Michael Phelps je nejúspěšnějším olympionikem historie. Ani 28 medailí, z toho 23 zlatých, mu ale podle jeho slov nezaručilo štěstí. Po ukončení kariéry v roce 2012 se propadl do těžké deprese a pomýšlel na sebevraždu.
V dokumentu francouzského deníku L'Équipe věnovaném jeho dlouholetému trenérovi Bobu Bowmanovi Phelps popsal nejtemnější období svého života. Po olympiádě v Londýně, kde získal šest medailí, se rozhodl skončit s plaváním. Následoval však psychický propad.
„Už jsem nechtěl žít,“ přiznal Phelps. „Měl jsem tu noc jen 30 miligramů prášků na spaní. Naštěstí jsem jich neměl víc, protože bych je vzal. To byl největší varovný signál.“
Pomoc mu poskytl také Bowman, který mu po zatčení za řízení pod vlivem alkoholu doporučil léčbu. Phelps následně nastoupil do odvykacího programu a o dva roky později se vrátil k závodnímu plavání. Na olympiádě v Riu v roce 2016 znovu triumfoval a kariéru ukončil jako nejúspěšnější olympionik všech dob.
S psychickými problémy však bojuje dodnes. Pravidelně navštěvuje psychology a otevřeně přiznává, že deprese ani úzkost z jeho života nezmizely.
„Nikdy se nezbavím deprese a úzkosti. Otázkou je, jak je zvládám,“ řekl Phelps.
Jeho příběh tak připomíná, že ani obrovský sportovní úspěch nemusí znamenat vnitřní spokojenost a že péče o duševní zdraví může být celoživotním procesem.