Smrt vášnivé Rakušanky

16. října 1793 byla popravena Marie Antoinetta, nejkrásnější královna Francie.

Hlava kdysi nádherné ženy dopadla s odporným mlasknutím do proutěného koše. Okolo shromážděný dav začal jásat. Mezi nejčastějšími výkřiky, které se z masy ozývaly, patřily: “Děvka je mrtvá.“ Tak zoufale zemřela francouzská královna a jedna z nejkrásnějších žen své doby.

Za co se dá odsoudit královna? Čekali byste velezradu nebo něco podobného? Ne, Marie Antoinetta byla obviněna z něčeho mnohem horšího. Žaloba ji obvinila z vady charakteru. Předseda tribunálu, který ji soudil, ji obvinil z “nečistoty těla, smýšlení i skutků.“

Tyto vlastnosti z ní měly udělat zrůdu, která byla ochotná udělat proti Francii jen to nejhorší. Politický proces, který proti své bývalé královně rozpoutala francouzská republika, se dá bez uzardění srovnat s těmi nejodpornějšími monstrprocesy komunistickými nebo nacistickými.

Cesta k procesu

Po pádu Bastily roku 1789 postupně upadala autorita i popularita krále Ludvíka XVI. I jeho ženy Marie Antoinetty. Jak ve společnosti stoupaly extremistické nálady, tak se královská rodina ocitala ve větším a větším nebezpečí. K nenávisti vůči královně přispívaly nejen reálné námitky vůči její politice, ale především vymyšlené historky o jejím sexuálním chování. Mezi lidmi kolovaly desítky velmi vulgárních pornorománů, ve kterých se líčily eskapády v Rakousku narozené panovnice.

Zdroj: oficiální zdroj

Roku 1792 byla zrušena monarchie a jedním z prvních kroků, které následovaly, byla obžaloba bývalého krále Ludvíka XVI. Popraven byl v lednu 1793. “Vdova Kapetová“, jak Marii Antoinettu škodolibě označoval tisk, strávila zbytek života v izolaci. V říjnu 1793 se ruka “spravedlnosti“ natáhla i k ní…

Proces jako z komunistické čítanky

Prokurátoři se snažili všemi způsoby dokázat, že se jedná o zcela zkaženou bytost. Důkazy, které pro to přinášely, byly občas absurdní, jindy zmanipulované a jindy zcela vylhané. Například nález lahví od vína pod královninou postelí vedl žalobce k závěru, že Marie Antoinetta hodlala otrávit dobré vojáky republiky.

Další argumenty mířily na ty nejprimitivnější pudy: královna byla obviněna z pohlavního zneužívání vlastního syna. Vydíraný chlapec podepsal prohlášení, ve kterém se přiznával k absurdnostem. Měla ho společně s tetou učit masturbovat a nutit ho páchat incest. Při vynucených pohlavních stycích údajně utrpěl zranění a teprve po odchodu od matky se jeho stav začal mírně zlepšovat.

V době procesu už Marii Antoinettu málokdo poznával – z dřívější krasavice se vlivem utrpení stala seschlá stařena se špinavými bílými vlasy. Proces netrval dlouho, proti nesmyslným obviněním se nebyla schopná bránit – vyvrátit lži nebylo v jejích silách. Veřejnost masírovaly noviny, které po celou dobu volaly po její krvi. Asi nejslušnějším výrazem, kterým ji zfanatizovaní novináři častovali, byla “arcitygřice“ nebo “nestvůra, která chtěla opéci chudé Pařížany zaživa.“ Rozsudek nemohl být jiný než smrt.

Cesta na smrt

Podle svědectví svědků Marie Antoinetta vše snášela s trpělivostí světice a statečností šlechtičny. Odvahu si zachovala i tváří tvář smrti. Sama si ostříhala vlasy, aby čepel gilotiny ťala rychle.

Zaváhala jen jedinkrát – když zjistila, že na popravu na náměstí Republiky má jet odkrytým kočárem. Její kati ji chtěli vystavit co největšímu ponížení a tak ji nechali jet neskrytou před shromážděným davem. Přesto při průjezdu ulicemi seděla ve svých prostých bílých šatech zpříma a bez hnutí.

Zdroj: oficiální zdroj

Právě v této poloze ji namaloval slavný malíř Jacques-Luis David. Roztřásla se až na samotném popravišti, když jí nohy vypověděly službu. Přesto projevila šlechtickou důstojnost i v poslední chvíli života: když ji kat Sanson vedl ke gilotině, šlápla mu na nohu. Její poslední slova zněla: “Promiňte, omlouvám se, tohle jsem nechtěla.“ Pak čepel dopadla.

Noviny její smrt komentovaly sice nenávistně a se zadostiučiněním, ale oceňovaly její odvahu. “Ta čubka projevovala smělost a drzost až do samého konce,“ psal pařížský tisk. Tělo “paní Capetové“ bylo pohozeno do neoznačeného hrobu. Roku 1815 za návratu monarchie ho exhumovali a nešťastná královna našla poslední odpočinek v nekropoli francouzských králů v bazilice St. Denis.