Jak sedláci u Frankenhausenu…

Zdroj: oficiální zdroj

15. května 1525 lancknechti v Durynsku rozdrtili německé povstalecké houfy.

Jakou ideologii vám připomenou následující řádky?

 
"Všimni si, že původci všeho lichvářství, zlodějství, všech loupeží jsou naši páni a knížata. Přivlastnili si veškeré tvorstvo. Ryba ve vodě, pták ve vzduchu, všechno, co roste na zemi - všechno musí náležet jim. Proto rozšiřují mezi chudými boží přikázání říkajíce, že bůh přikázal: nepokradeš!; na ně samé se to však nevztahuje, ačkoliv dřou kůži i maso z chudého oráče, řemeslníka, ze všeho živého. Všechna moc musí být odevzdána prostému lidu."

Jde o věty z programu zvaného Dvanáct artikulů, který v roce 1525 formuloval požadavky německých vzbouřených sedláků. Nábožensky, ideově i co lidských osudů dramatická epocha, která vešla do dějin jako "německá selská válka", zažila jedno ze svých závěrečných rozuzlení u durynského města Frankenhausen. Všechno dopadlo tak, jak dopadnout muselo.

Zdroj: oficiální zdroj

Od nespokojených sedláků tehdy už dal dávno ruce pryč církevní reformátor Martin Luther, který nechtěl mít nic společného s neukázněnou drancující masou. Ze stejného důvodu vzbouřence přestala podporovat i reformačně orientovaná šlechta a měšťanstvo, a dokonce se obrátili proti nim.

Původní selské požadavky na zrušení nevolnictví, vysokých dávek a získání takových privilegií, jako byly třeba právo lovu a rybolovu nebo těžby dřeva, zcela zakryl dým spálených hradů a církevních sídel. Sedláci byli ochotni jednat, ale po roce krvavých bouří už ve zmordovaných německých státech nikdo nebyl ochoten jednat s nimi.

Zdroj: oficiální zdroj

Amatéři versus profesionálové

Durynsko bylo jedním z center vzpoury a vzbouřenci ovládli Frankenhausen už několik týdnů před bitvou. Stahovaly se sem i další selské houfce a nakonec sem přijel i Tomáš Müntzer, radikální reformační kazatel, hlavní ideolog a mluvčí nespokojenců i s třísetčlenným ozbrojeným oddílem. Nakonec se tu shromáždilo kolem osmi tisíc ozbrojených sedláků, protože o vojácích skutečně mluvit nelze – vzbouřencům chyběl výcvik, výzbroj, zkušenosti i disciplina.

A to bylo rozhodující, protože proti nim stáli dokonalí profesionálové – lancknechti, nejlepší vojáci té doby, tvrdá disciplinovaná pěchota proslavená výstředním oblečením, bojující v sevřených tvarech ježících se řadami pík, podporovaných oddíly střelců z arkebuz a dělostřelectvem. A velel jim mladý, teprve jednadvacetiletý, ale talentovaný válečník Filip, lanckrabě Hessenský. Proti sedlákům se nejprve vydal s necelými dvěma tisíci muži, ale později obratným vyjednávání s místními feudály získal další vojsko, vedené saským vévodou Jiřím. Jejich spojená síla dosáhla šesti tisíc mužů.

Zdroj: oficiální zdroj

Sama bitva se protáhla na dva dny. 14. května byli ještě sedláci schopni odrazit menší útoky šlechtických oddílů, ale nedokázali úvodní výhodu nijak zhodnotit a namísto toho, aby se pustili do protiútoku, uzavřeli příměří a stáhli se za vozovou hradbu. Stojí za to připomenout, že tento husity systematicky využívaný prvek dokázal rozhodovat bitvy v patnáctém století, v době německé selské války však už šlo o překonanou a beznadějně zastaralou taktiku.

Sedláci se také příliš spoléhali na hodnotu panského slova. Vojsko Filipa a Jiřího druhý den bez varování zahájilo útok v plné síle a vzbouřence zaskočilo. Nebyla to vlastně bitva, ale masakr. Ti, kteří nezemřeli před městem, byli dostiženi v jeho uličkách a nemilosrdně dobíjeni. Hovoří se o třech, ale i deseti tisíci mrtvých, zatímco armáda lancknechtů deklarovala ztrátu šesti mužů, přičemž dva prý byli jen zraněni.

Ve Frankenhausenu byl zajat i kazatel Tomáš Müntzer, který po mučení skončil na popravišti a povstání přišlo o nejdůležitější vůdčí osobnost. I po této bitvě se ještě bojovalo v jiných částech dnešního Německa a Rakouska, ale vždycky to dopadlo stejně. Revoluce požírala své děti opravdu lačně a celkový součet za německou selskou válku je odhadován na 100 tisíc mrtvých. Skutečnost nejspíš byla ještě horší.

Zdroj: oficiální zdroj

Čas jezdců z Apokalypsy

Až někdy uvidíte některé obrazy nebo rytiny Albrechta Dürera, vzpomeňte si, že tento německý malíř viděl německou selskou válku na vlastní oči. Můžete na nich zkoumat, jak se strojili lancknechti i rytíři v dokonale propracovaných plátových zbrojích. A nevšimnout si nelze jejich temného, pochmurného tónu.

Rytiny jako Čtyři jezdci z Apokalypsy nebo Rytíř, smrt a ďábel Dürer vytvořil už před válkou, ale ducha nadcházejících časů v nich odhadl věrně. Připomeňme, že druhé jmenované dílo darovalo město Norimberk Adolfu Hitlerovi, což vzhledem k tématu působí až hrůzostrašně osudově.

Jména proslulých lancknechtských vojevůdců, jako byli Gütz von Berlichingen, Frundberg nebo z druhé strany Florian Geyer, jeden z mála šlechticů, který zůstal se selskými povstalci do hořkého konce a přežil i Frankenghausen, se objevila v názvech divizí SS. V části Německa pak jedna totalita vystřídala druhou a ze selských rebelů a Tomáše Müntzera propaganda vyrobila – podobně jako z našich táboritů a sirotků – předvoj revolučního proletariátu, jemuž k úspěchu vlastně chyběla jen ta komunistická disciplína a vůdce leninského typu.

Zdroj: oficiální zdroj

Němečtí komunističtí papaláši si ale v jednom ohledu trochu naběhli. Požádali malíře Wernera Tübka, aby hrdinství německého proletariátu zvěčnil na opravdu velkém plátně. Ten ovšem namaloval nikoli propagandistickou oslavu, jak se po něm žádalo, ale jako velkolepý příběh, v němž utrpení stíhá všechny bez rozdílu. Stalo se tak koncem osmdesátých let minulého století a sto dvacet metrů dlouhý panoramatický obraz můžete vidět ve speciální budově stojící u poklidného lázeňského městečka Frankenhausen. Anebo pak TADY.

Časy, kdy Evropou pochodovaly pestrobarevné armády lancknechtů, dodnes vzbuzují pozornost milovníků historie. Bližší zájemce o téma odkazujeme na tento web v češtině, plný podrobných a zajímavých informací, o kterých se v běžném dějepise nedočtete.