Umírající Petr: "Po měsíci doma chci zase skládat a malovat"

Skoro rok umíral Petr Čapák v nemocnici. Ví, že se už neuzdraví, ale po měsíci doma si přesto libuje, že je mu lépe.

Trpí nevyléčitelnou svalovou dystrofií, které dříve či později podlehne. Zatímco v nemocnici to ale vypadalo, že to bude spíš dříve, po měsíci stráveném v domácím léčení je šance, že by Petr mohl mít na tomto světě přece jen ještě více času.

Přibral sedm kilo, vypadá zdravější a sám tvrdí, že je mu o sto procent lépe.
 

Jeho přesun z nemocnice domů do Vsetína byl doslova vymodlený. Více ZDE.

Téměř rok strávil na ARO vsetínské nemocnice, celou dobu toužil po návratu domů, ale teprve díky veřejné sbírce, která umožnila zaplatit asistenty potřebné k celodenní péči, se mu jeho sen splnil. Podrobnosti TADY.

"Je to paráda, jsem doma, můžu si dělat, co chci. Když zatoužím po čerstvém vzduchu, jdu ven, prostě je to neuvěřitelné. První noc ve své posteli jsem tomu ani nemohl uvěřit, že už jsem konečně doma,“ rozplývá se nadšeně třicetiletý Petr.

 
A není to jen subjektivní dojem nemocného muže. "Petrovi se opravdu daří skvěle, začalo mu zase chutnat. Zatímco v nemocnici skoro nejedl, tady baští ostošest. Za ten měsíc doma přibral přes sedm kilo, a jeho fyzický i psychický stav se neuvěřitelně zlepšil,“ potvrzuje hlavní ošetřovatelka Hana Křupalová.

 
Ani Petrovi se však po návratu domů nevyhnuly problémy. Hned první týden se musel do nemocnice vrátit. "Jeho stav byl výborný, všechno bylo v pohodě, a najednou přišla sněhová kalamita, a celé Vsetínsko postihl dlouhodobý výpadek proudu. A jelikož baterie jeho ventilátoru vydržela už jen třičtvrtě hodiny, museli jsme zavolat záchranku, a odvézt Petra do nemocnice. Tam pobyl dva dny, než se podařilo elektřinu zprovoznit,“ přibližuje těžké chvíle Hana Křupalová.

 
Od té doby ale všechno klape bez problémů, Petr si zvyká na nový režim. "Denní režim je asi takový, že Péťu přes týden necháváme vyspat do osmi, o víkendu může ležet jak dlouho chce, vstaneme, umyjeme, nasnídáme. Denně za ním chodí návštěvy. Hodně za ním chodí lidé, jako že nezapomněli, takže my tu máme denně tři čtyři lidi na návštěvu,“ říká Hana Křupalová.

Petrovi se doma také vrátila chuť do malování a skládání muziky, kterou dělal ještě před pobytem v nemocnici. "Hrozně se mi chce malovat. Ale nevím, jestli to zvládnou moje ruce. Když to nepůjde, zkusím aspoň něco tvořit na počítači,“ slibuje si Petr Čapák.