byla zbavením osobní svobody ženy i její rodiny a odmítl označení internace za milosrdný akt.
"Ústavní soud musel však akcentovat, též vedle ostatních ustanovení předmětného právního předpisu, zejména účel zákona č. 119/1990 Sb. a jeho rozhodné období, v němž muselo k aktu či jednání zakládajícímu důvod pro rehabilitaci od samého počátku dojít. V tomto případě však nebyl účel zákona naplněn a požadavek stěžovatelky postrádá právní oporu," uzavřel ÚS.
Sledujte Televizní noviny bez reklam na Oneplay.cz