Inzerát
Student Taras: Rusové mu zastřelili otce, i s babičkou jej prohnali filtračním centrem
Dvacetiletý student Taras a jeho 80letá babička Nina strávili měsíc v otřesných podmínkách ve sklepě v ukrajinském Mariupolu. Než mohli zemi opustit, museli projít filtračním centrem v Doněcku. Svůj příběh popsali v rozhovoru s televizí Nova v Německu, kde teď oba žijí.
Inzerát
Inzerát
Taras a jeho babička přežívali v neustále ostřelovaném Mariupolu ve sklepě, který měl strop ve výšce 1,6 metru. Neměli topení, elektřinu, plyn, vodu ani způsob, jakým by se spojili se světem. Tarasova otce zavraždil ruský ostřelovač, když vyšel ze sklepa ven, aby našel nějaké jídlo. Student se s otřesnými zážitky z města na východě Ukrajiny svěřil reportérce televize Nova.
Dvacetiletý student dle svých slov kvůli ostřelování nemohl několik dní vyjít ven, tělo jeho otce už poté nikdy neviděl a nedostal ani příležitost jej pohřbít. Taras se domnívá, že ostatky ruští vojáci hodili do jednoho z hromadných hrobů.
Zatímco se Taras a jeho babička ukrývali ve sklepě, v jejich bytě přebývali velitelé armády Doněcké lidové republiky. Jak Taras popsal, v bytě po nich zůstal neuvěřitelný nepořádek – vojáci káleli uprostřed jednoho z pokojů. Ukradli také všechno, co mohli. Například telefony nebo domácí spotřebiče.
Související obsah
Filtrační centrum
Tarasovi a jeho babičce se nakonec povedlo evakuovat autobusem 16. dubna přes Doněckou oblast na hranici s Ruskem. Tarasova babička původně odejít nechtěla. "Myslela jsem si, že zemřu doma v Mariupolu," řekla. Nakonec se ale do jednoho z evakuačních autobusů dostali a ten je odvezl do filtračního centra.
Tam strávili několik hodin. Taras popsal, že filtrační centrum, do kterého je odvezli, bylo na policejní stanici. Rusové se tam dle jeho slov a zkušeností zaměřují především na mladé muže, ale seniory, ženy a děti nechávají projít.
Související obsah
Muže fotografují, registrují, berou jim otisky prstů, a pokud se jim zdají podezřelí, tak je také svlékají a kontrolují, zda mají tetování, modřiny na ramenou, mozoly od spouště nebo opasku. Také jim prohlíží telefony. Tarase ve filtračním centru nepožádali, aby si sundal oblečení, ale na hranicích s Ruskem ano. Podle Tarase měli štěstí, že ve filtračním centru strávili jenom půl dne, v jiných lidé zůstávají i několik dní.
"Řekli mi, abych si úplně sundal oblečení. Podívali se na mě, otočil jsem se. Měl jsem ukázat kolena, ruce, na všechno se podívali a pak řekli ‘dobré‘, popsal Taras. Pak následovalo vyplnění dotazníku s otázkami typu ‘Co si myslíte o úřadech Ruské federace?' a výslech. Taras raději odpovídal neutrálně. Po této kontrole mohl s babičkou konečně pokračovat dál.
Cesta do Německa
Na hranici je vyzvedl jejich známý, který byl dobrým kamarádem Tarasova otce. "Kdyby nám nepomohl, tak nevím, jak bychom cestu zvládli. Zůstali jsme s ním nějakou dobu a potom nám pomohla teta a strýc, když se obnovilo internetové spojení," popisoval Taras cestu z ruských hranic a dodal, že jeho kamarádi nemohli uvěřit tomu, že v Mariupolu přežil.
Související obsah
Následně jemu a jeho babičce příbuzní koupili lístky a letenky, aby se mohli dostat do Německa. "Jeli jsme 12 hodin vlakem do Vladikavkazu, odtamtud jsme jeli autobusem sedm hodin do Tbilisi, odkud jsme letěli do Istanbulu. A z Istanbulu do Německa," vysvětlil Taras.
Taras by se na Ukrajinu jednoho dne chtěl vrátit, ale teď si chce užívat života v Německu a pomáhat na dálku svým známým, kteří v zemi zmítané válkou zůstali. Tarasova babička Nina si také přeje se vrátit. "Jenže kam se vrátit? Nikam. Dožiju se vůbec toho? Nevím. Doufám, že Taras a já naše město někdy navštívíme. Možná se tam jednoho dne vrátíme a budeme tam žít. Uvidíme, život ukáže," dodala Nina.
I když babička Nina chtěla v Mariupolu zemřít, vidět Tarase žít bylo silnější. Podívejte se na rozhovor:
TN.cz
Inzerát
Inzerát
Související témata
TOP ČLÁNKY A VIDEA
Co byste neměli přehlédnout
Inzerát
Důležité Události
Sledujte Televizní noviny bez reklam na Oneplay.cz
Inzerát