Poté, co se fotbalový trenér Dušan Uhrin rozloučil s velkým fotbalem, přesunul se do Františkových Lázní a stal se z něj hoteliér. Provozuje soukromé lázeňské sanatorium. Jenže ve chvíli, kdy přišla pandemie koronaviru, i on musel zavřít a čekají ho těžké měsíce. Muž, který vedl českou reprezentaci ve finále EURO 1996 ve Wembley, se ale snaží držet dobrou náladu…
Sanatorium Mariot v centru Františkových Lázní je opuštěné. Stejně jako kolonády a uličky tohoto jindy populárního městečka. Hoteloví hosté se museli zabalit a odjet domů. Také jeho majitel Dušan Uhrin starší se jen narychlo rozloučil se svými klienty, kteří se k němu rok co rok vraceli. Potřásli si rukou a odjeli za hranice…
„Přišlo to vlastně ze dne na den. Ti, kteří mohli dodělat objednanou léčebnou kúru, tak ještě absolvovali nějaké procedury, ale do dvou dnů se penzion vyklízel. Já jsem měl na sanatoriu jen Němce a tam se zavíraly hranice. Takže se všichni vraceli domů. Aby to stihli,“ vypráví dnes 77letý podnikatel.
Omezení cestování, zákaz pobytů v lázeňských zařízeních. To jsou opatření, která se vás určitě dotkla, jak vůbec tu situaci řešíte?
Já jsem ještě optimista. Asi to bude na delší dobu, než se to vrátí. Ale o tohle odvětví mám opravdu strach. Podívejte se do Karlových Varů, každý větší hotel zaměstnává třeba 200 lidí. Já mám malé sanatorium, dávám práci 17 lidem, takže to vypadá jednodušeji. Ale zároveň je to těžké, máme dobrý kolektiv, a chtěl bych je udržet.
Naštěstí jsem něco vydělal při trénování a mám trochu našetřeno. I když třeba v posledních letech jsem investoval 10 milionů do přestavby. Já opravdu chtěl, aby se lidé rádi vraceli a dával tomu hodně. Takže každý další výdaj bude znát. Teď budeme posílat výplaty, a to je třeba 300 tisíc a k tomu dalších 150 tisíc sociálního a zdravotního pojištění. Kolik měsíců nás čeká? Nevíme. To se těžko udrží…
Zkusíte lidem najít jinou práci? Nebo jak to vůbec bude s provozem sanatoria dál?
Práci? To opravdu nejde. Nevím jakou. Ale samozřejmě, musíme se připravit na to, že se změní věci i u nás. Pokud nebude možné nějaký čas cestovat, tak se budeme muset přeorientovat na lidi z Česka. Mohly by začít do penzionů jezdit rodiny s dětmi, podívat se do lázní. U nás třeba máme bazén se slanou vodou, to by mohl být bonus.
Vám je 77 let. Asi se nečtou dobře všechny zprávy o tom, jak riziková může být nákaza pro starší lidi…
Jasně že mám respekt. Obrovský. Vždyť my jsme se tradičně scházeli jako rodina. Ale teď se vůbec nepotkáváme. Minulý týden tu za mnou byl syn, ale jen se vlastně otočil a hned zase jel. Je to smutné. Naštěstí mám možnost být v Černošicích, kde máme zahradu. A když jdeme ven, nasadíme roušky, hodinová procházka a zase zpátky domů. Ale třeba v úterý zase budu muset jet do Františkových Lázní, kvůli placení nějakých faktur. Jo, zase odteče z pokladny 600 tisíc...
A jak krátíte čas, když není moc co dělat? Pouštíte si třeba z nostalgie velké staré zápasy?
No, vlastně jsem se rozhodl, že se konečně naučím německy. Zní to vtipně, že? Anglicky mluvit problém nemám. Ale ke mně celý život jezdí němečtí hosté, ale já se trochu stydím mluvit. Prostě si v té němčině pořád jistý. Tak beru knížky a zkouším to dohnat. No a snažím se držet dobré nálady.
