Pro Inter Milán je Evropská liga definitivně poslední šancí získat v letošní sezoně cennou trofej. Očekávám tedy, že italský tým bude ve čtvrtečním úvodním duelu jarní vyřazovací části na půdě Celtiku (přímý přenos na NOVA Sport v 21:00) hrát jako o život.
Když jsem Nerazzurri komentoval v podzimních bojích v základní skupině, bylo mi jasné, že tým potřebuje pořádný facelift. S přehledem a bez porážky si sice zajistil účast v play off, jenže předváděl bezpohlavní fotbal a do očí mě nepraštila žádná výrazná osobnost, která by nějak vyčnívala.
Po necelých pěti letech od triumfu v Lize mistrů je to smutné konstatování. Taková je ovšem realita klubu, který angažuje Josého Mourinha. Portugalský trenér vydojí kádr do poslední kapky a vesele odkráčí o dům dál. Vy pak musíte zahájit totální přestavbu a začít v podstatě od nuly. Se starou gardou – Lúcio, Samuel Eto´o, Esteban Cambiasso, Diego Milito a spol. – už totiž žádné terno neuděláte.
Inter vlastně sbírá trosky dodnes. Rekonstrukce provedená takřka ze dne na den a nedostatek peněz způsobily, že v mužstvu jsou fotbalisté, kteří tam nemají co pohledávat. Pomalí, nekreativní, bez výraznějších nadstandardních schopností. Navíc donedávna ještě špatně připravovaní a koučovaní. Muž spoluzodpovědný za tento paskvil, trenér Walter Mazzarri, musel v listopadu odejít. Nahradil jej Roberto Mancini, s nímž Nerazzurri v letech 2004-2008 prožili zlatou éru: tři tituly v řadě, dvakrát Italský pohár, dvakrát domácí Superpohár.
Navíc má Mancini na rozdíl od Mourinha tu vzácnou vlastnost, že umí vybudovat perspektivní celek plný talentovaných fotbalistů, jež zenit výkonnosti teprve čeká. Dokázal to třeba v Manchesteru City, kde z jeho koncepční práce těží dodnes. Nepochybuji o tom, že v Interu odvede z dlouhodobého hlediska podobně dobré služby.
Jenže Inter je zvyklý na úspěchy a fandové je chtějí ihned. Zatím tedy s Manciniho krátkým působením nemohou být příliš spokojeni. Potřebný impuls se nedostavil a nebýt vítězství v posledních dvou kolech Serie A, bojoval by slavný klub málem o záchranu. Ani takhle to není o moc lepší. Výsledky jsou stále hodně nevyrovnané a Mancini má před sebou zřejmě větší fušku, než sám předpokládal. Nerazzurri sice dokážou remizovat na půdě mistrovského Juventusu, jenže pak podlehnou slabému Sassuolu. Ani herně během tří měsíců nezvedl Mancini své nové svěřence tak, jak se asi očekávalo. A co se týče posil, i nyní sice sází na mladší ročníky a přivedl Xherdana Shaqiriho, Marcela Brozoviče či Davideho Santona, jenže většina nových akvizic přišla jen na hostování.
Na opravdové pecky se čeká do léta. Kouč Interu netají, že chce získat svou bývalou oporu z Manchesteru City Yayu Tourého a další vynikající individuality. S jejich pomocí se milánský celek jistě může vrátit na výsluní, ale nejprve je potřeba si zajistit účast v evropských pohárech, aby je měl nač nalákat. A jelikož z Italského poháru už pro letošek vypadl a v lize ztrácí na třetí příčku zajišťující účast v Lize mistrů plných deset bodů, zbývá skromnější cíl – Evropská liga.
A proč by ji vlastně Inter nemohl letos vyhrát? Šel by tak rovnou do příštího ročníku Champions League, naplnil by klubovou pokladnu a mohl by angažovat špičkové fotbalisty.
Cesta k cennému poháru je sice dlouhá, ale Manciniho tým na ní rozhodně patří k největším favoritům. Se zkušenými harcovníky jako Lukas Podolski, Nemanja Vidič či Rodrigo Palacio to jistě může dokázat.
Začít by měl už na horké půdě v Glasgow. Celtic totiž postoupil ze skupiny jen tak tak a určitě je překonatelnou překážkou.