Smrt generálské legendy

10. května 1863 zemřel konfederační vojevůdce Stonewall Jackson.

Thomas Jonathan Jackson řečený Stonewall je dodnes považován za jednoho z nejvýraznějších velitelů v americké historii. Ve státech bývalé Konfederace, za které dva roky bojoval a nakonec i zemřel, patří k figurám, na které se vzhlíží s úctou hraničící se zbožností. Podíváme-li se na generálův životopis, vcelku pochopíme proč.

Trudné dětství a mládí

Thomas Jonathan Jackson se narodil 21. ledna 1824 v městečku Clarksburg, dnes Západní Virginie. První jméno zdědil po zakladateli rodu, irském pradědečkovi, který se do Ameriky dostal za trest za krádeže šperků. Prababička na tom byla stejně. Budoucímu hrdinovi ale tohle nemuselo vadit, prapředci začali v Americe nový život a Thomas se ve válce o nezávislost vypracoval dokonce na důstojníka milicí.

Zdroj: oficiální zdroj

Prapravnuk neprožíval příliš excelentní dětství a mládí. Záhy mu na tyfus zemřel otec, později i matka a tak zůstal sám se sestrou. Vyrůstali v péči příbuzných, museli tvrdě manuálně pracovat a o jejich vzdělání nikdo příliš nepečoval. Zlom pro Thomase nastal v roce 1842 nástupem na důstojnickou akademii ve West Pointu. Zpočátku to šlo ztuha, mezery ve vzdělání z něj učinily nejhoršího žáka ročníku. Thomas se ale vyznačoval buldočí pílí a usilovností. Kadetku nakonec skončil sedmnáctý z 59 studentů a jak sám tvrdil, kdyby studia trval o rok déle, skončil by první.

Bohabojný voják a občan

Jako čekatel-podporučík dělostřelectva se stihl zapojit do americko-mexické války, kde také potkal svého pozdějšího přítele a velitele, a jedinou jižanskou generálskou legendu, která snad přerostla i jeho – Roberta E. Lee. Jackson se ukazoval jako zatraceně dobrý voják, který se nebojí odmítnout ani špatné rozkazy – a umí to přesvědčivě zdůvodnit. Účastnil se několika klíčových bitev a obléhání a válku skončil jako major.

Zdroj: oficiální zdroj

Na jaře 1851 se stal učitelem ve vojenském učilišti v Lexingtonu ve Virginii. Říká se, že nebyl příliš oblíbený, měl pedantskou povahu a přísně se držel presbyteriánské víry a se studenty se příliš nemazlil. Ale třeba jeho domácí otroci, kterých měl nakonec šest, ho zbožňovali a celkově byl úctyhodným a oblíbeným občanem Virginie. Jeho zbožnost mu pomáhala v osobním životě. Po smrti první ženy se znovu oženil a se svou druhou ženou, milovanou Mary Ann dlouho toužili po dítěti. Dcera Julie se jim nakonec narodila krátce před generálovou smrtí.

Za zmínku stojí jeho vztah k otroctví. Přestože otroky vlastnil, choval se k nim jako k členům rodiny a učil je dokonce číst a psát. Nikdo ho nikdy neslyšel tento institut obhajovat, naopak – jako dbalý křesťan špatně snášel, že jeden člověk vlastní druhého. Nebyl bojovníkem za „otrokářský Jih“ – pouze bojoval za svobodu své Virginie, kterou ctil a miloval.

Zdroj: oficiální zdroj

Kamenná zeď

Po vypuknutí občanské války dostal na konci dubna 1861 plukovník Jackson rozkaz od guvernéra a shromáždil a vycvičil pěší brigádu, pozdější legendární Stonewall Brigade. S ní se proslavil v první bitvě u Bull Runu (neboli také první bitva u Manassasu), kde získal svoji přezdívku Stonewall – Kamenná zeď.

Jak to celé vzniklo? Nejrozšířenější legenda praví, že jiný jižanský generál na své vojáky, ustupující pod náporem Unionistů křičel „Tamhle stojí Jackson jako kamenná zeď“ – aby je povzbudil a znovu zformoval do boje. Útok Jaksonovy brigády, vykoupený těžkými ztátami, nakonec téměř ztracenou bitvu změnil ve vítězství a od té doby mu už nikdo jinak neřekl.

Jiná teorie ovšem tvrdí, že generál, který termínu Stonewall poprvé použil, to ve skutečnosti myslel ironicky. Vadilo mu, že jeho muži umírají v boji, zatímco vzadu stojí Jackson a nehýbá se, aby jim pomohl. Jak to bylo doopravdy, už nikdy nezjistíme, onen generál v bitvě padla ti z jeho důstojníků, kteří přežili, nepodali písemná hlášení. Ale Stonewall byl na světě a milovali ho vojáci i civilisté.

Zdroj: oficiální zdroj

Výstřely z vlastních řad

Přestože Jackson zažil i prohrané bitvy a okamžiky, které nebyly nijak velitelsky skvělé, přece jen byl jednoznačným úspěšným vojevůdce. Své vojáky tvrdě cvičil, proslul rychlými obratnými manévry a ofenzivním způsobem boje. Po Bull Runu jeho slávu zvětšila ještě mistrně vedená kampaň v údolí Shenandoah, další bitva u Bull Runu, bitvy u Sharpsburrgu, Frederickburgu i Chancellorsville.

Právě po ní se ale jeho osud naplnil. V noční tmě 2. května štábem narazil na hlídku severokarolinského pluku, která po zvolání „Stůj! Kdo tam?“ nevyčkala odpovědi a rovnou střílela. Generál dostal dvě kulky do levé paže, kterou mu museli amputovat a jeden zásah do pravice.

Přes veškerou možnou péči Stonewall Jackson zemřel osm dní po tragickém incidentu na pneumonii, která přišla coby následek amputace. Doktor McGuire, který jej operoval a léčil, později popsal, že generál krátce před smrtí v deliriu vydával rozkazy a formoval vojáky. Pak se uklidnil a téměř s úsměvem na rtech prohlásil: Je to boží den, mé přání se vyplnilo. Vždycky jsem si přál zemřít v neděli.“

Pro Jih byla Stonewallova smrt velkou ranou. Vrchní velitel vojsk Konfederace generál Lee truchlil a prohlásil, že je mu jakoby přišel o pravou paži. Generálova manželka se stala nejslavnější konfederační vdovou a až do své smrti v roce 1918 se už nikdy nevdala. Generální pohřeb se stal smutnou celojižanskou manifestací.

Zbývá dodat, že Jackson je dodnes oblíbenou ikonou. Datum jeho narození je ve Virginii státním svátkem, jeho jméno najdete na institucích, školách i vojenských plavidlech, jako například na jaderné ponorce U.S.S. Stonewall Jackson, spuštěné na vodu v roce 1964 a nesoucí i jeho velitelskou devizu „Síla – Pohyblivost“.