Na Tritonu vrcholí léto. Trvá 40 pozemských let

Aktualizováno 00:05, 12. 5. 2010 12. 5. 2010, 00:00

Jižní polokoule Neptunova měsíce Tritonu nyní podléhá tamnímu letnímu počasí. Stejně jako na Zemi, i na Tritonu se střídají čtyři roční období.

Ale mnohem pomaleji, jak dodávají vědci z ESO (European Southern Observatory).

Podle dosud první infračervené analýzy atmosféry Neptunova měsíce Triton je na jeho jižní polokouli léto v plném proudu. Tým astronomů pracujících s dalekohledem ESO/VLT objevil v atmosféře měsíce oxid uhelnatý a poprvé ze Země detekoval přítomnost metanu. Pozorování také odhalila, že jemná atmosféra podléhá sezonním vlivům, její mohutnost se při zahřátí zvětšuje.

„Našli jsme přesvědčivé důkazy, že i přes obrovskou vzdálenost mezi Sluncem a Tritonem je sluneční záření na povrchu měsíce stále citelné. Ve skutečnosti má tento ledový měsíc podobná roční období jako Země, jen se mění mnohem pomaleji,“ uvedl astronom Emmanuel Lellouch pro časopis Astronomy & Astrophysics.

Na Tritonu je léto 40 let

Průměrná povrchová teplota na Tritonu se pohybuje kolem -235° C, na jeho severní polokouli panuje nyní zima a na jižní léto. Jak se jižní polokoule prohřívá, tenká vrstva zmrzlého dusíku, metanu či oxidu uhelnatého na povrchu pomalu sublimuje. Plyn se uvolňuje do atmosféry a ta se stává s postupujícím létem stále mohutnější. Při Neptunově periodě oběhu 165 let trvá léto na Tritonu déle jak 40 pozemských roků a letní slunovrat nastal na jižní polokouli měsíce teprve v roce 2000.

Na základě měření množství plynu odhadli Lelleuch a jeho tým, že tlak v Tritonově atmosféře mohl stoupnout až 4krát ve srovnání s jarními hodnotami, které naměřila v roce 1989 kosmická sonda Voyager 2. Aktuální atmosférický tlak se pohybuje mezi 40 – 65 mikrobary, což je asi 20 000krát nižší hodnota než na Zemi.

Bylo známo, že oxid uhelnatý se ve zmrzlé podobě na povrchu Tritonu vyskytuje. Lellouch a jeho tým však objevil, že nejsvrchnější vrstva povrchu obsahuje až desetkrát více CO než vrstvy položené níže.

A právě tento tenký film je zodpovědný za nárůst množství plynu v atmosféře. Přestože hlavní složkou atmosféry na Tritonu je dusík (stejně jako na Zemi), velmi důležitým plynem, objeveným v atmosféře Tritonu sondou Voyager a teprve nyní detekovaným i ze Země, je metan.

„Nyní, když jsme objevili oxid uhelnatý a přeměřili množství metanu v atmosféře Tritonu, musejí být revidovány všechny klimatické a atmosférické modely pro toto těleso,“ sdělila spoluautorka studie Catherine de Bergh.

Triton je největším Neptunovým měsícem

Triton je s průměrem 2 700 km (téměř třetina průměru Měsíce) zdaleka největším ze 13 Neptunových měsíců a v pořadí sedmým největším měsícem ve Sluneční soustavě.

Triton vědce fascinoval již od svého objevu v roce 1846 svým retrográdním pohybem (ve směru proti rotaci Neptunu). Pro současné astronomy je zajímavý svojí geologickou aktivitou a různými typy zmrzlých látek na povrchu (dusík, voda, suchý led – oxid uhličitý).

Pozorování atmosféry Tritonu není při třicetkrát větší vzdálenosti od Slunce ve srovnání se Zemí nijak lehký úkol. V 80. letech se objevily teoretické práce předpovídající atmosférický tlak na Tritonu srovnatelný s Marsovou atmosférou (asi 7 milibarů).

Zdroj: NASA

Teprve v roce 1989 sonda Voyager prolétla kolem planety Neptun a změřila také vlastnosti Tritovovy atmosféry. Ukázalo se, že tlak je pouhých 14 mikrobarů, což je 70 000krát méně než na Zemi. Od té doby jsou vědci opět odkázáni na velmi omezená měření prováděná z povrchu Země.

adr, TN.cz