Paternalismus ve zdravotní péči patří do historie, říká lékař. Eutanázii lidé nerozumí

TN Live

20. 4. 2026, 19:37

Pozvání do pořadu Vizita přijal Ondřej Kopecký, předseda České společnosti paliativní medicíny. S moderátorkou Michaelou Indrákovou debatoval nejenom o institutu dříve vysloveného přání, ale také o paliativní péči, eutanázii a asistovaném sebeusmrcení.

V dnešní době se zásadně posouváme od dřívějšího paternalistického modelu v paliativní péči k modelu, kdy sdíleně přemýšlí lékař a člověk, o kterého se stará, řekl Kopecký. „Kultura paternalistického rozhodování už patří do historie. Neměla by se uplatňovat dál, i když chápu, že v řadě pečujících profesí dál přežívá,“ okomentoval.

Kopecký tvrdí, že dnes má společnost k dispozici robustní nástroje jak právní, tak etické povahy, a navíc i vzdělávání, které pomáhá, aby lékaři dokázali být dobrými partnery nemocných. „Obecně každé medicínské konání, každý lékařský léčebný výkon je podmíněný dobrou dohodou mezi lékařem a nemocným. Když se nemocný nemůže podílet na rozhodování, tak za něj v jeho jméně mohou a mají vystupovat jeho blízcí,“ uvedl.

Lékař a pacient tak mohou společně přemýšlet, jak moc operačních výkonů do pacientova života ještě patří, jaké množství invazivních postupů, jaký objem přístrojové podpory či kolik ještě snese pobytů v nemocnici.

Kopecký také objasnil institut dříve vysloveného přání. Ten je zavedený zákonem o zdravotních službách. „Je to takový vzkaz budoucím lékařům, kteří mě potkají. Každý člověk může sepsat vzkaz budoucím lékařům a popsat jim tam, co do jeho života v případě nějaké kritické komplikace, kritické nemoci, patří, ale také co do jeho života nepatří. A dost jednoznačně, srozumitelně se třeba vymezit vůči nějakým medicínským postupům,“ objasnil.

Související obsah

26:01

Těžký kuřák? To uděláte studentům na pitevně radost, popsal lékař

23. 3. 2026 TN Live T. LIVE

​Typicky se nemocní vymezují proti trvalému připojení k přístrojové podpoře, aby byli udržováni při životě umělou výživou či aby byly jejich životy prodlužovány medicínským postupem třeba v situaci, kdy nebudou schopni vědomého kontaktu se svými blízkými, kdy nebudou schopni svůj život už sami řídit a ovlivňovat, vysvětlil Kopecký.

Rozhovor se zaměřil i na téma eutanázie a asistovaného usmrcení. „Právní popis těchto instrumentů je přehledný. To, co vidíme v České republice, je velká míra neporozumění, o čem vlastně mluvíme, když mluvíme o eutanázii nebo o asistovaném sebeusmrcení. Leckdy vidíme, jak se překrývá to neporozumění s tím, že člověk může určovat, co se s ním v závěru života bude dít, a že lékaři nejsou nikterak povinováni prodlužovat jeho život, natož navzdory vůli toho nemocného,“ okomentoval Kopecký.

V Česku je možné odstoupit od léčby po domluvě s nemocným. „Můžeme společně hledat, k čemu ta péče naše má směřovat. Mluvíme o nějakém konceptu cíle péče, smysluplnosti a přiměřenosti péče. Tento nástroj je v Čechách dostupný. Snažíme se co nejrychleji pomoci tomu, aby napříč lékařskou obcí tahle dovednost a nabídka existovala,“ ujistil Kopecký.

Naopak eutanázie je usmrcení na přání. „Ve většině systémů je ta žádost podmíněna přítomností závažné nemoci, velkou mírou utrpení nemocného a někde tam je nějaký článek, který hodnotí, jak velkou míru utrpení nemocný musí mít, aby byl oprávněným žadatelem o provedení usmrcení,“ vysvětlil.

Naopak při asistovaném sebeusmrcení do sebe smrtící jed vpravuje přímo pacient za pomoci někoho dalšího.

Na celý rozhovor se můžete podívat pod titulkem článku.