Domácí mazlíčci mají mnoho nepřátel. Například polohovací křesla, počítače či dopravní prostředky.
Inzerát
Inzerát
Hasiči z předměstí Chicaga byli povoláni k sedmaosmdesátiletému Kenu Makrisovi, který celý zoufalý opakoval do telefonu, že mu křeslo snědlo psa. "Mysleli jsme, že dotyčnému přeskočilo a že ho tedy naložíme a odvezeme na psychiatrii k vyšetření. Jenže ona to byla pravda," říká jeden ze zasahujících hasičů.
Ken Makris, který trpí vleklými pohybovými obtížemi, doma používá k sezení speciální polohovací křeslo s elektronickým ovládáním. Pomáhá to jeho svalům v té správné relaxaci, zabraňuje proleženinám a usnadňuje vstávání. Když Ken na křesle neseděl, měl ve zvyku křeslo vypnout. Stačilo stisknout tlačítko a křeslo se samo složilo do kompaktního tvaru, který zabíral minimum místa.
Ve chvíli, kdy se křeslo sklápělo, si ale na sedačku vyskočil Makrisův teriér. Křeslo se kolem něj uzavřelo a když se ho pan Makris pokusil zapnout a rozložit, na nic nereagovalo. Proto povolal hasiče. Ti nejdříve do křesla zavedli hadičku s kyslíkem, aby se psovi dobře dýchalo. Poté oddělili boční část a pejsek mohl vylézt ven. Byl značně otřesený a trochu pohmožděný, nicméně jeho dobrodružství zůstane bez následků.
Azore, nelítej tady!
Když přepravujeme zvířata autem, je nutné je dobře zajistit, aby jejich pohyb ve voze byl minimální. Je nutné, aby měla pohodlí, ale aby v případě ostrých zatáček či prudkého brždění netrpěla. Jeden manželský pár si to neuvědomil a vyrazil autem na víkendový výlet. Svého psa měli posazeného na zadní sedačce a nikterak nepřipoutaného.
Uprostřed jízdy po dálnici náhle došlo kdesi vepředu k nehodě a auta začala prudce brzdit. Na brzdu dupnul i muž se psem. Bohužel pozdě, nabořil auto před sebou. Při brždění pes vylétl ze svého místa, přeletěl řidiči přes hlavu, jenže v tu chvíli už vybouchl airbag a přitiskl psa řidiči na obličej. Škoda na voze byla minimální, hafan nehodu odnesl pohmožděninami a zlomenou tlapkou a nejhůře dopadl řidič. Psí tlapka mu při nárazu vnikla do oka a vážně ho poškodila.
Někdy ale plave v akváriu a zdá se, že se jí nemůže nic stát. Přesto se ale stalo. Rybka v pokojíku počítačového experta se mrskala u hladiny tak vehementně, že se jí podařilo vyskočit z akvária na stůl. Tam v mrskání pokračovala a sunula se po stole dál a dál, až se dostala do otevřené počítačové skříně, kde se zapasovala mezi dvě PCI karty a proud vzduchu ji postupně vysušil.
Rybička byla jedinou obyvatelkou akvária, proto si majitel její ztráty všiml ještě týž den, ale ať hledal jak hledal, najít ji nemohl. Co se stalo, to pochopil až jednoho dne, kdy v počítači měnil hardware a rybí mumii objevil.
Vomáčková, prosím...
Na závěr jednu veskrze pozitivní historku. Zvířátka se občas zaběhnou či ztratí a majitel už se s nimi nikdy neshledá. Někdy je ale osud šťastně nakloněn a dojde k neskutečně kuriozním situacím. Takový je i příběh papouška Pepíka, který jednoho dne opustil svou klec v kanceláři paničky a využil otevřeného okna k tomu, aby se proletěl po Praze. Zpátky už ale netrefil a přistál u úplně cizích lidí v jiné ulici.
Ti se papouška ujali a samozřejmě začali zkoušet, zda nemluví. Pepík uměl pouze jednu frázi. Tu, kterou od své pracující paničky slyšel nejčastěji – její ohlášení se do telefonu: "Vomáčková, prosím..." Jenže Vomáčkových bylo všude plno a obvolávat všechny by bylo zdlouhavé. A tak si noví majitelé Pepíka nechali.
Jednoho dne potřebovala nová majitelka něco zařídit na jednom úřadě. Našla si telefonní číslo, zavolala a nevěřila svým uším. V telefonu se ozvalo nachlup přesně to, co napodoboval Pepík: "Vomáčková, prosím..." Dohodnout setkání a předání zvířete už bylo otázkou několika málo minut.