Někteří lidé se rozhodnou pro možnost darovat po smrti své tělo na studijní účely. Co to obnáší? Jaký benefit to přináší pro dárce? Na tyto a další otázky moderátora Davida Chmátala odpovídal v pořadu Vizita přednosta Ústavu anatomie a proděkan 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze David Kachlík.
V Česku je možné k vědeckým účelům používat pouze těla dobrovolných dárců. „Vy se musíte za života rozhodnout, podepsat s námi smlouvu, je potřeba na té smlouvě ověřit podpis, zaplatit 50 Kč za ověření podpisu a poslat k nám. U nás to potom podepíše děkan nebo pověřený zástupce a zpátky dostanete podepsanou smlouvu a dostanete kartičku, kterou máte pořád u sebe v dokladech,“ objasnil Kachlík.
Neexistuje žádný centrální registr dárců, nelze tedy přesně říct, kolik lidí se rozhodlo své tělo darovat. „Náš program běží šest let a máme 2 500 dárců, takže předpokládám, že v celé republice dárců může být kolem 20 až 30 000. Obecně se o téhle možnosti příliš neví, protože není moc prostředků, jak ji propagovat,“ řekl lékař.
Neexistuje tělo, které by lékaři pro vědecké účely odmítli. „V případě, že jste těžký kuřák, tak z toho budou ti studenti profitovat, protože uvidí, jak ty plíce vypadají, a třeba sami přestanou kouřit. Ne, nemáme žádné důvody, které by cokoliv vylučovaly ve chvíli, kdy s námi podepisujete smlouvu. Kromě aktivních prudkých infekcí,“ vyjasnil Kachlík.
Pro spoustu lidí je důležité, že mohou pomoci i svým tělem po smrti, vysvětlil lékař. „Stávají se hrdiny a dávají svůj největší dar, ale třeba mohou ušetřit na výlohách za celou pohřební situaci. Ve chvíli, kdy zemřou, tak celý převoz pohřební služby těla k nám a potom i zpopelnění rozpitvaného těla pokrývají anatomické ústavy,“ přiblížil Kachlík.
Když dárce zemře, jeho tělo převeze pohřební služba do ústavu. Tam se využije buď pro výukové účely studentů medicíny a nelékařských zdravotnických oborů, nebo pro výuku nových postupů.
Pokud se jedná o první možnost, tělo se takříkajíc fixuje roztokem alkoholu, glycerinu, formaldehydu a vody a uloží se přibližně na rok do 66% roztoku etanolu. „Dalo by se to trošku přirovnat k tomu, jako když doma naložíte okurky. Takhle naložené tělo nám potom může sloužit klidně i 100 let, pokud se o něj dobře staráme,“ poznamenal Kachlík.
Obyčejně ale takové tělo vydrží spíše tři až pět let, protože jej studenti používají při pitvách. „Potom se jeho součásti opět složí a v jedné rakvi se odvezou do krematoria a popel se potom buď rozptýlí u nás na rozptylové loučce, anebo pokud ve smlouvě obmyslí dárce nebo dárkyně nějaké příbuzné nebo známé, tak se popel vrací těmto příbuzným,“ doplnil.
Při druhé možnosti se tělo natře krémem, zabalí a uloží do mrazicího boxu. „A potom pro daný workshop nebo daný kurz se tělo vytáhne, rozmrazí a použije se. A poté se už jenom zabalí a odveze do krematoria. Postup je stejný,“ uvedl.
Na celý rozhovor se můžete podívat pod titulkem článku.
Sledujte Televizní noviny bez reklam na Oneplay.cz