Pouť do Compostely – deník, díl 5

I v dnešní uspěchané době se najdou lidé, kteří se odváží podniknout výpravu ve stopách středověkých poutníků.

Odvahu zúčastnit se této poutě našlo i spousta Čechů. Jak taková pouť vypadá? Co poutník cítí a jak se vypořádává s nástrahami cesty i sám se sebou? Se svými zkušenostmi se formou deníku svěřili manželé Oldřich a Helena Tichých, kteří je absolvovali nedávno. Píše pan Oldřich Tichý.

9. května 2009
Ráno vstáváme před osmou, vše probíhá už jen zvolna. Vydáváme se vycházkovou chůzí do starého města v Santiagu de Compostela. Prohlížíme si obchody a jejich zboží. Rozhodujeme se, že ještě jednou zajdeme na poutnickou mši. Po ní si ještě jednou prohlížíme katedrálu. Frontu na obejmutí sochy Sv. Jakuba nestojíme, ale jeho ostatkům jsme se v kryptě poklonit byli. Tohle je teprve ta pravá tečka za naší poutí ať´už ke hrobu Sv. Jakuba nebo na Konec světa. Večer se vracíme do alberque, objednáváme si taxík, který nás odveze na letiště. K večeři si dáváme dobroty, které jsme si cestou do alberque koupili. Jdeme spát brzy, odpočíváme.

10. května 2009
Ráno vstáváme na budík, ale již máme všechno přichystané. Letíme přes Madrid, kde máme čtyři hodiny volna. Zbytek cesty probíhá v pohodě – kolem 21 hodiny. Naše pouť skončila.

Ještě dodatky:
Celou cestu jsme šli bez holí. Je sice doporučována aspoň jedna hůl, ale za celou cestu jsme nepochopili proč.
Důvody proč mít hůl, jsou uváděny dva. První – lépe se člověk brání psům. Poutnické psy, tj. psy, kteří doprovázejí poutníky, žebrají na nich, jsme ale vůbec neviděli a ostatní psi po nás velmi často ani nezvedli oči. Další důvod je, že hůl usnadňuje strmé stoupání a klesání. Ani na jedno ani na druhé jsme to nepotřebovali. Spíše jsme vítali možnost oběma rukama si nadzvednout batoh, když tížil příliš.

Celá pouť je zkouškou odolnosti a vůle. Člověku se často zdá, že už nemůže dál, že končí. Ano, docházíte-li s batohem přes 35 kilometrů, bolí vás šlapky, záda i ruce. První dva, možná tři dny nás bolela stehna a trochu lýtka, pak už si tělo zvyklo. Ke konci výpravy už nás kromě chodidel nebolelo nic ani po dlouhých výstupech. Shodli jsme se, že ideální odpočinek na cestě trvá 2-3 hodiny vleže. Bohatě to stačí a pak se dá pokračovat zase dál.

Puchýře se nám udělaly také. Smiřte se s tím, že pokud se na pouť vydáte, určitě je budete mít taky. Je třeba se jim hned od začátku věnovat a o nohy správně pečovat. Dobrou prevencí puchýřů je jít, kdy to jen jde v sandálech. Dobrým ošetřením puchýřů je jejich prošití, přičemž nit se ponechá v puchýři.

Předchozí díly vyprávění o pouti do Compostelly najdete tady:

První díl

Druhý díl

Třetí díl

Čtvrtý díl