Celý hokejový svět se ponořil do smutku. Při včerejším zápase KHL zhasl lidský život.
Stává se smutným pravidlem, že sport čas od času ukáže lidem svou odvrácenou tvář. Vítězství i porážky jsou v tu chvíli rázem zcela bezpředmětné, jako by o ně vlastně nikdy nešlo.
Toto dokáže jen jediná věc. Smrt.
Bezmoc a nic víc
Chlapi nepláčou. Veřejná lež, k níž se hlásí tisíce mužů po celém světě. Jenže jsou momenty, kdy se slzám neubrání ani ti největší tvrďáci…
Představte si, že několik let chodíte do práce, kde se dennodenně vídáte se svými kolegy, z nichž se postupem času stávají dobří kamarádi. Jednoho dne však přijdete a židle vedle vás zeje prázdnotou…
Po čase ji sice zaplní někdo jiný, ale prázdnota v srdci jen tak nezmizí. Z vašeho života se totiž vytratil blízký člověk, jenž svůj odchod ani nenahlásil.
Medailonek Alexeje Čerepanova můžete zhlédnout zde:
Ještě horší je však to, když vám odchází přímo před vašima očima a vy s tím nemůžete nic dělat. Přesně takový pocit bezmoci zažili hráči Avangardu Omsk při čtvrtečním utkání s Čechovem.
Smrt ho našla znenadání
Do konce utkání chyběly dvě minuty, když na střídačku usedl jeden z největších talentů ruského hokeje, teprve devatenáctiletý Alexej Čerepanov.
Unavenému útočníkovi se zatočila hlava a znenadání spadl mezi své nic netušící spoluhráče. Kdo nezažil, jen těžko pochopí, jak se v následujících několika minutách museli hokejisté Omsku cítit.
"Lexo, drž se! Jsme s Tebou! Věříme Ti!“ volali za odnášeným Čerepanovem, který na nosítkách mířil do útrob stadionu.
Evidentně v šoku byl také Jaromír Jágr, jenž měl k nekonfliktnímu mladíkovi velmi blízko. S bruslemi na nohou se český útočník rozběhl za ujíždějící sanitkou a roztřeseným hlasem volal: “Lexo, vzbuď se!“ Čerepanov už ho ale neslyšel…
"To je zatím všechno. Napíšu víc, až se vrátím z utkání..."
Náhlá zpráva o hráčově úmrtí zdrtila především ruské fanoušky, kteří si věčně usměvavého hokejisty vážili i díky tomu, že se k nim vždy choval vstřícně a “jako jeden z nich“. Nedávno si kvůli svým příznivcům založil na stránkách Komsomolskaja pravda také vlastní blog, kam však stihl napsat jen jeden příspěvek.
V něm se vyjadřuje třeba o svém přátelském vztahu k Jágrovi. "Beru ho jako našeho čtvrtého trenéra. Radí mi, když se něco nedaří, on pomůže rád každému. Je vidět, že je zkušený hráč a chce být šampionem," napsal o něm pochvalně.
Svůj proslov směrem k fanouškům pak zakončil slovy: "To je zatím všechno. Napíšu víc, až se vrátím z utkání…“
