Úroveň vzdělávání podle Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) dlouhodobě stagnuje, v některých oblastech se dokonce zhoršuje. Žáci prý mají potíže v klíčových předmětech, jako je matematika, český jazyk nebo přírodověda. Ke zlepšení podle NKÚ nepřispěla ani zhruba půlmiliardová částka, kterou ministerstvo školství (MŠMT) vyčlenilo na zvýšení kvality výuky. Peníze prý byly vynaloženy neúčelně. Resort s kritikou nesouhlasí.
Podle NKÚ ministerstvo školství své plány na zkvalitnění výuky v letech 2016 až 2023 formálně splnilo, skutečné zlepšení ale nepřinesly.
„Ty projekty ke zvýšení znalostí žáků nevedly. Naopak v těch klíčových kompetencích, jako je matematika, přírodověda nebo čtení, byla zaznamenána stagnace nebo zhoršení těch výsledků žáků,“ uvedla mluvčí NKÚ Hana Kadečková. Zjištění potvrzují i zprávy České školní inspekce (ČŠI).
„To vzdělávání vypadá pořád stejně nebo podobně jako před 10, 15 nebo 20 lety. Ale ta situace je proti tomuto období výrazně odlišná,“ říká ústřední školní inspektor ČŠI Tomáš Zatloukal.
NKÚ odkazuje i na špatné výsledky mezinárodního šetření. Čeští žáci v něm nedosáhli ani na hranici 500 bodů, která odpovídá evropskému průměru. Oproti roku 2003 se jejich výsledky v matematice zhoršily o 29 bodů, v přírodovědě o 15. V oblasti čtenářské gramotnosti zůstávají už téměř 20 let prakticky beze změny.
„Ty projekty, které měly vzniknout, nevedly ani ke zkvalitnění výuky na školách, ani ke zlepšení výsledků žáků,“ pokračuje Kadečková.
„Ministerstvo školství se závěry Nejvyššího kontrolního úřadu nesouhlasí. Co se týče kvality vzdělávání, trváme na tom, že veškeré prostředky byly vynaloženy účelně,“ tvrdí Ondřej Macura, mluvčí MŠMT.
„NKÚ vlastně poukazuje na to, že ten systém je do jisté míry dlouhodobě neřiditelný. Pokud vlastně nabízíte jenom podporu a není v ní žádná odpovědnost za nějaké řízení, za naplňování nějakých těch cílů, tak hodně těžce se mohou zlepšovat ty výsledky,“ vysvětluje odborník na vzdělávací politiku a strategické plánování z agentury PAQ Research Karel Gargulák.
Zásadní roli hrají ředitelé škol. Podle odborníků by právě oni měli určovat směr vzdělávání. V praxi ale většinu jejich agendy zabere pouze papírování.
„Ředitel školy je v podstatě zaměstnavatel, správce budovy, a vůči státu má spousty povinností. Takže ta administrace jednoznačně narůstá a zaměstnává nás čím dál tím víc,“ upozorňuje Pavel Ostap, ředitel ZŠ Chelčického.
Kontroloři resortu dále vytkli, že nevyhodnocoval dlouhodobé záměry vzdělávání a v jednom případě zároveň porušil zákon o zadávání veřejných zakázek. „Zde také nesouhlasíme. Opět trváme na tom, že jsme se chovali s péčí řádného hospodáře,“ říká za ministerstvo Macura.
„Před šesti lety jsem jako tehdejší ministr školství prosadil Strategii vzdělávací politiky 2030+. Minulá vláda si tento dokument převzala do programového prohlášení, ale její tři ministři školství pro jeho nasazení do praxe bohužel neudělali skoro nic,“ stěžuje si současný ministr školství Robert Plaga (za ANO).
Naopak peníze, které ministerstvo školství poskytlo na začleňování ukrajinských žáků do tuzemských škol, podle kontroly pomohly.
České školství není dobré jako celek, ale liší se i kvalita vzdělávacích institucí. Rozdíl je mezi regiony i jednotlivými školami. Navíc je vzdělávání dětí u nás podle odborníků oproti jiným zemím výrazně víc ovlivněno rodinným a sociálním zázemím.
Základní škola Cimburkova v Praze na Žižkově dlouhodobě vzdělává především děti romské a ukrajinské menšiny. Jiní rodiče do školy své děti nikdy moc dávat nechtěli.
„My máme asi tři čtvrtě žáků ze znevýhodněného prostředí. Což samozřejmě s sebou přináší mnoho výzev. Ovlivňuje to pak jejich úspěšnost a je to něco, na čem škola může stavět nebo jí to trochu brání v té práci,“ míní Martin Šnajdr, ředitel ZŠ Cimburkova.
Klíčová je pro ně spolupráce s rodiči. To je ale prý zároveň největším problémem. „Jsou odpojení od dětí. Málo s nimi sdílí, málo s nimi tráví času, málo si čtou. Ale naopak když se tohle podaří podpořit, tak vidíme, že to vede i k té školní úspěšnosti i úspěšnosti v životě,“ pokračuje Šnajdr.
Jen o několik ulic dál, na ZŠ Chelčického, už školu navštěvují i děti většinové české společnosti. I tady ale najdete děti s odlišným mateřským jazykem i ze sociálně znevýhodněného prostředí.
„Ty děti pochází z různorodých rodin, to je asi jeden z hlavních úkolů školy – naučit se pracovat s těmito dětmi a vytvářet jim takové podmínky, aby je všichni měli stejné,“ říká ředitel ZŠ Chelčického Pavel Ostap. I tak se ale nůžky mezi dětmi čím dál tím víc rozevírají.
„Dnešní rodiče mají obrovskou paletu nabídky, jakou školu si chtějí vybrat. Ať už to jsou školy alternativní, nebo veřejné, různého zaměření, anebo dokonce školy soukromé. A pochopitelně se to odráží i na tom složení dětí v jednotlivých školách,“ dodává Ostap.
Výrazné rozdíly se projevují i mezi jednotlivými regiony. Problém s kvalitou vzdělání ale mají nejen kraje, které dlouhodobě čelí ekonomickým a sociálním problémům, jako je Karlovarský či Ústecký, ale také třeba periferní oblastí Středočeského, Jihočeského nebo Plzeňského kraje.
„Jsme si i vědomi toho, že se nám z vysokých škol nevrací absolventi právě třeba pedagogické fakulty, že jich máme nedostatek a že i ten věkový průměr těch pedagogů je docela vysoký,“ uvádí radní Karlovarského kraje pro školství Hana Žáková (ANO).
Řešením má být navýšení počtu pedagogů, školních psychologů a asistentů a důraz na jejich profesionalizaci. „A v ten moment, kdy vytvoříme nějakou profesionálnější správu na úrovni třeba těch zřizovatelů, tak v ten moment míříme na všechny školy a kvalitu vzdělávání všech,“ poukazuje Gargulák.
„Klíčem ke zlepšení školství je snižování nerovností a posílení kvality výuky. Chci dokončit reformu přípravy pedagogů a udržet ve školách hlavně ty motivované a kvalifikované,“ je přesvědčený Plaga.
Součástí plánované revoluce ve školství nové vlády má být snižování takzvané inkluze, tedy začleňování znevýhodněných školáků do běžných tříd.
Sledujte Televizní noviny bez reklam na Oneplay.cz