MS ve fotbale 2022

Vzpomínka: Když na mistrovství světa zářil Rosický s Nedvědem

Vzpomínka: Když na mistrovství světa zářil Rosický s Nedvědem
Pavel Nedvěd s Tomášem Rosickým na MS ve fotbale 2006 | Zdroj: Profimedia

Písek v poušti fouká a do Dauhá už přicestovali všichni, kdo ve fotbalovém světě něco znamenají. Na mistrovství světa v Kataru se představí 13 týmů z Evropy. Ovšem bez České republiky. Zase. Výběr Jaroslava Šilhavého se sice podíval do baráže, ale na hlavní hostinu už pozvaný není. Bohužel to není překvapení. Zatímco kontinentální Euro je pro české fanoušky turnajem zaslíbeným, slovutný mundial si užili pouze jednou jedinkrát. A užili berte spíše v uvozovkách, přes velká očekávání tým v roce 2006 zklamal.

Když budeme počítat kvalifikaci na mistrovství světa 1994, kterou ještě rozjel federální výběr, tak pokusů postoupit na nejprestižnější turnaj měl český výběr už osm. Ale pouze jednou byl úspěšný. Z historického hlediska je zřejmě spravedlivé, že se tam dostal objektivně nejkvalitnější tým. Ale samotná účast se smrskla na pouhé tři duely ve skupině.

Česká reprezentace zažila slavné EURO 2004, které bylo úspěšné i neúspěšné, záleží na úhlu pohledu. Bronzové medaile jsou samozřejmě důvodem ke slavení, nicméně všichni cítili, že ono léto v Portugalsku bylo i na zlato. No nic, třeba to příště bude lepší, navíc existovala motivace se dostat poprvé na mistrovství světa. Jenže kostra týmu, kterému šéfoval uznávaný odborník Karel Brückner, začala praskat. Semifinálový duel s Řeckem nedohrál pro zranění kapitán Pavel Nedvěd a po určitých dohadech ukončil reprezentační kariéru. To byla docela čára přes rozpočet, protože blonďatý záložník byl pro tým víceméně stěžejní. Nakonec tým nebyl v kvalifikaci na MS schopen přeskočit Nizozemce, kteří po dlouhých letech na Česko vyzráli.

Národní tým tak čekala po čtyřech letech opět ošidná baráž. Ta v roce 2001 skončila památným fiaskem. V bitvě proti Belgii, která měla ještě dost času do své "zlaté" generace, byl výběr trenéra Jozefa Chovance favoritem. Jenže nic nešlo podle plánu, tým se navíc před dvojutkáním zavřel před médii do ulity a vyhlásil "bobříka mlčení". Špatná nálada se promítla na hřiště a v Bruselu přišla prohra 0:1, kterou orámovala zbytečná červená karta pro Tomáše Řepku za oplácení. Byl to mimochodem jeho poslední duel v reprezentaci. Vše se dalo zachránit ještě v Praze, ale i přes nadějný úvod aktivita opadala a Belgičané v závěru z penalty definitivně rozhodli. Aby byly kulisy zmaru úplné, tak ještě Baroš s Nedvědem obdrželi červené karty. Samotný Nedvěd se několikrát vyjádřil, že tento strašák z kvalifikace ho dlouho pronásledoval. A možná i proto se před další baráží rozhodl pro návrat do národního týmu.

Související obsah

​​Jeho comeback byl všemi vítaný, slavná generace měla šanci na první mistrovství světa proti Norsku. Nakonec dvě těsné výhry 1:0 po gólech Šmicera a Rosického znamenaly, že Česká republika se podívá na šampionát do Německa v roce 2006. Všichni měli před očima úžasný fotbal, který Brücknerův výběr předváděl o dva roky nazpět na Euru v Portugalsku. Zřejmě i proto všichni podlehli dojmu, že na největším turnaji kvalita vygraduje. V různých magazínech před šampionátem vycházely tipy a Nedvěd a spol. se všude umisťovali na medailových pozicích. Dost se ale zapomnělo na to, že forma klíčových hráčů byla spíše za zenitem.

Poborský odehrál celou sezonu za druholigové České Budějovice, Baroš od střeleckého koncertu z před dvou let gólově uvadal, Jankulovski si příliš nekopl v sestavě nadupaného AC Milán, Koller vynechal kvůli zranění kolena skoro celou sezonu, a Šmicer musel nakonec ze stejného důvodu účast v Německu dokonce vzdát. Trenérský šaman Brückner se vždy těšil obrovskému respektu, ale situaci před turnajem možná lehce podcenil. Měl nadále svých 13 vyvolených, kterým věřil i přes slabší období. Nové hráče si dopředu nevyzkoušel, přitom v lize měli na jaře 2006 báječnou formu hráči jako Tomáš Zápotočný, Karel Piták či Marek Kulič. Málo šancí dostal například i Rudolf Skácel ze skotského Hearts. Na turnaj odjeli ale sotva vyléčení Koller s Lokvencem, a nakonec zraněný Baroš.

První zápas se odehrál 12. června 2006 v Gelsenkirchenu v úchvatné aréně proti výběru USA. Sestava vypadala následovně: Čech – Grygera, Rozehnal, Ujfaluši, Jankulovski – Poborský, Galásek, Rosický, Nedvěd, Plašil – Koller. Proti dva roky staré ideální sestavě se změnila pouze na dvou postech. Stárnoucího Reného Bolfa stále pronásledovaly zdravotní trable a přeskočil ho mladý elegán David Rozehnal, i když i on si ze začátku užil s Brücknerem své, když trenér o hanáckém stoperovi prohlásil, že jeho výkony jsou hotové baroko. Místo zraněného Baroše dostal na levé straně zálohy šanci trenérův oblíbenec Jaroslav Plašil.

Související obsah

​​​Američané čtyři roky nazpět došli až do čtvrtfinále, takže budili patřičný respekt. Ale na hřišti vládl k velké radosti tisíců českých fanoušků pouze jeden tým. Brücknerův výběr hrál skvěle, a navíc dával krásné góly. V 5. minutě poslal na hranici malého vápna senzační centr Grygera a Koller turnajový míč Teamgeist zatloukl hlavou do branky. V 36. minutě Tomáš Rosický napřáhl z nějakých 30 metrů a jeho pumelice skončila až v bráně, byl to určitě jeden z nejhezčích gólů šampionátu. Všechno vypadalo senzačně. O pár minut později ale nastal zlom. Koller se po nevinném souboji svalil na zem a chytil se za zadní stehenní sval. Bylo jasné, že zápas nedohraje, a v bolestech opouštěl scénu mistrovství světa. Přesto druhý poločas Češi, hrající v euforii, nepolevovali. Rosický nejdříve trefil břevno a o chvíli později si po narážečce od Nedvěda poradil s americkou obranou a pro něho typickou šajtlí zvýšil na 3:0. Tak zápas skončil a "Rosu" a vlastně celý výběr chválil i slovutný Pelé. Kdo by to byl tušil, že na další výhru si musejí čeští fanoušci počkat minimálně 20 let…

Zbývaly zápasy proti Ghaně a Itálii. Postup se po rozborce Američanů bral de facto za hotovou věc, ale Češi hodlali zásadně postoupit z prvního místa, jinak v osmifinále hrozila Brazílie, jednoznačně největší favorit šampionátu. Jenže jak dál? Koller sice s výpravou zůstal, ale šance, že ještě nastoupí, byly mizivé. Naopak druhý polámaný forvard Baroš měl v úmyslu dokonce výpravu opustit, protože šlacha se nelepšila a útočníkovi Aston Villy docházely nervy. Spekulovalo se, jestli náhodou nepochybil lékařský tým. Celá atmosféra se přenesla i na tiskové konference, kde trenér Brückner odpovídal velice stroze a bylo znát, jak ho vytáčí otázky na zdravotní stav klíčových hráčů.

Přesto si proti Ghaně málokdo připouštěl, že by zápas neměl dopadnout třemi body. Vlastně jeden člověk ano, fotbalová legenda a vyhlášený špatný tipér Ladislav Vízek. "Prohrajeme, bez útoku se hrát nedá," zavěštil. Místo Kollera nastoupil jeho "klon" Vratislav Lokvenc, který podobně laboroval celou sezonu s poraněnými kolenními vazy. "Je to kvalitní žolík, rozhodl zápasy v kvalifikaci. Některé zápasy jsme odehráli bez Kollera a některé bez Baroše, ale nevybavuji si, že bychom hráli bez obou. Může to být potíž," podotkl před zápasem spolukomentátor Vladimír Táborský.

Související obsah

​Začátek nemohl být horší. Na začátku 2. minuty Ujfaluši podskočil centr do vápna a Asamoah Gyan pohotově otevřel skóre zápasu. Sice nepříjemný start, ale stále zbýval celý zápas udělat něco s jeho vývojem. Český výběr si ale nebyl schopen vypracovat žádnou gólovou šanci, a to Ghaňané nepůsobili vzadu dvakrát jistě. První ze hřiště šli dolů veteráni Galásek s Poborským, kteří zkrátka na hbité Afričany už nestačili.

Že situace začíná být opravdu kritická, napověděla 65. minuta, kdy smolař Ujfaluši fauloval Amoaha, způsobil penaltu, a navrch obdržel červenou kartu. Mimochodem, byl to první pokutový kop a první červená karta za celou skoro pětiletou dosavadní vládu trenéra Brücknera u reprezentace. Gyan naštěstí nechal český tým ještě dýchat, když napálil pouze tyč. Nedvěd a spol. museli hru otevřít, aby vydolovali alespoň bod. A přesně tohle byla voda na ghanský mlýn. Český tým fantasticky podržel Petr Čech, který zlikvidoval během deseti minut druhé půle hned čtyři nájezdy. Pátý už ale ne, a tak Ghana vybojovala první vítězství na mistrovství světa. Nebýt výborného brankáře, český tým by odkráčel s ostudou.

Najednou se předtím obávaný osmifinálový souboj s Brazílií stal snem, ale k jeho naplnění museli Češi v Hamburku porazit Italy, což se jevilo jako přetěžký problém. Přesto se v záplavě zranění a trestů objevila jedna pozitivní zpráva, do zápasu naskočil Milan Baroš, byť evidentně ne zcela fit. Také byl od prvních minut cítit. Největší postavou byl ale Nedvěd, který se chtěl proti osudové zemi patřičně vytáhnout. Nadějný úvod ale zmrazil jeden přesný roh a stoper Marco Materazzi otevřel skóre. Když navíc přemotivovaný záložník Jan Polák chvílí před pauzou zbytečně zajel do Tottiho, museli Češi dohrávat o deseti mužích. Přesto měl Nedvěd ve druhé půli dvě skvělé střely z vápna, ale spoluhráč z Juventusu Buffon byl proti.

Související obsah

​​Příznivě se nevyvíjel ani souběžně hraný duel mezi Ghanou a USA. Afričané vedli po půli 2:1 a zápas tak i skončil. Češi tedy museli svůj zápas otočit. Baroš vydržel 64 minut, dále už to nešlo. Beznaděj českého útoku podtrhlo, že ho na hřišti nahradil středopolař David Jarolím. Na další šance už nezbyly síly, naopak Italové hrozili z brejků. Jeden v závěru dotáhl do gólového finiše Filippo Inzaghi a stanovil skóre na 2:0. Zatímco Squadra Azzura se vyhnula Brazílii a celý turnaj nakonec vyhrála, Češi se balili z Německa jako jedni z prvních.

Bylo to velké vystřízlivění pro všechny. Pro fanoušky a média, která věřila v útok na medaile. Zklamáním byly především výroky velebeného trenéra Brücknera, který neúspěch hodil na to, že v deseti lidech se proti Itálii nedá zápas otočit. Jistě, Polák mužstvu nepomohl, ale to by bylo příliš laciné. Bělovlasý kouč věřil vyvoleným i přes viditelně slabší formu a neměl žádný plán B. Kdo ale čekal nějakou hlubší analýzu, ten se bohužel mýlil. Tehdejší manažer Vlastimil Košťál ještě v dějišti turnaje nabídl trenérovi novou smlouvu a ten ji přijal.

Po turnaji dali reprezentaci vale dva nejstarší hráči Poborský a Nedvěd. Úpadek formy nadále provázel Baroše a zdravotní lapálie pomalu na dva roky vyřadily ze hry Rosického. Přesto Brückner dovedl tým na Euro 2008, ale tam padl už ve skupině.

Podívejte se na rozpis zápasů letošního MS:

Na další kvalifikaci ho nahradil jeho asistent Petr Rada a odstartoval smutnou sérii neúspěchů, která ještě neskončila. Hned čtyři další kvalifikace skončily krachem. Zatímco na Euro se Česká republika probila sedmkrát v řadě, což se podařilo pouze dalším pěti zemím (Francie, Německo, Španělsko, Portugalsko a Itálie), tak mundial je zkrátka zakletý. Nejblíže byl letos v březnu výběr trenéra Jaroslava Šilhavého, ale v baráži i přes dobrý výkon nestačil na Švédsko.

Jistá šance se naskýtá na další šampionát v roce 2026, který bude rozšířen na 48 zemí. Evropa dostane o tři políčka navíc, vměstná se do Severní Ameriky i Schick a spol.?

V roce 2006 se Koller na MS zranil, letos se na šampionát těší v roli experta TV Nova a zahrál si i v Ordinaci:

TN.cz Petr Prokeš
Voyo

Sledujte Nova Sport ve full HD na Voyo.cz

K tématu MS ve fotbale 2022

Důležité Události