Severní pól a technika. Co vydrží?

Dokumentarista Petr Horký putoval na pól. Technika nízké teploty přežila, i když...

„Očekávali jsme velmi nepříznivé podmínky – věděli jsme, že celou cestu půjdeme po zamrzlé hladině oceánu. Byli jsme tak v oblasti s velmi vysokou vlhkostí vzduchu. To technice příliš nesvědčí," řekl cestovatel. Podle něj teplota okolí kolísala po celý den od -15 do -45 Celsia za neustálého větru a sněžení.

Pět vteřin a dost

S elektronikou se na pólu pracuje velmi špatně. "Platí, že na fungování s rukou bez rukavice má člověk 5 vteřin. Pak už mizí cit v prstech a dlouho trvá, než se ruka znovu zahřeje. Pokud potřebujete delší dobu na jemnou práci, nejlepší postup je 5 vteřin něco dělat, opět ohřát ruku, zase 5 vteřin atd.," svěřil se Horký.

Polárník, který při své cestě točil dokumentární film, byl obtěžkán přístroji. "Každý gram bagáže jsme museli přepravovat vlastními silami. Data z videokamer jsme ukládali na pásky a vestavěný pevný disk a data z fotoaparátů jsme ukládali na rychlé paměťové karty SD a jednou za dva dny je zálohovali do notebooku."

Ve výbavě měl Horký i speciální "ledničku" - malý kufřík, ve kterém byla kapsa z polystyrenu a uvnitř baterie. V ní byly polštářky, které na základě chemické reakce umí generovat teplo.

:. Notebook přežil i pobyt v náročných podmínkách.

Jak ale vzápětí dodal, zkušenost s ledničkou byla špatná. "I po velmi krátkém otevření krabice všechno hned promrzalo a už druhý den cesty na pól všechny baterie vykazovaly kritický stav."

Dokumentarista proto všechny baterie nosil v kapsách co nejblíže k tělu, po 24 hodin denně. "Od té doby se ještě zvýšila moje úcta k těhotným ženám, protože sedm kilo baterií jsem měl po kapsách tak, že jsem cítil každé pootočení ve spánku. Za dva týdny cesty si troufám tvrdit, že na bateriích téměř intimně znám každou hranu, každé zakřivení."

Solární panel nefunguje

Myšlenku dobíjení baterií za pomoci solárního panelu zavrhl. "Slunce je nízko nad obzorem a neustále putuje kolem, nemá takovou sílu, aby dobíjelo. Navíc bychom museli solární panel neustále během spánku za sluncem natáčet."

Podle horkého více pomohlo tělesné teplo, elektrochemická reakce v bateriích se obnovila. "Vždy jsem však na focení nebo natáčení musel porozepínat všechny vrstvy oblečení, vyndat tu kterou baterii, nasadit, natočit nebo vyfotit záběr a baterii zase vyndat a schovat zpět do kapsy.“

Jedním z kusů techniky, kterou měl Horký na pólu, byl notebook Toshiba Portégé R500 s SSD diskem.

„Tenhle notebook o hmotnosti jednoho kila jsem nosil v batohu na zádech. Při jednom přechodu hromady ledu, tzv. „torosu“, jsem přepadl dozadu přímo na záda na batoh. Předpokládal jsem, že notebook bude zlomený na dva kusy. U počítače puklo nakonec jen na dvou místech lehce pouzdro. Jinak funkčnost zůstala nadále neomezená. Pád na záda odnesl nakonec jen držák na mikrofon na videokameře."

Zdroj: Oficiální zdroj

:. S kamerou byl někdy problém. Její součásti zamrzaly.

"Zacházel jsem s ním (ač nechtě) jako s dřevěnou deskou, on stále fungoval. Snad jediné, co nevím,  zda by se s tím daly zatloukat kolíky do ledu.“

Silnému mrazu bez problému odolaly všechny paměťové karty a flash disky. Horší to bylo podle Horkého s kamerami a fotoaparáty. "Pohyblivé součástky totiž okamžitě zamrzaly," řekl dokumentarista.

Na internet se napojoval přes satelitní síť Iridium. "Tento způsob je velice pomalý a navíc velmi drahý. Platí se za data – konkrétně za každých 100kB. Jakmile ale zakolísá signál, může přenos začít znovu. Toto je velmi obtížná část komunikace, nakonec jsme využili internet jen na Špicberkách," dodal Horký.

Na severním pólu stanuli Petr Horký a jeho kolega Miroslav Jakeš po 150 km chůze 12.dubna letošního roku.