Posledního cara a jeho rodinu popravili rudí běsi

Zdroj: TN.cz

Car Mikuláš II. byl posledním Romanovcem na ruském trůnu. Jeho působení bylo sporné, smrt ze 17. července 1918 z něj však udělala mučedníka.

Rusové se dnes stále více obracejí k odkazům nesmlouvavých monarchů, kteří vládli zemi až do doby bolševického puče v listopadu 1917, kdy k moci nastoupil Lenin a jeho rudí následovníci.

Jedním z častých témat nejenom kavárenských debat je i éra cara Mikuláše II., jenž byl ruským imperátorem v letech 1894-1917. Jeho tragický skon je stále živý i dnes. Co se oné osudové noci ze 16. Na 17. července v ruském Jekatěrinburgu dělo?

Zdroj: TN.cz

Car společně s rodinou, osobním lékařem a třemi členy personálu živořil od konce dubna v Ipatěvově domě v Jekatěrinburgu pod kuratelou bolševických mocipánů. Jenže k Uralu se blížily jednotky československých legionářů, kteří dávali v dobách občanské války v Rusku naději na změnu bolševických poměrů. Car Mikuláš II. po zpackané první světové válce pod tlakem ulice rezignoval 15. března 1917.

Podívejte se na Mikuláše II. na videu z doby, kdy byl prvním mužem Ruska.

Chtěl tak umožnit demokratickou přeměnu Ruska na zemi s parlamentním režimem západního střihu. Jenže v Petrohradě se v listopadu ujali moci Leninovi bolševici a začal teror.

Podmínky pro cara a jeho nejbližší se rapidně zhoršily. Bolševici začali nahlas hovořit o nutnosti soudního líčení se symbolem starého režimu. Od března 1918 už neměli Romanovci nárok ani na máslo a kávu, museli se těchto "luxusních delikates“ vzdát.

Poslední posazení

V noci ze 16. na 17. července se rozhodli bolševici rozhodli ukončit životy Romanovců jednou pro vždy. Četa deseti fanatických bolševiků pod vedením Jakova Jurovského se stala katany carského páru i jejich dětí. Ve dvě ráno dostali Romanovci příkaz, aby se oblékli. V cele smrti si Mikuláš ještě stačil postěžovat. "Kde jsou židle, chci si sednout?“ zeptal se popravčích. Když se car usadil, začala palba.

Jurovskij řekl překvapeným Romanovcům, že je uralští soudruzi odsoudili k trestu smrti. "Cože?“ vykřikl zaskočený Mikuláš II. "Nevíte, co děláte,“ řekl Mikuláš II. ve chvíli, kdy tušil, že už zbývají poslední vetřiny života.

Sám Jurovskij při první salvě zastřelil cara. Více trpěly Mikulášovy malé děti Anastázie, Taťána, Olga a Maria, které dočasně zachránily diamantové amulety a náhrdelníky. Ubili je rudí hrdlořezové pažbami zbraní, pak jim z milosti vpálili kulky do hlav. Smrtelné výstřely zabily také carevnu Alexandru a jejího milovaného syna a následníka trůnu Alexeje.

Až v roce 1991 se u Jekatěrinburgu našly ostatky, u nichž se objevila naděje, že patří zavražděným Romanovcům.

Symbolicky to byl právě rok, kdy zanikl mocný Sovětský svaz rudého zakladatele Vladimíra Iljiče Lenina. Testy DNA v roce 1998 definitivně potvrdily, že se podařilo odhalit pozůstatky po Mikulášovi II. a jeho rodině.

Carem se stal vyjukaný mladík

Car Mikuláš II. vládl Rusku od roku 1894. Měl těžký úkol přeměnit zaostalé impérium v moderní stát. Po smrti otce Alexandera III., který ani zdaleka neměl chuť pro reformy jako Mikulášův dědeček Alexander, měl mladý panovník plné ruce práce s tím, aby udržel revoluční síly na uzdě. Když se neočekávaně stal Mikuláš v 26 letech carem, cítil se nepřiraven na těžký úděl.

Pod Mikulášovou záštitou zkoušeli ruští liberálové Witte a Stolypin změnit tvář zemědělského Ruska na průmyslový stát. Ještě předtím ale podstoupil Mikuláš vojenské dobrodružství s Japonci. Po debaklu v roce 1904 ve válce se vzmáhající se asijskou velmocí následovaly protesty v Rusku.

Krvavá neděle 22. ledna 1905 se do ruské historie zapsala černým písmem. Dav zhruba 200 tisíc pracujících postupoval k sídlu cara, aby mu předal petici. Vojenská garda ale začala do lidí střílet. V Petrohradu padlo na 1000 demonstrantů, hlavním viníkem se stal car Mikuláš II. Ten musel chtíc nechtíc přistoupit ke změnám. Vznikla tak ruská Duma, obdoda západoevropských parlamentů.

Je otázkou, zda by konec carského Ruska byl tak rychlý, kdyby v červenci 1914 nevypukla první světová válka. Rusko se přidalo na stranu Velké Británie a Francie. Slabě vyzbrojená armáda ale nevzdorovala zejména německému nepříteli tak, jak by si Mikuláš II. představoval.

Když museli Rusové v březnu 1917 podepsat potupný brest-litevský mír, osud cara byl zpečetěn. Ale to se opět vracíme na smutný začátek konce Mikuláše II. a jeho rodiny.