Florbal
Rozhodoval MS, teď je v Brně v první linii. Ať není druhá vlna, přeje si sudí
Zdroj: facebook
Je mu 26 let a už se mu podařilo zapískat si na mistrovství světa. Florbalový sudí Roman Sklenica je sice Slovák, ale práci našel v České republice a v posledních týdnech se dostal do první linie boje s koronavirem. V nemocnici u Svaté Anny v Brně vidí na vlastní oči boj s doposud neznámou a smrtelnou nemocí.
Loni v létě si užil světový šampionát juniorů v kanadském Halifaxu, letos v únoru rozhodoval kvalifikaci mistrovství světa mužů, ale v březnu i pro něj začala jiná doba. Roman Sklenica je povoláním záchranář a v Brně se staral o zdraví občanů ve druhém největším českém městě. Když se do Česka začala hrnout lavina případů koronavirové infekce, zrovna se ocitl na oddělení v nemocnici u Svaté Anny, která byla vyhrazena pro boj s koronavirem.
„Nastala shoda okolností. Studoval jsem v Brně a loni dělal státnice. A jelikož chci v budoucnu pracovat jako záchranář ve výjezdové skupině, tak jsem nastoupil praxi na akutní lůžkové péči. To je zákonná podmínka pro toto zaměstnání. Takže nyní jsem osmým měsícem na ARO a najednou to přišlo,“ vypráví pro web novasport.tv.
Související obsah
Kdo jsou vlastně lidé, o které se staráte?
„Na našem oddělení máme pacienty, kteří potřebují umělou plicní ventilaci, případně ECMO (mimotělní podpora života pozn. red.) a stálou monitorizaci životních funkcí. Zjednodušeně řečeno, jsou to ti, kteří mají vážný průběh nemoci a jsou ve vážném stavu.“
Zdroj:
facebook
Často se mluví o tom, že jste v první linii v tomto boji. Jsou mezi personálem obavy o to, že je zvýšené riziko nákazy?
„Ono to má i pozitiva. Naše ARO bylo vyhrazené výhradně jen pro příjem pozitivních pacientů. Takže vždy, když máme avizovaný příjem, tak se umíme dopředu připravit.“
Dnes už jste si asi na režim zvykli, jaké ale vůbec byly ty první týdny nejistoty, co bude?
„Hodně kolegů mělo strach z toho, kdyby se náhodou nakazili a nevědomky to přinesli domů mezi členy rodiny. Řešili jsme mnoho různých možných variant, jaké to bude, jak to bude probíhat. Ale je to naše práce, takže jsme to vzali tak, jak to přišlo a snažíme se tu svojí práci dělat nejlépe, jak umíme. Ať už jsou to sestry, záchranáři a samozřejmě naši úžasní lékaři.“
Související obsah
Jak to tedy vlastně probíhá? Máte pocit, že se práce daří?
„Myslím si, že to zvládáme v rámci možností už celkem dobře. Ze začátku to bylo horší. Hlavně než jsme si zvykli na speciální oblečení. Není jednoduché, být zavřený několik hodin na boxu. Ale jinak se nic nezměnilo. Jen se k tomu přidaly právě ty ochranné pomůcky.“
Zdroj:
facebook
Kolik vlastně váží ten speciální oblek?
„Jen si nemyslete, že máme nějaké vybavení, jak v amerických filmech (usměv). Celkově všechny ochranné pomůcky, které při práci s pacientem máme oblečené, nejsou vůbec těžké, naopak hodně lehoučké. Asi největší problém při té práci je, že několik hodin v kuse musíme mít na tváři respirátory. Standardně tak 3-4 hodiny nepřetržitě. Ty samozřejmě začínají tlačit. A do toho se člověk potí, není možné odejít na záchod, nebo se prostě jen poškrábat. To bychom riskovali kontaminace sebe sama.“
Ta práce kromě fyzické námahy má i psychická úskalí. Jak se zvládá tahle část?
„Přijali jsme zvýšená opatření, ale samozřejmě, snažíme se mezi sebou podporovat. Myslím, že tato situace celý kolektiv hodně stmelí.“
Související obsah
Vaše práce jsou jistě i krizové chvíle a emoce, i když to nemůžete dát najevo. Co pro vás bylo doposud nejtěžší a co vám naopak udělalo radost?
„Pro mě osobně je asi nejtěžší, že nemohu odjet domů za rodinou. Naštěstí máme mobily, internet a videohovory, takže až to celé skončí, tak první co udělám, pojedu za blízkými. Radost samozřejmě dělá, když se podaří zlepšit stav u několika pacientů. A také to, že cítíme podporu od lidí. Dostáváme dárky, pozdravy. Za to opravdu děkujeme.“
Zdroj:
facebook
V dnešních dnech se zdá, že se podařilo šířící se pandemii v Česku utlumit. Jak to vnímáte vy lékaři?
„Vypadá to, že vyhlášení nouzového stavu a karanténních opatření mělo svůj smysl. Pokud budou k tomu lidé přistupovat zodpovědně, tak si myslím, že jsme na dobré cestě to minimalizovat. Otázkou ale zůstává, co bude, když se od toho upustí a zda nehrozí druhá vlna…“
Související obsah
Váš život je i sport, jste mezinárodní rozhodčí. Doporučoval byste návrat k normálnímu životu a ve vašem případě třeba i znovunastartování sportovních soutěží?
„Všechno závisí na vývoji situace. Myslím si, že pokud by mělo dojít k otevírání sportovišť, tak by to mělo být nejdříve v září nebo v říjnu. Nevěřím, že se to stane, než bude situace pod kontrolou. Hazardovat se zdravím kohokoliv není na místě.“
TN.cz
