Když Michal Bílek v květnu loňského roku usedl na trenérskou lavičku Viktorie Plzeň, jen málokdo dokázal předvídat, co o pouhý rok a čtvrt později nastane. Možná vůbec nikdo. Podceňovaný trenér, který byl za předváděnou hru kritizovaný nejen v reprezentaci, ale třeba také ve Spartě, se kterou v roce 2007 vyhrál titul i ligový titul, dovedl západočeský klub s omezeným rozpočtem k mistrovskému titulu a o pár měsíců později i do slavné Ligy mistrů, díky čemuž do pokladny přiteče minimálně 440 milionů korun.
Ale pěkně popořádku, Bílkova trenérská kariéra začala v roce 2001 v Teplicích. Zde ale vydržel pouze deset zápasů, načež byl po sezoně odvolán, poté odešel sbírat zkušenosti do Kostariky, aby se vrátil jako reprezentační trenér. S českým národním týmem do devatenácti let vybojoval v roce 2003 bronzovou medaili, což byl první velký úspěch jeho trenérské kariéry. Ten druhý přišel hned následně, když se vrátil ke klubovému fotbalu. V nejvyšší soutěži dokázal dvě sezony po sobě udržet Blšany v lize, ale v té následující se to už nepodařilo, a tak odešel do Plzně. Na západě Čech ale vydržel pouze pět utkání, když po něm sáhla Sparta, se kterou hned v první sezoně vyhrál jako první trenér samostatné české historie double.
Na Letné se potkal také s obráncem Michalem Kadlecem, kterého později trénoval také v národním týmu. "Pana Bílka znám velice dobře. Umí vytvořit tým. I když jeho herní styl není úplně líbivý, tak je účelný. To jsme zažili i v nároďáku, kdy mu to lidi dávali hodně sežrat, ale nás to semklo. Myslím, že podobné to je teď s Plzní," hodnotí zkušený obránce.
V roce 2008 se s Letnou rozloučil a nahradil jej Jozef Chovanec. Poté strávil jednu sezonu ve slovenském Ružomberoku, se kterým skončil na pátém místě. To se dalo hodnotit jako úspěch, a tak přišla nabídka, která se neodmítá – z české fotbalové reprezentace. Zde nejdříve plnil roli asistenta trenéru Ivanu Haškovi a pak národní tým převzal sám. Reprezentace pod jeho vedením postoupila z kvalifikace na mistrovství Evropy, kde se podařilo projít i základní skupinou a konec přišel až ve čtvrtfinále proti Portugalsku. I přes tento úspěch byl Bílek kritizován za nepříliš atraktivní hru.
"On si to tak asi nebere, je mu to celkem jedno. Odváděl dobrou práci pro nároďák a teď i pro Plzeň, staví týmový výsledek nad všechno. Tým je pro něj všechno, a to je pak vidět na hřišti, že hráči táhnou za jeden provaz," říká Kadlec.
V národním týmu nakonec odtrénoval 42 zápasů. Osudnou se mu stala neúspěšná kvalifikace na mistrovství světa 2014. Poté vyrazil opět na zkušenou za hranice, konkrétně do Dinama Tbilisi. Po návratu domů vedl také Jihlavu a Fastav Zlín. Vyzkoušel si rovněž, jaké to je trénovat kazachstánskou reprezentaci, kde na lavičce strávil 18 zápasů, ze kterých pět zápasů vyhrál a tři remizoval.
V loňském roce se spekulovalo o jeho návratu do Sparty, ale letenský klub po něm nakonec nesáhl, a tak se stěhoval do Plzně. "Pan Šádek měl šťastnou ruku, že po něm sáhl," říká bývalý fotbalista Petr Švancara. Během několika měsíců dokázal Západočechům vštípit svůj styl, se kterým brzy začali sbírat úspěchy. Obávanými se staly hlavně útočné standardní situace, které jsou pro soupeře velice nebezpečné. "To jde asi hlavně za Pavlem Horváthem, i když Michal Bílek si k tomu asi taky něco řekne. My jsme pod ním taky tenkrát něco zkoušeli," připomíná Michal Kadlec.
Na začátku letošní sezony také Bílek překvapil nezvykle útočným pojetím hry, kdy vedle sebe v některých zápasech staví dva útočníky. "Má na to typologicky hráče. S herní formací 4-4-2 nebo 3-5-2 hrál i třeba ve Zlíně nebo kazachstánském nároďáku. Myslím, že je v dnešním fotbale důležité, abyste nehráli jen jeden styl a dokázali reagovat na vývoj zápasu," oceňuje Kadlec.
Nyní před Bílkem stojí další těžká mise, bude trénovat tým v Lize mistrů, což se mu v kariéře ještě nikdy nepoštěstilo. Bude zajímavé sledovat, jak se s jeho herním pojetím vypořádají giganti typu Manchesteru City, Bayernu Mnichov nebo Realu Madrid.
Podívejte se, jak Michal Bílek a plzeňští hráči hodnotili postup do Ligy mistrů:
