Když v lednu začalo jaro, tak komunisty vystřídali komunisté

5. ledna 1968 byl Alexander Dubček zvolen prvním tajemníkem ÚV KSČ. Začalo tak krátké a dynamické Pražské jaro.

Na samém počátku roku 1968 zmítala Komunistickou stranou Československa vleklá krize. Ústřední výbor se sice dokázal shodnout na tom, že funkci prezidenta a prvního tajemníka ÚV KSČ by měli vykonávat dva lidé, a ne jeden jako doposud jeden, ale kdo jím bude, na tom se soudruzi nedomluvili.

Už 3. ledna se dohodlo, že Antoním Novotný zůstane prezidentem; ale kdo obsadí uvolněné místo prvního tajemníka Ústředního výboru KSČ, to zůstávalo otázkou. Na funkci aspirovala řada ambiciózních mužů – ale drželi se navzájem v šachu. Proto nakonec uspěl muž, který byl zpočátku spíš outsiderem – teprve sedmačtyřicetiletý Alexander Dubček.

Kyrgyzský rebel

Dubček se narodil 27. listopadu 1921 v Uhrovci nedaleko Topoľčan. Většinu vládí ale prožil v kirgizském Frundze (dnes Biškek), kam se odstěhovali jeho rodiče. Na Slovensko se vrátil až v sedmnácti letech, v době, kdy už byla na spadnutí II. světová válka. Vyučil se strojním zámečníkem, nějakou dobu pracoval v Dubnici nad Váhom. Za války prokázal, že má pro strach uděláno, když se zapojil do partyzánského hnutí. Během Slovenského národního povstání byl těžce raněn, ale jeho bratr dopadl v bojích ještě hůř – na následky zranění zemřel.

Za války také Dubček vstoupil do komunistické strany, tehdy zakázané. Věrnost a odvaha v boji mu zajistily důvěru strany, která ho po válce dosadila do svého aparátu. Vyplatila se mu jeho znalost ruštiny - krátce po válce ho strana vyslala do Moskvy, kde zapracoval na svém vzdělání. Vystudoval tam politické vědy – mimo jiné jedním z jeho spolužáků byl Michail Gorbačov. Po návratu ze SSSR patřil k nejnadějnějším mladým kádrům, proto se stal hned toku 1958 stranickým tajemníkem v Bratislavě a současně i členem Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska. Pak nabrala jeho kariéra nadsvětelnou rychlost – už o rok později byl jmenován tajemníkem ÚV KSČ pro průmysl.

Bezkonfliktní mladík

Ukázalo se, že mladý Dubček je oproti československým komunistům o krok napřed. V Moskvě se v té době už veřejně mluvilo o zločinech stalinismu a agilnímu Dubčekovi to nedělalo problém ani u nás. Ale tuzemští komunisté si ve valné většině žádné omyly, přehmaty, nebo nedejbože chyby vůbec nepřipouštěli. Přesto se dokázal díky osobnímu kouzlo a dobré pověsti prosadit – roku 1963 to dotáhl na nejvyšší politickou funkci na Slovensku, generálního tajemníka ÚV KSS.

Své konkurenty předčil především obyčejnými lidskými ctnostmi, přátelstvím, upřímností a vlídností. Nejčastěji zmiňovanou Dubčekovou vlastností však byla jeho bezkonfliktnost. A právě ta mu vynesla v lednu 1968 funkci prvního tajemníka ÚV KSČ. Měl smítit konzervativní část komunisté s těmi, kdo se pokoušeli o reformy.

Změny se soudruhům nelíbily

Už po prvním měsíci u moci se ale projevilo, že Dubček se nehodlá doširoka rozkročit, ale že bude pevně stát na straně reformistů. Pod jeho vedením se začal připravovat tzv. Akční program. Ten měl liberalizovat většinu stránek společenského života v zemi, od vzniku federace Čechů a Slováků, přes reformu školství, až po reformu zahraničních vztahů.

Prvním krokem, který se Dubčekovi podařilo prosadit, bylo zrušení cenzury. To nedokázal prezident Novotný snášet – v půli března 1968 odstoupil z funkce. Nový prezident Ludvík Svoboda se k reformnímu procesu stavěl mnohem kladněji.

Pražské jaro bylo v plném proudu. Jen málokdo tehdy mohl tušit, že snahy reformátorů skončí o pouhého půl roku později pod pásy tanků sovětských bratří…