BLOG: Wenger ztrácí soudnost. Zapomíná, že i on kupuje drahé posily

Zdroj: isifa.com

Arséne Wenger před pár dny oslavil 18 let na lavičce fotbalového Arsenalu. Výročí mu pokazila prohra 0:2 na Chelsea, kde se navíc popral s Josém Mourinhem. Za to bych jej ale nekáral - v emocích v takto vypjatém boji člověk občas prostě ujede. Horší byly jeho výroky po utkání, které svědčí o tom, že ztrácí kontakt s realitou a schopnost střízlivého úsudku.

Od Wengera už jsem zažil leccos, abych si na jeho image uhlazeného aristokrata udělal vlastní názor. Není to tak dávno, co mým britským kolegům na tiskové konferenci odsekl: „Přeju si, abychom prohráli, abyste měli radost.“ Jestli chce takto pokračovat, vybuduje si spíš pověst nevrlého morouse. Ale to je jeho věc.

Jenže když zjistíte, že není schopen sebereflexe a z vlastních chyb viní jen všechny a všechno okolo, už to přestává být osobní záležitostí a stává se to problémem celého klubu.

Nedělní porážku na Stamford Bridge, po níž Kanonýři ztrácejí na čelo tabulky devět bodů, totiž zhodnotil takto: „Byl to vyrovnaný zápas, ale nakonec oni mají finanční sílu a využili ji efektivně. Diego Costa a Eden Hazard byli rozdílovými hráči.“

S takovouhle výmluvou mohl snad francouzský manažer přijít v době, kdy všechny velké kluby utrácely astronomické sumy, zatímco Arsenal přiváděl neznámé borce a vychovával z nich hvězdy, které pak draze prodával. Jenže ty časy už jsou dávno pryč. Přestupová politika na Emirates Stadium se začala měnit - k velké radosti fanoušků - a už i na sever Londýna přicházejí hotoví hráči v produktivním věku z klubů jako Real Madrid či Barcelona.

Jen za Mesuta Özila zaplatil Arsenal 42,5 milionu liber. Takovou sumu nikdy nedal za posilu Manchester City ani Liverpool. A že ti nějak rozhazují! Německý reprezentant byl dražší než Diego Costa. Dražší než Eden Hazard. Dražší než Francesc Fábregas.

Jakou finanční silou se to tedy Wenger ohání? Nevím, zda spoléhá na to, že mají lidé krátkou paměť, ale já si třeba celkem ještě dobře vzpomínám, že letos koupil Alexise Sáncheze za 35 milionů liber. Byl to pátý nejdražší přestup celého léta. Stál víc, než kolik Manchester City vydal za Yayu Tourého. Víc než kolik zaplatil za Davida Silvu. Víc než na kolik vyšel Edin Džeko.

42,5 milionu a 35 milionů, to máme skoro 80 milionů liber za dva hráče. Za to byste mohli mít Luise Suáreze nebo Jamese Rodrígueze a ještě by vám zbylo. Z matematiky jsem sice propadal, ale tyto jednoduché kupecké počty ještě zvládnu.
Myslím, že Wenger by měl spíš počítat, kolik střel na bránu měli jeho svěřenci v derby na Chelsea. To taky není nic těžkého. 0. Slovy: nula. Neboli žádnou. Žádnou střelu na bránu v zápase, kdy Chelsea musela střídat brankáře a poslat na hřiště nerozchytaného Petra Čecha, který v Premier League naposledy nastoupil před půl rokem!

Ono je ale pochopitelně jednodušší poukazovat na finanční sílu soupeře. Ano, Chelsea vydala v létě hodně velkou částku na nové akvizice. Také ovšem dobře prodala, zatímco třeba Arsenal nedostal za Bacaryho Sagnu ani korunu. A když už jsme u toho, proč vlastně nejsou Diego Costa s Edenem Hazardem a Franceskem Fábregasem v Arsenalu místo v Chelsea?

Odpověď je jednoduchá: protože je tam třeba Danny Welbeck. Ten Danny Welbeck, který dal za poslední dva roky v Premier League 11 branek. Na tuhle metu může Costa v Chelsea dosáhnout během dvou měsíců.

Příště by to tedy chtělo méně se zabývat finanční fair play, hostováním Franka Lamparda v Manchesteru City a dalšími mrzutostmi, které fanoušky Arsenalu opravdu netíží. A víc se starat o své věci. Třeba tím, proč Kanonýři letos zatím v lize porazili jen Crystal Palace, který byl v té době bez manažera a Aston Villu, kterou zase pro změnu postihla virová epidemie.
Argumentovat ale tím, že ONI mají peníze a MY ne, to je nehoráznost. Takovým výrokem se prostě můžete jen ztrapnit. A to se Wengerovi povedlo víc, než nějakou šarvátkou u laviček.