Brankářka Barbora Votíková je jednou z nejlepších českých fotbalistek. Svoji kariéru začala jako hráčka v poli, ale nakonec se přesunula po vzoru svého gólmanského idolu Manuela Neuera mezi tři tyče. Zde to dotáhla až do slavného PSG, se kterým hned v první sezoně v pozici jedničky postoupila do semifinále Ligy mistryň. Kromě fotbalu je už mnoho let známá také jako youtuberka, kterou na sociálních sítích sleduje přes půl milionu lidí. V exkluzivním rozhovoru pro TN.cz vyprávěla o svém působení ve Francii, reprezentaci a životě na sociálních sítích.
Ve francouzské lize vám pár kol před koncem patří druhé místo a dostaly jste se do semifinále Ligy mistryň. Jak hodnotíte probíhající sezonu?
Myslím, že ta sezona je docela úspěšná. Podařilo se nám obhájit semifinále Ligy mistryň z minulého roku a dostaly jsme se i do finále francouzského poháru, což je velký úspěch. Jenom škoda té ligy, která nám utekla. Ta už je, když na to kouknu reálně, ztracená.
Lyon sice vede francouzskou ligu, ale máte možnost jim to vrátit právě v Lize mistrů. V prvním venkovním zápase jste ale prohrály 2:3. Jak velké šance si dáváte do odvety?
Lyon je hodně kvalitní tým, ale my teď budeme hrát doma před vlastními fanoušky. V Parku princů jsme ještě neprohrály. Potřebujeme tento zápas určitě vyhrát, abychom měly šanci na postup do finále.
V Parku princů jste hrály také čtvrtfinále s Bayernem Mnichov, kam se na vás přišlo podívat 27 tisíc diváků. Jaký to pro vás byl zážitek?
Tahle návštěvnost byl můj osobní rekord. Bylo to krásné. Fanoušci PSG hodně podporují, pějí chorály celý zápas. Takže je na hřišti mezi námi trochu zhoršená komunikace, protože na to nejsme zvyklé. Ale je to hezké mít takovou podporu. Na semifinále proti Lyonu už je prodáno 31 tisíc lístků.
PROTI MENŠÍM TÝMŮM JE NÁVŠTĚVNOST VE FRANCII PODOBNÁ
Jak moc je populární ženský fotbal ve Francii? Dá se to nějak srovnat s Českem? Poznávají vás lidé na ulici?
Ani moc nepoznávají, ale já soudím popularitu podle návštěvnosti zápasů. V lize jsou populární jen utkání proti Lyonu, kam na nás přišlo dvanáct tisíc lidí a ještě nás čeká odveta u nás. To je sledované. Ale ostatní zápasy úplně moc ne. Já bych to klidně srovnala s naší českou ligou, protože návštěvnost je v rámci stovek nejvěrnějších fanoušků. Hrajeme na takovém našem menším stadionku. Žádná velká paráda.
Základní skupinu Ligy mistryň, kde jste potkaly i Real Madrid, jste ovládly s přehledem, když jste vyhrály všech šest zápasů s celkovým skóre 25:0. Čím to je, že jste takto dominovaly?
Asi je to menším počtem hráček. Od toho se to odráží. Ale to je komplexní téma. V podstatě v každé evropské lize jsou dva nebo tři týmy, které jsou narvané těmi nejlepšími hráčkami a pak je tam obrovský propad v kvalitě. Platí to i ve Francii nebo u nás v Česku, kdy dominuje Sparta a Slavie. Tady je to o Lyonu a PSG.
Vy jste do PSG přestoupila loni v létě. Jaká byla vaše první reakce, když jste se dozvěděla, že o vás má takový klub zájem?
Měla jsem velkou radost, protože celé léto jsem už byla nalomená k nějakému přestupu. Už v minulosti jsem měla nějaké nabídky na přestup do zahraničí, ale nepřišla jsem si připravená. Loni v létě už jo, a tak jsme s agentem řešili, kam bych mohla odejít. A PSG byla nejlepší nabídka, kterou jsem nemohla odmítnout.
Momentálně jste v PSG jednička, ale v jaké pozici jste do klubu loni přicházela?
Upřímně jsem předpokládala, že budu na pozici dvojky, protože společně se mnou přicházela Stephanie Labbe, zkušená 35letá kanadská gólmanka, která vyhrála olympiádu, ale teď v zimě ukončila kariéru. Takže se spekulovalo, kdo zaujme pozici jedničky. Já jsem nepočítala moc s tím, že bych se hned první sezonu probojovala na jedničku, ale šlo to rychleji, než jsem čekala.
Dají se nějak srovnat tréninkové podmínky v PSG oproti tomu, co jste zažila ve Slavii, nebo to je úplně jiný svět?
Není to úplně jiný svět. I ve Slavii byly tréninkové podmínky a tréninky kvalitní, ale tady je širší realizační tým trenérů a lidí, kteří se nám snaží pomáhat. Je tu trochu rozdíl i v individuálním přístupu, trénujeme častěji a hlavně hráčky jsou na jiné úrovni a jinak mentálně nastavené. Ten level je prostě jiný. V tom je ten největší rozdíl.
MOC HEZKÉ GESTO OD KYLIANA MBAPPÉHO
A funguje nějak kooperace s mužským týmem? Máte možnost se třeba potkávat s hvězdami jako je Lionel Messi, Neymar nebo Kylian Mbappé?
(Směje se) Nefunguje. Já teď s Kylianem plánuji překvapení pro české fanoušky, které mám v plánu představit na sociálních sítích, tak doufám, že to klapne. Ale ještě není nic jisté, tak si to zatím nechám pro sebe. Jinak žádnou kooperaci s mužským týmem nemáme. Byly asi jen dva eventy, kdy se konalo společné focení, ale tam já jsem nebyla. Jinak jsme úplně oddělené týmy.
Na sociálních sítích jste po utkání s Bayernem sdílela video, kdy vám přišel do šatny pogratulovat Mbappé. Měla jste možnost se potkat s jinými hráči, abyste si alespoň mohli podat ruku?
To jsem neměla. Fakt jsem se viděla jen s tím Kylianem, od kterého to bylo moc hezké gesto, že se na nás přišel podívat a pozdravit do kabiny.
S Messim vás alespoň spojuje číslo na dresu, kdy máte oba shodně 30. Proč jste si vybrala zrovna tohle číslo? Bylo to kvůli němu?
To byla taková hodně dobrá náhoda, protože číslo 1 si při nástupu zabrala Stephanie Labbe, které dali při výběru přednost. Já jsem pak měla na výběr mezi gólmanskými čísly, což je 30, 40 a 50. Tak jsem sáhla po té třicítce, protože jsem už v té době věděla, že ji má Messi a mohlo nás to nějak propojit.
Vážou se s tím, že máte v PSG stejné číslo, nějaké vtipné historky, nebo dobírají si vás někdy kvůli tomu?
Teď už ne, jenom na začátku moji sledující na sociálních sítích z toho byli nadšení, že máme stejné číslo, ale v reálu žádnou velkou odezvu nemám.
SNÍM O POSTUPU NA ŠAMPIONÁT S REPRE
Vy jste si zahrála Ligu mistryň už ve Slavii, se kterou jste postoupila hned třikrát do čtvrtfinále. Poprvé to bylo ve vašich čerstvých devatenácti letech. Jaké to pro vás bylo?
Mně se to tak dostalo pod ruku. Prostě jsem přišla do Slavie a hned se hrála Liga mistryň, takže jsem nějaké souvislosti, jak velké to je, nehledala. Prostě to tak bylo. Ale jsem strašně ráda za ty zkušenosti, protože ty v české lize nezískáte.
V tom čtvrtfinále jste se utkaly právě s Lyonem, kdy jste první zápas prohrály 1:9 a ve druhém uhrály cennou remízu 0:0. Jak na to vzpomínáte? Byl to velký kolotoč?
Já jsem ten první zápas nehrála, protože jsem měla problémy s kolenem a tento kolotoč jsem nezažila. Tímto zdravím Báru Sladkou, která za mě zaskočila a užila si to ve velké parádě. Pak jsme byly do druhého utkání už poučené. Držely jsme lepší blok a povedlo se to v Edenu uhrát na 0:0. Nám se v Edenu vždycky hrálo dobře před našimi fanoušky. Prohrály jsme tam asi jenom jednou a teď nevím proti komu, ale dlouho jsme držely šňůru bez prohry.
Poté jste se do čtvrtfinále Ligy mistryň dostaly ještě dvakrát. Docházelo ve Slavii v té době k nějakému viditelnému progresu, že jste si připadaly konkurenceschopnější, nebo co se dá podle vás dělat, aby se český ženský fotbal přiblížil špičce?
Já myslím, že se to dělá dobře, ale je tam tolik okolností, jako jsou platy, kvalita hry, shánění a výchova hráček, a od toho se to všechno odráží. Ve Spartě a Slavii moc zahraničních hráček není, i když jsou zrovna tyhle dva týmy populární kvůli Lize mistrů. Protože spousta hráček třeba ze Spojených států nebo Kanady mají zájem si zahrát tuhle soutěž. Progres jsme určitě dělaly a děláme, ale to platí i pro ostatní týmy, se kterými jsme hrály, jako Arsenal nebo Bayern. Všechny týmy rostou, ale abych to uzavřela, tak progres ženského fotbalu je v České republice velký.
To se ale bohužel zásadně neprojevilo u reprezentačního výběru, kdy se dosud nepodařilo postoupit na velký šampionát, i když tomu třeba loni v baráži se Švýcarskem bylo blízko. Prohrály jste až na penalty. Co tomu chybí?
Tím si lámeme hlavu už pěkně dlouho, ale nevím, čím to je, že se nám to nikdy nepodaří dotáhnout. Nyní jsme byly blízko, když jsme odehrály vyrovnané zápasy s Nizozemskem. Ale pak jsme ruply s Islandem, jenomže to byly tak jiné zápasy…Náš styl hry byl v těch zápasech jiný. Proti Nizozemsku jsme hrály z hlubšího bloku, zatímco proti Islandu jsme chtěly hrát a tvořit. Můj velký sen je si zahrát na mistrovství Evropy nebo světa, abych byla u toho, kdy to konečně prolomíme.
Dá se vůbec česká liga nějak srovnávat s tou francouzskou?
Já si myslím, že kdyby třetí francouzský tým hrál českou ligu, tak by s přehledem zvítězil, protože zrovna ten třetí je ještě dost kvalitní. Ale u těch ostatních nevím. Obecně se dá asi říct, že francouzská liga je podstatně kvalitnější.
Z HEJTUJÍCÍCH KOMENTÁŘŮ SI NIC NEDĚLÁM
Loni v listopadu také fotbalisté Příbrami natočili video, ve kterém si utahovali ze ženského fotbalu. Vy jste na to tenkrát i reagovala na instagramu. Co si o tom takhle zpětně myslíte?
Já zaprvé vůbec nechápu, kdo si myslel, že to je dobrý nápad? Koho napadlo, že by to mělo být vtipné? Pak to tam všichni sváděli na nějakou externí produkci, že kluci měli jen legraci v kabině. Přišlo mi to jako úplně zbytečná věc a kluci se akorát hezky charakterově ukázali.
Ono se to pak otočilo dost proti nim, když je fanoušci na sociálních sítích zkritizovali, načež to video ze sociálních sítí Příbram smazala. Potěšilo vás, jak na to reagovala veřejnost?
Jo, to bylo určitě hezké. Trochu jsem to čekala nebo doufala jsem v to. Podle mého si zasloužili, že jim to lidé na sociálních sítích nandali. Já hlavně nechápu to, že jako sportovci si to dovolí k jiným sportovcům. Kde je nějaký respekt v tomto směru? Tím bych asi aféru s příbramskými hráči uzavřela.
Tak mi dovolte alespoň obecnější otázku, setkávala jste s takovým projevem despektu k ženskému fotbalu i při jiných příležitostech? Pozorujete nějaké rozdíly v českém a francouzském prostředí?
Vůbec nevím, protože komentáře na sociálních sítích čtu, ale moc jim nerozumím. Ale co jsem procházela, tak reakce k příspěvkům na profilu PSG byly vždycky podporující, neviděla jsem tam nic proti ničemu. Na českých sociálních sítích se objevují takové hejtující nebo rejpavé komentáře často, a to i na mojí osobu na mých profilech, ale já na to moc nereaguji. Popravdě si z toho nic nedělám. To není můj boj.
Vy osobně máte se sociálními sítěmi bohaté zkušenosti, protože jste mimo fotbalu už mnoho let známá jako youtuberka. Zvýšila se vám nějak výrazně sledovanost od přestupu do Francie?
Na youtubu ani ne. Ale na instagramu mi čísla rostla a rostou. Můžu říct, že od mého přestupu mi naskákalo asi šedesát tisíc lidí, ale ne všechno to jsou sledující z Francie.
Cítíte, že tím přestupem do Francie se zvýšila vaše popularita, protože se o něm hodně psalo a mluvilo?
Mělo to velký boom v létě, kdy se o tom hodně mluvilo, protože to bylo pro všechny wow. Ale pak, jak se to usadilo, tak si myslím, že ani ne. Na sociálních sítích funguji stejně, čísla bůhvíjak větší nemám u svých vlogů. Takže k výrazné změně nedošlo. Moje osoba a sociální sítě byly profláknuté už předtím.
Myslíte si, že tyto velké přestupy, jako jste měla vy nebo třeba Andrea Stašková do Juventusu či Kateřina Svitková do West Hamu, mohou pomoci zviditelnit ženský fotbal v Čechách?
Tyhle přestupy určitě pomáhají popularitě, když se o tom píše v médiích. Je to považováno za úspěch, když se nějaká hráčka dostane do takového týmu. Je to určitě inspirací pro mladé holky, které začínají s fotbalem, že to prostě jde se dostat na takovou úroveň a je možné se tím živit. V Česku je to frustrující, že spousta hráček ztrácí motivaci, protože fotbalem se živit nedá.
Samozřejmě po vás nechci přesná čísla, ale v PSG se tedy uživíte naprosto bez problémů, nebo ještě potřebujete nějaký vedlejší příjem ze sociálních sítí?
Vyžiji z toho bez problémů a ještě si něco našetřím, tak bych to řekla. Ve všech velkých týmech na západě je to podobné, ale jak je to v těch menších, nevím. Ne všechny týmy ve Francii jsou profesionální. Jsou týmy, kde holky nevydělávají vůbec.
Se svými vlogy pokračujete i po přestupu do Francie. Jak se vám to daří skloubit s profesionálním fotbalem?
Já si myslím, že počet videí, které za měsíc natočím, se tady možná zvýšil, protože mám jenom fotbal a nic jiného nemusím. Já mám na youtube času dost, ale ani předtím jsem nebyla úplně nejpracovitější a nejpilněji vydávající youtuber. Vydávala jsem třeba dvě videa měsíčně, což se mi daří i tady. Takže si držím takový svůj standard. Mám to jako takové hobby a vedlejšák. Točím, když se mi chce a když mám náladu a nějak se úplně pravidelností netrápím.
Mužský tým PSG oslavil proti Lens ligový titul, který mu definitivně zajistil gólem Lionel Messi: